Připravila: Lucie Sedláková, foto: Štěpán Luťanský
Plno chovatelů dá radu hned. Zvířata s krunýřem mnoha barev nás lákají nejen exotickým vzhledem a neokoukaností, ale především faktem, že jejich potřeby jsou minimální. Řeč je o suchozemských želvičkách. Pomalými krůčky nám nikam neutečou a těšit se jimi budeme mnoho let. Některé nás možná i přežijí! A do konce života si budou pamatovat, kdo je hladil láskyplně po krunýři. Tito tvorečkové nám budou vždy věrnými mazlíčky. Vděčni za obyčejný kousek salátu a občasnou procházku po trávě.
Sháníte želvátka?
Sehnat malá suchozemská želvátka či dospělé želvy, a tím rozšířit rodinný krb by nemělo být složité. V dnešní době můžete bez problému koupit želvu i ve zverimexu. Zde ale nemáte dopředu zajištěno, že seženete právě to, co chcete. Jestliže si totiž přejete vlastnit tvora s určitým vzorem na krunýři, nebo dosaženou velikostí v dospělosti, musíte se porozhlédnout po chovatelích či rovnou chovných stanicích. Druhů je na trhu nepřeberné množství. Výběr je třeba začít rozhodnutím, jaké velikosti by měla želvička dosáhnout, a jak dlouho by měla žít. Tyto parametry se totiž druh od druhu velmi liší.
Pro chovatele začátečníky se doporučuje pořídit si želvu dorůstající menších rozměrů. Takovéto druhy jsou i jedny z nejlevnějších, cena se pohybuje okolo dvou tisíc. Mezi nejznámějšími patří želva zelenavá, žlutohnědá a vroubená. Všechny mají podobné vlastnosti. Jediné, čím se liší, je samotný vzhled. Opravdoví fajnšmekři, kteří by na zahrádce chtěli překvapit velkou želví princeznou, musejí sáhnout hlouběji do peněženky a samotnou koupí jejich výdaje nekončí. Tyto želvičky potřebují speciální terária a v neposlední řadě i výběhy, kam se se svou budoucí velikostí musejí vejít. Neustále si také pamatujme, že mnoho želv se dožívá věku okolo sta let, tím pádem je skoro jisté, že nás všechny přežijí a někdo se o ně bude muset postarat. Proto na převzetí mazlíčka raději dopředu připravujte jak svoje děti, tak v budoucnu i jejich ratolesti!
Správné uvítání
Správné uvítání nového mazlíčka je vždy prvotním úspěchem každého chovatele. I želva je tvor, který si špatně zvyká na změny, proto by mělo být již před příjezdem vše připravené, aby se želvička nemusela několikrát stěhovat. Nejvhodnější bydlení by poskytl venkovní výběh, co nejbližší jejímu přirozenému životu ve volné přírodě. Ne každý ovšem může svému miláčkovi tento luxus zařídit. Pak určitě postačí obyčejné terárium třeba v obývacím pokoji. I takovéto obydlí musí ale splňovat několik důležitých parametrů.
Prvním krokem při jeho výběru je určení odpovídající velikosti. Zde poslouží dávno zaběhnutý trik. Vynásobíme pětkrát rozměry želvího krunýře a vyjde nám minimální délka a šířka celého prostoru. Další důležitostou věcí je zvolit vhodnou podestýlku. Na trhu je několik různých variant, od kukuřičných drtí až po písek, piliny či speciální substráty pro plazy. Ne všichni chovatelé se jednoznačně shodují, která z nich je do terária nejvhodnější. Musíte si metodou pokus – omyl vyzkoušet, co želvičce vyhovuje nejlépe. Jisté je, že s žádnou podestýlkou nemůžete sáhnout tak úplně vedle. Postačí nasypat silnou vrstvu čehokoliv přijatelného a želvička se s radostí zahrabe tak hluboko, že jí bude vykukovat jen kousek krunýřku.
Vhodné osvětlení
Neméně důležitou výbavou je i vhodné osvětlení. Žárovka poslouží nejen jako zdroj světla, ale především tepla. Jako nejvhodnější umístění se jeví kraj terária, aby měla želva možnost se na druhé straně ochladit. Teplota v každém želvím bytečku se má pohybovat okolo 27 až 30 °C. Za optimální platí bodové světlo a UV zářivky pro plazy, napodobující sluneční záření a tím pádem produkující důležité vitamíny. Výkon volíme dle velikosti terária, ale oboje zářivky by měly svítit 10 až 12 hodin denně. Zajímavým tipem k docílení větší aktivity želv v odpoledních hodinách, kdy bývá více členů rodiny doma, je zapnout zdroj tepla až kolem poledne. Den začne želvičkám tím pádem o trochu později.
S přípravou jsme skoro u konce. Teď jen upravit terárium tak, aby bylo nejen hezké, ale aby se v něm i želvička cítila co nejvíce „jako doma“. Z volné přírody jsou tito tvorové zvyklí na překonávání mnohých překážek. Proto i vy můžete vytvořit doslova a do písmene hřiště z kamenů, o které si želvy brousí drápky a z kořenů či rostlinek s tlustými stonky. Svoje jasné místo musejí mít i misky s jídlem, které se už z principu nemají přesouvat. Želvička může totiž být z takových změn zmatená a následně může na čas přestat jíst. To samé platí o misce s vodou, která slouží především jako koupaliště vašeho mazlíčka. Želvičky totiž moc pít nepotřebují, zato koupat se chtějí pořád.
Svědčí jim jen vegetariánství
Chcete-li být se suchozemskými želvičkami kamarád, nesmíte vynechat pestrou a vydatnou stravu. Nezapomeňte ale, že do tlamičky patří jen žrádlo ryze býložravé! S živočišnými produkty byste možná uspěli, jelikož i želvy si rády zamlsají, ale kvůli neschopnosti odbourávat dostatečně tuky, by pravděpodobně časem uhynuly. Samy želvy mají nejraději čerstvé listy. Skvěle si pochutnají na pampeliškách, jitroceli, vojtěšce, jeteli i sedmikráskách. Dále ocení všechny možné druhy zeleniny a ovoce. V jídelníčku si dávejte pozor hlavně na dostatečný přísun vápníku, který želvy potřebují ke kvalitnímu růstu krunýře a kostí. Ten můžou mimo jiné získávat i okusováním sépiové kosti či různých tablet (na doporučení veterináře). K tomu, aby se želvičky cítily co nejlépe, pomůže především prevence, díky které se můžete třeba celý život vyhýbat nemocím a nepříjemnostem. Proto želvičkám čistěte obydlí a dodržujte jejich stravovací návyky.
Tak, a teď se želvička může v klidu nastěhovat. Nyní už záleží jen na vás, jak se bude váš společný vztah dále prohlubovat. Nemusíte se bát, že bude želva celé dny spát a vás si ani nevšimne. Sice nějaký čas potrvá, než si na nové prostředí zvykne, brzy se sle stane vaším milým a vděčným společníkem. Nikdy nebude ochočená jako pes nebo kočka, ale i ona si svede zapamatovat, kdo přichází každý den s potravou a na základě toho si vybere jediného páníčka. Od něj pak bude vyžadovat, stejně jako jiní mazlíčci, drbání a hlazení krunýřku.
Malé „krunýřatky“ jsou tedy určitě trefa do černého, co se týče nenáročnosti. Navrch máte zaručeno, že se nebudete potýkat s alergiemi ani nepořádkem v bytě. Nevyruší vás při práci, a ani sousedi nebudou mít důvod si na cokoli stěžovat. Želvičky jsou prostě jako stvořené pro moderního člověka.
Extra tip
Abyste nenaletěli…
Při koupi želvičky si ohlídejte, aby vám prodávající poskytl doklady o původu zvířátka. Každá želva musí být správně zaregistrovaná v registru ohrožených druhů CITES, jelikož mnoho z plazů dovážejí pašeráci. Proto musíte tyto papíry bezpodmínečně vlastnit!
Celý článek naleznete v aktuálním vydání časopisu Recepty prima nápadů č. 6/2012.
