U psů snad nejvíc záleží právě na prvním roce života. V této době se socializují, získávají trvalé návyky, a kdo tento čas promarní, má starosti s neposlušným psem po celý jeho život.
Platí to i u plemene, kterému se dostalo v Evropě kynologického uznání před necelými deseti lety. Švýcarský bílý ovčák je stavbou těla podobný německému ovčákovi, ale srst má zcela bílou. Existuje v krátkosrsté i dlouhosrsté variantě. Pes má v kohoutku výšku něco málo přes 60 cm, fena je trochu menší. Pes váží do 40 kg, fena kolem 30 kg. Zajímavá je povaha tohoto málo známého plemene. Je to bdělý, živý a pozorný pes, nebojí se, není nervózní ani agresivní. Patří mezi plemena společenská, lze ho ale využít i jako psa slepeckého, asistentčního, ovčáckého, lavinového, naučí se také vyhledávat drogy, umí dobře hlídat. Zároveň je i mimořádně kamarádský k dětem a nevadí mu ani jejich povely, poslouchá je. Tolerantní bývá rovněž k domácím zvířatům. S cizími psy šarvátky nevyhledává, k cizím lidem si zachovává rezervovaný odstup.
Jedno však od svého pána vyžaduje – pohyb, dlouhé procházky, a má rád i plavání. Kdo nemá na psy čas a mohl by s nimi chodit ven z bytu jednou nebo dvakrát týdně, ten ať zvolí jiné plemeno. Švýcarský ovčák rád běhá po zahradě, nemá sklon k toulkám ani k rozšiřování svého území.
My jsme navštívili chovatelku těchto psů
