Vlastnosti brusných nástrojů ovlivňuje především kvalita brusiva, které můžeme rozdělit na přírodní a uměle vyrobené. Při broušení je pak nutné dodržet správný postup.
BRUSNÉ MATERIÁLY
Nejstarším brusným materiálem je pískovec: kotouče z pískovce se prodávají jako „kamenný brus pro mokré broušení“. Přírodním brusivem je i břidlice, z níž se vyrábějí obtahovací kameny. Za nejkvalitnější pak jsou považovány belgické žluté břidlice („belgický kámen“). Malé brousicí kotoučky a obtahovací pilníky se vyrábějí také z chalcedonu. Pro výrobu brusiva se používá smirek a přírodní korund (tvoří je převážně oxid hlinitý). Nejtvrdší látkou, používanou na broušení, je přírodní diamant.
Běžným umělým brusivem, hlavně na broušení oceli, je umělý korund, vyráběný z bauxitu za vysokých teplot v elektrických pecích. Stejně se vyrábí i karbid křemíku (karborundum), používaný na broušení litiny a barevných kovů. Za vysokých teplot se vyrábějí i zrna syntetického diamantu do nástrojů pro broušení tvrdých materiálů.
NÁSTROJE
Pro hrubé broušení slouží stolní kotoučové brusky. K broušení dlát, nožů a hoblíkových želez je vhodné použít kotouč měkčí a jemnější, na hrubé broušení sekáčů, špičáků, seker, motyk a podobně zas kotouče tvrdší s brusivem velké zrnitosti. Brusné kotouče mají označení podle toho, na jaký materiál jsou určeny. Při koupi se poradíme s odborníkem.
Nástroj k brusnému kotouči tiskneme malou silou a sledujeme, zda se příliš nezahřívá (nenabíhá „do modra“). Pokud brousíme za sucha, nástroj průběžně chladíme v nádobě s vodou.
K jemnějšímu broušení a ostření se používají brousicí kameny, vyráběné z karbidu křemíku (karborundum). Jiný tvar mají kameny na obtahování nožů, jiný na broušení kosy a podobně. Pro obtahování tvarově složitých ostří se používají jemné brousicí kameny nebo pilníky.
ROZDÍLNÉ POSTUPY
– Dláta a hoblíky: Truhlářská dláta, pořízy a hoblíková železa mají jednostranný břit. Pro ostření jsou nejlepší kvalitní kamenné brusy. Dbát musíme na správný úhel břitu. Čím je opracovávané dřevo tvrdší, tím větší je úhel břitu dláta (od 20° pro měkké dřevo až po 35° pro nejtvrdší). Dodržení úhlu umožňují různé pomůcky, které lze koupit.
Dláto nastavíme do polohy, při níž plocha břitu spočívá na brusném kameni, a brousíme krátkými (nikoli krouživými) pohyby, dokud se na ostří nevytvoří tzv. grot (jehla) – tenký kousek oceli, jenž vznikne při ubírání materiálu. Pak dláto či želízko obrátíme a rovnou stranu brousíme tak, aby dláto spočívalo na brusném kameni celou plochou. Tím jemně odstraníme i grot. Broušení břitu a plochy opakujeme 2x až 3x, a pak ještě jednou na jemném brousku. Řemeslníci ostří ještě obtahují na brousku z břidlice (belgický kámen) v loužičce vody či oleje a doleští kůží. S dobře nabroušeným dlátem či želízkem si lze oholit chloupky na předloktí.
Větší tesařská dláta se brousí na kotoučové brusce. Ostří by mělo být po celé šířce dláta stejné. Po hrubém broušení provedeme tzv. lapování, tedy vyleštění ostří obtahovacím brouskem s kapkou oleje.
– Nože a nůžky: První krok představuje vytvoření primárního ostří (hrubé broušení), druhý naostření do konečného břitu. Proto potřebujeme brousicí kameny rozdílné velikosti zrn. Při broušení táhneme asi 5x proti ostří celou délkou čepele, poté uděláme totéž z druhé strany čepele (jako bychom chtěli odříznout vrstvičku z povrchu brousku). Dbáme na správný úhel po celém ostří. Z každé strany musí být shodný počet tahů. Pomůže udělat si na ostří z obou stran čáru lihovým fixem
