V neposlední řadě si tady některá zvířátka mohou pacienti v době léčení nechat, aby čekali na jejich uzdravení. To platí především pro kočky. Mají tu pro ně celý dům a ústavní kočičí útulek se o ně stará s velkou péčí. Všechny jsou očkované, vykastrované, dobře živené. A taková péče něco stojí. Pokud si někdo odtud chce odnést kočku bez pána, musí pro to mít vhodné podmínky, na to se tu přísně dbá. Vyžaduje se doklad o trvalém bydlišti, ale i poplatek 1.500 Kč za každé zvíře. Na druhé straně máte jistotu, že si domů přinesete zaručeně zdravou kamarádku. Když se ale vámi vybraná kočka u vás doma nezvykne, můžete zvíře vrátit a dostanete zpátky i ten poplatek. Kočky ovšem nejsou jediná zvířata v areálu. Chovají tu koně, kteří pracují na zdejším statku, ale mají i koně jezdecké. Za ohradou se pasou kozy, a také lamy. Ty se moc s pacienty nekamarádí, nicméně je zajímavé zvířata pozorovat při krmení, a tak maminky s kočárky tady postávají dost často. Lama je vybíravá, ráda chroupe suchý chléb, ale nepohrdne ani hrstí natrhané pampelišky nebo čerstvě utrženou hruškou. Když jsem jako kluk jezdil do školy pražským trolejbusem, visely místo dnešních reklam na oknech mravoučná pounačení. Jedno si pamatuji dodnes. U obrázku lamy stálo: „To je lama, ráda plivá, tak to nikdy nedělej. To je zvíře, ty jsi člověk, nákazu nerozsévej!“ Zřejmě se tehdy hodně na zastávkách plivalo… Ptal jsem se chovatele lam pana Miroslava Šercla, zda je pravda, že lama ráda plive. Řekl mi, že lama prská, když se zlobí, když se jí něco nelíbí, plivat ji neviděl. Plivat snad umí jedině lamák, tedy samec. A tak jsem zase přišel o jednu životní iluzi.
