Kdy jste se pro chov slepic rozhodli? Přišlo to automaticky s přestěhováním se do rodinného domu?
Přišlo to tak nějak postupně… Máme velký dvůr, soused měl slepice už před námi, děti si s nimi hrály, krmily je. Zpočátku jsme chtěli jen přidat naše slepice k sousedovým, nevěděli jsme, jak to funguje, neměli jsme žádnou zkušenost…
Vy jste chlapec z paneláku?
Ano, ale obě mé babičky měly slepice. Jedna dokonce i husy. Přiznávám, že společný chov se sousedem a přepočítávání vajíček byl takový městský nápad. (smích).
Slepice potřebují kurník. Vy jste si ho navrhli i postavili. Od architekta se ani nic jiného neočekává… Podělte se s námi o vaše začátky.
Jako architekt jsem si kurník toužil vymodelovat. S manželkou, která je také architektka, jsme se inspirovali na stránkách prodejců i na stránce Bazoš. Takový, jaký jsme chtěli – dostatečně velký a zateplený – vycházel od 12 700 Kč do 20 237 Kč. Řekli jsme si, že za ty peníze si ho můžeme i postavit a budeme mít kurník podle našich představ. Na začátek jsme si ve sketchupu, speciálním programu pro architekty a návrháře, udělali 3D model. Když už jsme s ním byli spokojeni, přišel čas realizace. Pozval jsem na brigádu dva kamarády ze školy – Maroše a Slávku.
Oba jsou architekti a Maroš na střední škole studoval obor interiér a nábytek, takže umí dělat se dřevem. Pomohli mi smontovat a nahodit nosnou konstrukci. Potom jsem si půl roku hrál s výplněmi, zateplením, oknem, sklápěcími dveřmi a zejména s fasádou. Obklad je z dřevěných latí – z nejlevnějšího řeziva. Latě jsme nařezali na stejné délky, všechny jsme s mým otcem opálili a natřeli olejem. Střecha je z překližky a v zemi jsou upevněny vinařské sloupky. Ty jsou položeny naležato a na nich jsou dřevěné hranoly, takže je kurník zespodu dobře odizolovaný.
Když jsem později spočítal všechny náklady, vyšel mě kurník cca na 20 837 Kč – jako na Bazoši. Přidanou hodnotou byly chvíle zábavy. Nebylo to v duchu „Udělej si sám“, ale „Udělej si ho společně s přáteli“.
Co všechno jste při stavbě kurníku museli zohlednit, aby byly jeho obyvatelky šťastné?
Soused nám poradil, že nejen stavba, ale i výběh potřebuje stříšku, která bude chránit slepice před přímým sluncem i deštěm. Dalším důležitým vybavením kurníku jsou snášková hnízda. My jsme se je rozhodli umístit do „šuplíčků“ ve dvířkách. Dali jsme jim tam podkladková umělohmotná vajíčka, aby se naučili snášet přímo tam. Pak už jen dvě bidla, na kterých spí a odpočívají. Každá slepice má minimálně třicet až čtyřicet centimetrů jen pro sebe. A k tomu krmítka, žlab na zrno a napajedlo. Jako podestýlku jsme zvolili hrubé hobliny z měkkého dřeva, které je v zimě zahřejí a ve kterých si mohou i zahrabat. Díky dobrým absorpčním vlastnostem se v podestýlce navíc částečně ztratí slepičí trus. Vyměňujeme ji jednou za tři měsíce. Při čištění jsou výhodou otevírací boční stěny – kurník můžeme pohodlně a dočista vystříkat hadicí. Stavbu jsme zateplovali polystyrenem. Zvažovali jsme i recyklát z kukuřice, ale polystyren nám zůstal z obnovy našeho vinařského domku.
Ve středu výběhu je mladý ořech, který jsme vysadili na místě starého, který jsme museli seříznout. Slepičky tak budou mít stín i z něj.
Kde jste vybírali slepice a pro jaká plemena jste se rozhodli?
Vypravil jsem se na farmářské trhy s manželčiným strýcem, zkušeným chovatelem slepic. Koupili jsme čtyři bílé, dvaadvacettýdenní nosnice, které měly rovnou snášet vajíčka. O jednu bílou jsme přišli velmi brzy – zaseklo se jí vajíčko ve vejcovodech… A plemeno? Nosné hybridy Dominant.
Kdy začali snášet?
Asi po měsíci. Na dvůr jsme si je přinesli na podzim. Přes zimu se rozběhly. Měli jsme takovou spotřebu, že jsme všechna vajíčka hned snědli, a tak jsme si řekli, že si na jaře koupíme další. Na trh jsem už šel sám, vybral jsem hnědé, osmnáctitýdenní. Nebyl moc čas na dlouhý výběr, takže to dopadlo tak, že jedna má křivý zobák – v kurníku je outsiderkou. Vždy vychází ven ustrašeně až poslední, a i když si zobne, zrno jí vypadne; ale určitě se má lépe než v jiném chovu, tam by ji nešetřili…
Jste spokojený s množstvím vajíček? Na čem záleží bohatá snůška?
V první řadě na tom, jestli mají slepice pohodu a jaké je počasí. Ale i na tom, zda jim dáváme zelené – pampelišku a byliny. Na jaře nesly každý den. Od dubna do června jsme vypočítali na den 5,5 vejce na osm slepic. Některý den jich bylo i sedm. Potom přišly horké dny, které jim neprospěly – neměly se dobře. Téměř měsíc nenesly a teď znovu nabíhají. Kvalita žloutku závisí na tom, kolik zeleného snědí. Když ve výběhu podupali a vyžrali trávu, najednou začali mít žloutky světlejší. Od sousedů jsme se dozvěděli, že jim chybí chlorofyl. Jako krmivo kupujeme mletou směs obilí s bylinkami, které jsou dobré pro imunitu i proti chorobám a parazitům. I do vody přidáváme látku proti parazitům. Počítáme s tím, že dva roky budou nosnicemi a pak půjdou na polévku.
Máte na dvoře i kohouta?
Máme společný dvůr se sousedem a ten kohouta má. Naše slepice zatím ne, ale chystáme se ho koupit. Bude dohlížet na dodržování disciplíny, když mezi slepicemi vzniknou rozbroje. Když například přišly na jaře do kurníku hnědé slepice, chvíli trvalo, než si oba „gangy“ na sebe zvykly. Nejprve byly ve výhodě bílé, ale hnědé rychle vyrostly a získaly přesilu.
Přemýšlíme i nad kuřátky a v takovém případě už budeme kohouta opravdu potřebovat k oplodnění slepice. Děti se už nyní ptají, zda je ve vajíčku zárodek.
Co vás za dva roky chovu slepic zaskočilo?
Možná jen to zaseknuté vajíčko ve vejcovodech a také to, že jsme je museli učit chodit z výběhu do kurníku po lavičce. A možná ještě kuna a liška, která k nám snad jen zabloudila. (smích)
GALERIE
Text: Renáta Gešvantnerová
Foto: Miro Pochyba, Ján Urban
Zdroj: časopis Recepty prima nápadů
