Připravila: Lucie Sedláková, foto: Štěpán Luťanský
Po několik generací patřil kanárek jen do obydlí velmi bohatých obyvatel, kde svým zpěvem těšil znuděné duše. Ke konci 17. století se ale jeho úloha změnila. Kanárek vznešeným kruhům zevšedněl. Posléze se proto začal objevovat i u prostých lidí, ale nechovali ho jen pro pobavení, ale převážně kvůli složité práci v dolech. Horníci začali využívat ptačí společnost coby senzor unikajícího nebezpečného plynu. Kanárci byli pro svou viditelnou barevnost a neustálý zpěv nejlepšími indikátory smrtících výparů. Když umkli, bylo jasné, že něco není vpořádku… Během 20. století se poprvé setkáváme se spolky, které obdivují tohoto zdomácnělého exotického ptáčka. Poprvé si také můžeme poslechnout kanárčí zpěv i v místních soutěžích.
Nejen ve žlutém kabátku
Představa, že si můžeme pořídit kanárka jen žluté barvy, je mylná. Sehnat se dá i žlutý či zelený, v kombinaci žluté se zelenou (tzv. straky) a výjimečně i bílý. Barva zpěvného kanára však není pro posuzování na soutěžích směrodatná a nemá ani vliv na kvalitu zpěvu. Dnes nejrozšířenější je zpěvný (harcký) kanár, vyšlechtěný v pohoří Harz německými horníky pro zpěv. Naproti tomu v oblasti Holandska, Belgie a Itálie se kanáři začali šlechtit na barvu, v Anglii a Francii na postavu. A v těchto kategoriích (zpěv, barva, postava) jsou dnes přihlašováni do soutěží národních i celosvětových.
Před pořízením kanárka by se tedy chovatel měl rozhodnout, zda si pořídí ptáčka pro zpěv, barevnost či postavu. Pro náročnost a složitost chovu kanárů však dnes mnoho chovatelů raději preferuje papoušky či andulky. Přesto najdete po světě mnoho obdivovatelů těchto zpěváčků. Od nás, kde je chovatelů kanárů tak poskrovnu, že se mezi sebou skoro všichni znají, putují kanárci převážně do Orientu a USA.
Chovatel šampiónů
Jedním z milujících tuzemských chovatelů je pan Jiří Vrňata z Průhonic. Má kanárků tolik, že bychom je mohli počítat celý den! Již od mládí totiž měla jeho rodina ve světnici klícku s kanárkem a dozajisté právě proto mu záliba v chovu zůstala. Chová ptáčky pro radost i kvůli účasti v soutěžích pro zpěvné kanáry doma i v zahraničí. Systematickým šlechtěním vychovává kanárky tak, aby zpívali co nejlépe. Více jak čtyřicetiletý koníček mu díky tromu přinesl řadu ocenění ze soutěží a navrch i uznání mnoha chovatelů.
Máte-li rádi ptačí zpěv, představuje kanárek se svým líbezným zpěvem nejlepší volbu. Nelze ale očekávat, že se hned s prvním ptáčkem budete moci přihlásit do soutěže. Pro účast je nutné splňovat striktní pravidla a ptáčci se musejí pravidelně připravovat. Stejně jako pan Vrňata, budete muset ze svého volna ukořistit řadu hodin jen pro péči o ptactvo. Kvalita ptačího zpěvu přitom není dána množstvím odchovaných kanárů, ale pořízením jedince z kvalitního chovu. Dalším šlechtěním se pak můžete dopracovat ke kvalitním zpěvným jedincům.
Rady zkušeného chovatele
Příprava ptáčků by měla začít hned po narození. Avšak pozor! Zpívat mohou jen samci, samičky se používají jen pro reprodukci. Jakmile se kanárci dokážou „postavit se na vlastní nohy“ a jsou zcela opeření, přesouvají se z maminčiny klece do venkovní voliéry na tzv. letní pobyt. Zde stráví asi pět měsíců společně s dalšími kanárky, aby se naučili řádnému ptačímu chování. Poté je chovatel přemístí do tzv. školy mladých kanárů, každého do vlastní klícky, aby se mohl plně věnovat svému zpěvu; má ho daný geneticky, a tím, že ho ostatní kanáři neruší, sám se ve zpěvu zdokonaluje.
Někteří chovatelé používají tzv „předzpěváky“. Jsou jimi otcové mladých kanárů, kteří vedou zpěv správným směrem. Když se „mladíci“ vycvičí v kanárčím zpěvu, vybere chovatel několik nejlepších, s nimiž se účastní soutěží. Musí za tím účelem sestavit kolekci čtyř kanárů. Každý rok se přitom celý proces opakuje, protože ty nejlíbeznější melodie dokážou vyloudit jen hrdélka kanárků „puberťáků“, kteří ještě nepoznali samičku. Ptáček má tedy šanci se stát šampiónem jen jednou za život.
Když chcete malá kanárčata…
Soutěže probíhají od prosince do konce února. V březnu dostane každá samička samostatnou klec, a když nastane správný moment – totiž že na bříšku pustí peří, čímž vznikne tzv. nahřívací místo pro zahřívání vajíček – připustíte k ní do klece kanárka a sledujete, zda se páří. Do hnízda, které je součástí chovné klece, začne samička shánět materiál pro stavbu hnízda z přírodních materiálů nebo cupaniny. Jakmile ho dostaví, začne snášet vajíčka. Postupně je odebíráme a nahrazujeme podkladky. Po snesení čtvrtého vajíčka pak vrátíme vajíčka do hnízda. Činíme tak proto, aby se mladí kanárci líhli ve stejný den. Samička poté sedí na vejcích 14 dní. Samečka na ten čas z klece odebereme, aby ji nerušil. O vylíhnutá mláďata se až do jejich odstavení stará pouze samice. Po měsíci od vylíhnutí pak už jsou malí kanárci schopni se o sebe postarat sami.
Pokud se rozhodnete pořídit si chov kanárů, je dobré si nejdříve koupit pouze jedn či dva páry, vyzkoušet si, zda je to opravdu to, co vás těší a uspokojí. A jestliže se rozhodnete kanárky skutečně chovat, pak se určitě obraťte na odbornou organizaci v místě bydliště; kontakty naleznete na www.cschdz.eu. Rádi vám se začínajícím chovem pomohou.
Čím ptáčky krmit?
Potrava kanárků musí být různorodá. Nejlepší je si směsi vyrábět sám, ale dají se hotové i koupit. Základ tvoří řepka a lesknice, drobná semena z olejnatých semen a některé ovoce. Kanárka potěšíte i listy z pampelišky, jitrocele nebo naklíčené řepky. V době hnízdění musíte potravu obohatit o vaječné směsi, kterou krmí samičky mladé. Nezapomeňte ani na vitamíny pro ptáčky. Voda by se pak měla kanárkům měnit alespoň dvakrát denně.
Při správném opečovávání kanárka se můžete těšit společnému životu i třináct let. Hlavní je, abyste na svého pěvce nezapomněli a občas se mu věnovali. On bude dozajista opětovat vaši starost a odmění se za ni svým kouzelným zpěvem. A jakmile zapadne slunce a vy se budete chystat do postele, přikryjte kanárkovu klícku šátkem – tak, jako to dělaly princezny v pohádkách…
Článek z RPN č. 9/2013
