1. VŽDY S TENKÝM HROTEM
Tesařská tužka je pro své hrubé linie zdrojem nepřesností.
Nechcete-li se s tužkami rozloučit, pravidelně je ořezávejte.
U čáry nakreslené tupou tesařskou tužkou není možné spolehlivě určit místo řezu. Při tloušťce čáry 1 mm může při spojování dvou dílů vzniknout dvoumilimetrová chyba. To může při práci s tvrdým dřevem znamenat defekt, jaký ukryjete jen stěží.
TENKÉ TUŽKY
Pentilka s půlmilimetrovou měkkou tuhou je stejně spolehlivá jako ostří tesařského nože, které zanechá v masivu nepřehlédnutelnou, avšak přesnou stopu.
2. OZNAČME PRACOVNÍ STRANU
Značka X přesně určuje, která strana linie je referenční pro vedení nástroje.
- Je velký rozdíl, zda budeme vést kotouč pokosové pily po pravé či levé straně čáry. Zvolíte-li tu nesprávnou, obrobek bude kratší o tloušťku kotouče. Totéž platí v případě značení při frézování drážek či vrtání otvorů na kolíky pomocí šablony. Mohly by se ocitnout na nesprávné straně s výrazným posunem.
ZNAČKY X
Využíváme značku ve tvaru písmene X na té straně čáry, kterou je třeba vést pracovní nástroj, hlavně když pracujeme s více díly, jež se mohou při manipulaci pootáčet. Drobný, avšak nepřehlédnutelný symbol u čáry zabrání tomu, aby byly obráběné díly kratší, než jste zamýšleli.
3. JEN JEDNÍM MĚŘIDLEM
Kombinování různých měřidel je zdrojem chyb.
Kvalitnější svinovací metry ve třídách I, II a III dosahují na 2 m odchylky 0,3 až 1,4 mm, neklasifikované i 2 cm.
- Musíme-li provést měření na různých dílech, které je třeba párovat, vždy při tom používáme totéž měřidlo. Začneme-li ocelovým pravítkem, neměňme ho za svinovací metr či milimetrovou stupnici na nářadí. Předejdeme tak nepříjemným chybám, jejichž příčina se hledá těžko.
MĚŘIDLA JSOU RŮZNÁ
Na mnoha kutilských nářadích jsou měřicí stupnice jen nalepené. Pokud se nálepka při nanášení natáhla, na pěti centimetrech může vzniknout i dvoumilimetrová chyba. Ta se projeví jen tehdy, když protikus vyrábíme pomocí jiného měřidla.
4. VZDÁLENOSTI MĚŘTE OD JEDNOHO BODU
U opakovaných měření je třeba vycházet z jediného referenčního bodu.
- Při opakovaných měřeních používáme vždy týž referenční bod (místo). Například máme-li na metrovém díle vyznačit každých 5 cm čáru na drážku, měříme vždy od boční hrany (tedy od téhož místa) 5, 10, 15, 20… cm a označíme je čárkou.
POZOR NA SČÍTÁNÍ CHYB
Kdybychom nanášeli pěticentimetrovou vzdálenost nejprve od okraje a potom vždy z předcházející naměřené čárky, chyba měření by se znásobovala počtem kroků. Projeví se to například při měření umístění otvorů na podpěrky polic. Když jediná ze čtyř není v rovině s ostatními, polička se kýve. U opakovaných operací se shodným odstupem je praktické používat přesné pomůcky. V tomto případě postačí referenční bod předcházející operace.
5. FALEŠNÝ PRAVÝ ÚHEL
Přesný strojařský úhelník je praktický při vedení rovnoběžných rysek.
Kovové úhelníky jsou přesné a díky pevnosti si svou přesnost dlouho udrží.
- Nový úhelník z obchodu může být stejně nepřesný, jako ten, který už roky používáme ve své dílně. Žádný z nich není vybaven pojistkou, která by naznačila, že něco není v pořádku. Pokud jím nastavujeme stroje a kreslíme rysky na materiál, měli bychom si být jistí jeho přesností.
ÚHELNÍK VŽDY PROVĚŘÍME
Nakreslíme úhelníkem kolmici na obrobek, převrátíme ho zleva doprava a nakreslíme druhou. Pokud se dvojice čar sbíhá, úhelník má více než 90°. Pokud se čáry rozbíhají, úhel je menší. Jen málokterý lze doladit, aby získal přesnost. Ten nový si zkontrolujeme přímo v prodejně.
6. OBROBEK JAKO ŠABLONA
U spojovaných a protilehlých dílců je výhodné, když místo absolutních měr využíváme přenášení os. Díly uložíme proti sobě a přenášíme čáry a středové osy na protilehlý materiál. Pokud jsme při prvním měření udělali drobnou chybu, přenese se zrcadlově na protikus.
Přenesení chyby užitečné
Při tomto postupu si ušetříme odlišování pravých a levých verzí obrobků. Důležité je jen to, abychom si symbolem rovnoramenného trojúhelníka poznačili jejich lícovou stranu a správné otočení.
7. HLEDÁNÍ STŘEDŮ
Je-li třeba zajistit dokonalé vycentrování dlabů, vrtaných otvorů či frézovaných drážek, je lepší při nastavování strojů použít místo obrobku odřezek z materiálu. Stroj nastavíme do pomyslné středové linie a uskutečníme vrtání či frézování. Potom odřezek otočíme o 180° a operaci zopakujeme.
Nastavte stroj správně
Pokud se stopy po nástrojích rozcházejí, bude potřeba upravit jejich nastavení. Úpravy výšky stolu či posunu pravítka opakujte do té doby, dokud stopa obou přechodů nebude jednotná. Budete mít jistotu dokonalého vycentrování.
8. VŠECHNY ŘEZY S JEDNÍM NASTAVENÍM
Vždy opracujeme všechny díly s týmž nastavením stroje. Polohu pravítek, dorazů, výšky stolů či vysunutí nástrojů neměňte, dokud si nejste jistí, že jste opracovali všechny součásti projektu a ještě něco navíc pro případné chyby a úpravy.
Skupinové zpracování
Je třeba mít na paměti, že většina tesařských strojů se bez velkého úsilí nedá nastavit stejně opakovaně. Skupinové zpracování je předpokladem shody rozměrů dílů a jejich profilů.
9. PARALELNĚ S OKRAJEM
Tesařský rejsek nebo nastavitelný strojařský úhelník jsou nejpřesnějšími pomocníky při značení čar, které jsou rovnoběžné s okraji obrobku. Jejich pevné vedení okrajovou hranou materiálu jsou zárukou přesnosti.
VÝHODA REJSKU
Výhodou hrotového či nožového rejsku je, že při příčném značení dokáže přeřezat povrchová vlákna materiálu a zajistit tak hladkou hranu při opracování rotačními nástroji. Praktické je to zvlášť při frézování.
10. NESTANDARDNÍ ÚHLY
Při řezání obvodových lišt, parapetních desek a polic do sádrokartonových nik je důležité, aby seděly úhly. Protože odchylky od 90° jsou standardem, netypické úhly je třeba přenést na obrobek přímo z jeho protikusu.
JAK KOPÍROVAT ÚHEL
Místo experimentování sáhněte po pokosníku, který pomocí nastavitelného ramene dokáže zkopírovat jakýkoliv úhel bez toho, že bychom ho měřili. Přiložením k obrobku ho můžeme reprodukovat, kolikrát chceme. Některé speciální pokosníky obsahují mechanismus, jímž lze reprodukovat i polovinu přenášeného úhlu.
11. VOLBA REFERENČNÍHO BODU
Obrysování protikusů skryje odchylky měření párováním.
- Při měření je třeba volit referenční body tak, abychom drobné odchylky při měření mohli párovat. Je-li důležité při spojování dílů zajistit, aby byly rovné na lícové straně, právě od ní by se měla odvíjet všechna měření tloušťky materiálu.
CHYBY PŘESUŇTE JINAM
Mají-li být srovnaná čela dílů, všechna měření bychom měli uskutečnit z čelní strany. Drobné chybičky se tím přesunou do částí, kde je lze snáze skrýt.
12. ROVINNOST PLOCHY
Hrana ocelového pravítka přiložená k ploše ukáže v protisvětle místa, která jsou pod úrovní okolní plochy. Výhodnější však je, když můžeme rovinnost vyhodnocovat už během samotného obrábění povrchu.
KDE UBRAT VÍCE?
Před srovnáváním nebo broušením vyšrafujeme tužkou nebo křídou povrch plošného materiálu, abychom viděli stopy nářadí, s nímž pracujeme. Části plochy, které jsou pod úrovní opracování, zůstanou popsané, z ostatních se kresba ztratí.
13. HISTORIE NA ŠABLONĚ
Kdo patří mezi ty, kteří se opakovaně vracejí k týmž projektům a neváhají pracovat s šablonami, může si rysky všech měření archivovat. Stačí si jen nařezat několik vhodně dlouhých hranolků s průřezem 2 × 2 cm a využít jejich strany na přenos rysek u jednotlivých dílů.
ARCHIV HRANOLKŮ
Když k nim přidáme popisky, budeme mít připravené míry pro zkracování dílů a nastavování strojů tak, abychom zopakovali stejnou práci jako posledně. Archiv hranolků je nenáročný na prostor a díky němu lze každý projekt zopakovat i v budoucnosti.
Text: Milan Gigel :: Foto:autor, isifa/Shutterstock
