Připravila: Helena Chvojková, foto: Štěpán Luťanský

„Nečekala jsem, že mě budete taky fotografovat. Myslela jsem, že vám jde jen o zvířata,“ mírně se zděsila Lucie Rybová, když si ji pan fotograf aranžoval na snímek s chameleonem. Stáli jsme ve sklepě poměrně čerstvého rodinného domu, plném terárií s chameony, gekony, leguány a hady. Lucie se svým přítelem Jiřím se sem nastěhovali vloni z bytu na pražském Jižním Městě, kam se jim kvůli jejich zvířecím podnájemníkům vešla už jen postel.

Bez iluzí a mýtů

Mít každý den něco nového na sebe, to by si přálo hodně žen. A tiše závidí chameleonům jejich „převlékací“ schopnosti. Tedy přesněji řečeno samečkům chameleona, protože samičky mají úděl fádních, na první pohled nevýrazných bytostí. Zato samečci jsou barevní krasavci, každý – podle druhu a lokality – v trochu jiném „kabátku“. „Většinou si lidé myslí, že když dají chameleona k něčemu barevnému, tak se tomu přizpůsobí. Ale tak jednoduché to není. On změnou barvy reaguje na stres, na jiného samce, na samici, ale třeba i na změnu teploty. Na barevnosti přidá taky tehdy, když chce vystrašit člověka, to k tomu ještě zploští tělo, aby vypadal větší,“ říká Lucie.

Chameleon taky nedokáže předvést jakoukoliv barvu. Má sice široké barevné spektrum, ale každý druh trochu jiné.

Tak například chameleon jemenský (Chamaeleo calyptratus), který patří mezi známější a taky levnější druhy, má obvyklé zbarvení chameleonů, což je zelená, modrá, šedá a žlutá. Ten také mění barvu podle toho, zda je na hnědé větvi nebo na zeleném stromku, takže je schopen se částečně přizpůsobit okolí. Výraznými barvami hýří chameleon pardálí (Furcifer pardalis). Patří k dražším druhům, které mají zbarvení podle lokality, kde žijí, například F. p. nosy be je do modra, F. p. ambilobe do červena, F. p. ambanja pak do modra s červenou hlavou.

Luciiny chovatelské začátky jsou ovšem spojeny se sklípkany, pak ji „chytli“ noční gekoni. Zajímavá zvířátka, která přes den spinkají a v noci řádí. Pro ty, kdo touží po noční společnosti, je to ideál. Navíc jim stačí terárium, nepotřebují žádné náhražky slunečního záření. Na chameleony a ostatní zvířata jsou teď se svým přítelem dva a jejich chov berou pořád ještě jako koníčka. Jen těch zvířat mají trochu víc, samotných chameleonů několik desítek, a snaží se je i rozmnožovat…

Drahé bydlení

Barevná krása chameleonů strhne často člověka k tomu, že zatouží mít tohle zvířátko doma. Většinou ho ale přibrzdí cena – 2 000 nebo 2 500 korun za miminko. Jakmile ale zjistí, že lze chameleona pořídit třeba i za pětistovku, tak neváhá a kupuje. Přitom většinou ani netuší, že tohle zvíře potřebuje velké terárium, zářivku se zdrojem UVB záření, žárovku na slunění. A navíc nežere trávu ani nic podobně snadno dostupného, ale spořádá denně pořádnou porci cvrčků. A moc si pochutnává také na venkovním hmyzu; je schopný do sebe naprat za den i 30 kobylek!

Kdo k chovatelství přistupuje odpovědněji, určitě si o chameleonech napřed něco přečte, získá informace na internetu a pokud možno si promluví s nějakým zkušeným chovatelem. Důležité je vědět, kde tahle zvířata přirozeně žijí, v jakých podmínkách, a z toho pak vycházet.

Chameleonovo obydlí, terárium, se dá koupit hotové nebo nechat udělat na zakázku. Mělo by mít odvětrávání a ideálně i zářivky se zdrojem UVB záření a UVB lampy. Vnitřní vybavení pak už záleží na tom, kolik do něj chce majitel investovat. Skromnějším stačí zavěšená větev a nějaká ta kytka, která může být i umělá. Kdo chce mít z terária efektní prvek v interiéru, pořídí si třeba dekoraci z korkových kůr, větví a z živých květin. To už ovšem může jít i do několika tisíc.

Vitamíny to nezachrání

Většinou to dopadá ale úplně opačně. Když si někdo koupí chameleona za pětistovku, terárko za tisíc, tak už se dost cuká, aby vydal dalších 1200, 1300 korun za umělý zdroj UVB záření. Spíš ale slyší na to, že někde psali, že zářivka jako náhražka přirozeného UVB záření není nutná, že stačí, když se zvířeti podávají vitamíny. Je to levnější, krabička vitamínů vyjde tak na 150 korun a vystačí na rok. A protože dotyčný nemá zkušenosti a myslí si, že čím víc, tím líp, tak zvíře vitamíny naláduje… Jenže jemu to nepomůže, ale naopak ho tím může i zabít! Vitamíny podávají chameleonům i někteří chovatelé, ale ti s nimi umějí zacházet. Třeba když mají chameleony jemenské na chov. Ti se množí rychle, tak by ani nebylo dost dobře možné pořizovat odpovídající množství terárií a zářivek. Ve finále však laik stejně nepozná, zda bylo zvíře „na vitamínech“ nebo ne. Proto je ideální se při koupi zeptat chovatele, jak zvíře odchovával.

Stěhování s problémy

Chameleon sám o sobě není žádná křehulka, ale je to stresové zvíře. Stresuje ho změna prostředí, jiné podmínky, na které není zvyklý. Takže je rozhodně lepší koupit zvíře od chovatele, kontaktovat ho a zjistit, v jakých podmínkách žilo. „U mláďat to není tak hrozné, obvykle zvíře může pár dní trucovat, nežrat, ale jakmile si zvykne na prostor, přizpůsobí se podmínkám a je to v pohodě. U dospělých jedinců to ovšem bývá o něco horší, ale i ti si zvyknou,“ podotýká Lucie.

Článek z RPN č. 12/2010