Chování psa je do značné míry ovlivněné tím, co prožil v minulosti. Pes si tak získá oblibu v některých jídlech nebo aktivitách, ovšem stejně dobře si může vypěstovat traumata. Podstatné ale je, že pes nikdy netráví čas analyzováním svých prožitků. Nevzpomíná na to, co se mu stalo v minulosti. Přemýšlí vždy jen o tom, co je teď a tady. Tuto vlastnost bychom někteří asi chtěli mít taky.
Pes zřejmě vůbec neví, že ho jeho majitel má rád
Uvažování psa se točí kolem toho, co považuje za důležité. A to je nepřekvapivě jídlo, navazování vztahů s lidmi nebo s jinými psy, pocit bezpečí a také práce. To poslední se týká služebních plemen psů, jako jsou ovčáci, lovečtí psi nebo psi užívaní pro policejní nebo vojenské účely.
Psi mají emoce. Projevují například lásku ke svým majitelům. Někteří vědci přitom předpokládají, že si psi vůbec neuvědomují, že majitelé zase milují je. Je možné, že vůbec nepovažují své majitele za myslící bytosti. To je v současnosti jedna z nejživějších debat ve vědeckých kruzích – která zvířata (pokud vůbec nějaká) mají schopnost připisovat duševní stavy druhým. Zatím není jasné ani to, ve kterém věku získají tuto dovednost lidské děti.
Provinilý výraz? Mýtus
K emocím, které psi prožívají, patří ty pozitivní – radost, pocit bezpečí, láska, ale i ty negativní – strach, úzkost. Co ale nepatří do repertoáru psích emocí, to je černé svědomí. Z toho pochází jeden z největších omylů psích majitelů, kteří se dušují, že jejich pejsek měl „provinilý“ výraz, když snědl půl páníčkovy večeře nebo když vykonal potřebu tam, kde neměl. Pes se necítí provinile. Cítí strach, protože na základě interpretace okolí a řeči páníčkova těla chápe, že ho stihne trest.
Mýtus provinilého výrazu jako první naboural jistý americký veterinář před padesáti lety, za nímž přišel klient stěžující si na to, že jeho pes neustále trhá papíry. Poradil mu, aby na podlahu před psa položil několik roztrhaných papírů a odešel. Když se majitel vrátil, pes seděl při roztrhaných papírech s podobně „provinilým“ pohledem, jako kdyby papíry roztrhal sám.
Na psa zabírají antidepresiva
Pes je skvělý ve čtení řeči lidského těla, umí rozklíčovat páníčkovy emoce. Ovšem jen ty základní – podle studií pes dokáže cítit jen polovinu emocí v porovnání s člověkem (zato je v důsledku dokáže prožívat intenzivněji). Mezi ty emoce, které pes dokáže prožívat, patří i deprese. Dokonce experimenty prokázaly, že na psy prožívající poststraumatický stresový syndrom pozitivně fungují antidepresiva (konkrétně selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu, SSRI).
Multimodální mentální obraz okolí
Toto všechno dává o něco ucelenější obrázek o tom, jak psi přemýšlejí. Ale co si doopravdy myslí? Co se mu honí hlavou, když hledí z okna nebo ze svého pelíšku pozoruje místnost? To nevíme a ještě dlouho to vědět nebudeme. Uvádí se, že pes je inteligentní asi jako dvouleté nebo tříleté dítě. Ale nepřemýšlí tak jako dítě. Smyslové informace zpracovává jinak, jeho myšlenky zahrnují koncepty vytvořené z primárních smyslových režimů. Pes o věci nepřemýšlí jen na základě toho, jak vypadá, ale i jak voní nebo jak zní. Tvoří si jakýsi multimodální mentální obraz svého okolí. Poznat ho a pochopit ho, to člověk – aspoň v tuto chvíli – nedokáže. Není na to dost inteligentní.
GALERIE
Text: Lukáš Karas
Foto: Lukáš Karas, Pexels
Zdroj: časopis Recepty prima nápadů
