Připravila: Lucie Sedláková, foto: Štěpán Luťanský
„Vzpomínám na společné zážitky, kdy jako malé štěňátko pobíhala při procházkách přede mnou a stále se mi motala pod nohama. Těch loužiček, co jsme vysušili a kolik rozkousaných věcí objevili… Ale to přichází a odchází s věkem. Teď máme už jiné starosti. Andulka už několik let patří mezi staré pejsky a zdravotní komplikace upozorňují na její blízký odchod z našeho světa. Nepřeji si nic jiného, než aby se měla s námi do konce svého psího života co nejlépe. Proto jsem se rozhodl trochu poučit a zjistit, co dělat s pejskem seniorem.“
Záleží na péči a lásce
Průměrný věk psů se liší převážně podle velikosti plemene. Většinou platí, čím menší pejsek, tím vyššího věku se dožívá. Ale není to tak vždy. Záleží na mnoha faktorech – od genetických dispozic až po správnou životosprávu. Je známo, že lecjaký voříšek bývá odolnější a žije mnohem déle než přešlechtění jorkširští teriéři nebo nemocemi ohroženi němečtí ovčáci. Nakonec ale stejně nejvíce záleží na vaší lásce a péči, kterou svému miláčkovi dáte.
A jak život chlupáčků co nejvíce prodloužit? Nejdříve si musíme uvědomit, od kdy pejska poctíme pojmenováním „Senior“. I psí život, podobně jako lidský, se může dělit na tři etapy: dětství a dospívání (do dvou let), dospělost (od dvou do osmi let) a stáří (od osmi let výše). Jakmile tedy váš čtyřnohý kamarád oslaví osmé narozeniny, začněte sledovat varovné signály a připravte se na změny.
Důležité je správně pečovat o starého pejska dříve, než problémy nastanou. Pro začátek bývá nejlepší zajít k veterináři, který zhodnotí jeho zdravotní stav a určí vhodnou stravu; ta je nutným základem pro delší život. Vyšetření by mělo zahrnout vše od celkového rozboru krve až po kontrolu chrupu a pohybového aparátu.
Příznaky stárnutí
Konkrétně u Andulky se stáří projevilo až kolem čtrnáctého roku života. Do té doby se sice její chování trochu změnilo, ale její páníčkové nedávali prostor pochybám o tom, že je s nimi pořád mladý a čilý pes. Jakmile ale začala trpět záněty kolem očí, zrak i sluch se jí horšil, bylo jasné, že ani Andulce se stáří nevyhnulo. Po pár měsících ji začaly zrazovat i zadní běhy, takže se téměř nedokázala postavit na nohy.
Příznaky stárnutí jsou přitom u psů velmi podobné těm u nás lidi. Psí babička či dědeček začínají pociťovat větší únavu, mají raději svůj klid a zůstávají jen tam, kde to dobře znají. Celé dny proleží v pelíšku nebo se vyhřívají na sluníčku, užívají si zaslouženého „důchodu“. Bohužel to není jen o odpočinku… Zrak a sluch poznamená stárnutí mezi prvními. Taky srst už není tak lesklá a hustá jako za mlada. I chrup, za léta opotřebovaný, začíná naše psí kamarády trápit.
Vypadávání a šedivění chlupů představuje další známý projev stárnutí. Alespoň ale díky nim lépe poznáme, zda se pod kůží netvoří bradavice, boláky či dokonce bulky. Někdy to můžou být jen tukové tkáně, ale i přesto raději vyhledejte veterináře.
Tyto problémy čekají každé stárnoucí zvíře, ať děláme, co děláme. Mohou ale přijít i horší věci, proti kterým se musíme bránit správnou prevencí. S věkem se snižuje obranyschopnost. Nevystavujte proto svého miláčka velké zátěži ani nevhodným podmínkám. Nemoci mohou zaútočit a pejskův organismus už si s nimi nebude umět poradit.
Nejčastější choroby
Staré pejsky postihuje nejčastěji artritida, kdy jejich klouby ztratí pružnost. Pes se pak nemůže zvednout, neudrží se na nohou a celé dny tedy jen leží a spí. To s sebou přináší další problémy: proleženiny z ustavičného polehávání, senilita, špatná funkce jater a ledvin způsobující samovolné uvolňování moči… Nicméně se vším se dá bojovat. Při artritidě lze využít různé léky proti zánětu a bolesti v kloubech. Daleko lepší ovšem je podávat psímu miláčkovi kloubní výživu dříve, než se už nedokáže zvednout z pelechu. Ušetříte si mnoho starostí, protože vhodné léky či doplňky stravy zpomalí nástup pohybových potíží a zvýší pružnost a odolnost chrupavky. Nicméně pokud váš pejsek už artritidou trpí, vytvořte mu alespoň pohodlný koutek pro trávení dlouhých chvil v pelíšku. Pořiďte tlusté polštáře a měkké deky, aby se měl stařeček dobře a netrápily ho proleženiny.
Vhodná strava a přiměřený pohyb
Jak naznačeno výše, jednou z nejdůležitějších složek zdravého a dlouhého psího života je správně zvolená strava. Usnadňuje snadný průběh stáří pejskům o několik stupňů. Krmivo, vhodné pro psí seniory, má vyvážený poměr bílkovin, sacharidů, tuků a nezbytných minerálů, které byste sotva dokázali doma namíchat z těstovin. Starý pejsek bývá méně aktivní, proto mu hrozí nadváha až obezita. Od té už bývá jen krůček k horším a horším problémům. Pozor je třeba si dávat na zažívací obtíže a zácpu. Pravidelná potrava, připravovaná dvakrát až třikrát denně po menších porcích s větším přídavkem vlákniny, může hodně pomoci.
Po jídle přichází na řadu relaxace. I starý pejsek si zaslouží čas od času vyčištění chrupu a pročesání srsti. Důležitá je kontrola jeho stavu. Začněte od tlamy. Psí dech má svůj charakteristický zápach, měnící se dle toho, co se v těle děje. Proto jakmile ucítíte neznámý pach, prohlídněte mu jazyk a dásně, zda se neobjevily vřídky či výrůstky. Při vyčesávání srsti dávejte pozor, abyste pejskovi neporanili kůži, protože ta ztrácí elasticitu, bývá více vytahaná a tmavne. Proto můžete při neopatrném zacházení s hřebenem či nůžkami psovi ublížit.
Častější procházky mohou psím seniorům prospět, ale také jim přitížit. Musíte sami zvážit, co je nejvhodnější. I přesto se říká, chůzí a pohybem ke zdraví, a když to jde, není nic lepšího. Proto se snažte pejska venčit minimálně dvakrát denně. Přiměřený pohyb, občasné aportování nebo mírný běh vrátí do těla potřebnou dávku energie. Udrží nejen dobrou náladu vám, ale hlavně psímu miláčkovi a pomůže při svalovém napětí a trávicích nebo srdečních potížích. Pro ty, kteří mají velké problémy s chozením, jako Andulka, je nejlepší plavání a před každou tělesnou námahou namasírování kloubů a svalů.
Psí odchod na věčnost
Popřemýšlet o příchodu nového člena do rodiny je nejlepší ještě za života vašeho starého psího kamaráda. Pořídit si štěňátko se doporučuje převážně kvůli psímu seniorovi, který tímto způsobem může znovu ožít a načerpat energii, ale také pro vás je to dobrý způsob, jak se vyrovnat s budoucí ztrátou milovaného mazlíčka. Samotné úmrtí nejlepšího přítele a věrného druha je pro páníčky velmi traumatizující a smutný zážitek. Je ale důležité se i v těchto těžkých chvílích řídit rozumem. Jakmile pozorujete, že pejsek mívá velké bolesti, nemůže se sám pohybovat či nedokáže pozřít potravu, napít se a má potíže s vyměšováním, zajděte okamžitě k veterináři a poraďte se, co dál. Pohovořte si o těchto problémech s někým blízkým, utřiďte si myšlenky, a znovu pohlédněte na svého věrného psíka. Vzpomeňte si, kolik krásných chvil jste spolu prožili, kolikrát byl s vámi, když vám nebylo do smíchu, jak vždy čekal u dveří, když jste se vraceli domů… Nenechte ho, aby se trápil. Důležité je jen vaše rozhodnutí a spokojený život vašeho mazlíčka.
Andulce jde na sedmnáctý rok. Má velké problémy s chozením, téměř nevidí, neslyší, přesto si se svými páníčky stále rozumí. Stačí, když ji pohladí… Celý den prospí. Když ovšem vstane, musejí ji hned vzít do náručí, třeba i v noci, a odnést ven, aby se mohla vyčůrat. Miluji ji ovšem nade vše. Je to přece jejich pejsek, Andulka. A tak byť je situace už přivedla i k úvahám o milosrdné injekci, zatím se k takovému kroku neodhodlali.
Článek z časopisu Recepty prima nápadů č. 9/2012.
