Připravil: Štěpán Luťanský, foto: autor
Poklady z kontejnerů
„Od mládí jsem sbíral všechno,“ začíná Honza svůj příběh. „Prvotní signál byl dárek od babičky – stará rakousko-uherská dvacetikoruna. Poté jsem začal se známkami a později přešel na staré bankovky a mince všech hodnot. Vznikla veliká sbírka mincí jak stříbrných, tak i zlatých z dob Marie Terezie. Jako dítě jsem je zakopal v plechovce na zahradě, ale bohužel doteď jsem je neobjevil. Od mládí jsem měl vztah ke starým věcem, i k tomu, co lidé v pohraničí vyhazovali do kontejnerů, protože pro ně to představovalo staré, nepotřebné věci. Ovšem zlatá doba přišla, když okolní domy začali kupovat Pražáci a většinu – jak oni říkali – harampádí vyhazovali do kontejnerů a na skládky. Když jsem viděl kontejnery plné nádherných věcí, běhal jsem kolem a většinu jich nakládal na kárku a vozil domů.“
Tak trochu senzibil
„Naši ze mě byli úplně šílený, že jim zaveteším celý barák. Svoji dílnu jsem tím zaplnil k prasknutí. Měl jsem tetu v Regensburku, která měla tyhle věci ráda stejně jako já a té jsem jako kluk občas něco odprodal. To ovšem nesměli vědět naši. Taky jsem měl už jako dítě pocit, že taky u nás na půdě musí něco být. Ten pocit mě tam táhnul tak silně, že jsme s bráchou vzali žebřík a téměř z celé střechy sundali tašky – a ve štítě a ve sklonech jsme skutečně našli spoustu zajímavých věcí, včetně staré perkusní zbraně z 19. století. Pod podlahou půdy, která mě také lákala, jsme zase objevili spoustu medailí a různých dokladů bývalých statkářů. Ten pocit, že někde něco je, mám stále a díky němu nacházím úžasné věci i bez detektoru kovů.“
Krásné je vše tvořené s láskou
„Od sbírek známek a mincí jsem přešel na staré hodinky a nábytek. Zjistil jsem, že vše co vytvoří člověk s láskou, je krásné, tak hledám a sbírám úplně všechno – porcelán, stará alba, křesla… Prostě co staré půdy, sklepy a další odkladová místa nabízejí. Je až neuvěřitelné, jakých nádherných věcí se lidé zbavují a odkládají je jako zbytečné. Miluji věci z 20. a 30. let. Šlo o velice zajímavou dobu jak designově, tak architektonicky. Architekti byli už na úrovni. Některé kusy jsou nádherné. Objevil jsem lidi na Vinohradech, kteří vyhazovali sekretář a příborník od Adolfa Loose, světoznámého funkcionalistického architekta. Chystali se ho rozštípat! Samozřejmě jsem si ho odvezl. Takové věci pořád nenávratně mizí na skládkách… Je zajímavé, že lidé jako první většinou vyhazují gramofonové desky, asi proto, že jdou lehce rozbít. Mám některé unikáty, které už nikdy nikdo nenahraje, protože ti zpěváci už nežijí.“
Bibliofilie na zátop
„Zvláštní nálezy představují staré knihy. Nedávno jsem viděl lidi, kteří vezli na vozíku nějaké knihy, samé bibliofilie. Tak jsem se jich zeptal co s nimi budou dělat a prý že je spálí na chalupě a že už dva pytle spálili, protože – jak říkali – velice dobře hoří. Tak jsem jim koupil pár briket a knihy jsem si vzal. Mají nádherné ručně vázáné hřbety. Mezi listy takových knih se dají najít staré bankovky a různé písemnosti, co si naše babičky schovávaly. A právě staré papírové peníze, které jsem jako kluk sbíral, jsem taky rámoval jako obrazy. Daly se najít na skládkách a kontejnerech, ve starých peněženkách a kabelkách… Lidi, když už bankovky neplatí, vyhodí je i s peněženkou.“
Zničit pouto k předkům
„Nepochopitelné pro mě je, že lidé vyhazují stará, vesměs designově krásné fotoalba. Vyhodí vlastně jedinou stopu po svých předcích, a tím ztratí veškerou vazbu na své kořeny. Když pak někdo z jejich potomků zkouší zjistit něco o svých předcích, je to nenávratně pryč. Několik takových nádherných alb jsem našel v kontejnerech… A sbírám dokonce i staré peřiny a polštáře. Vím jaká je to dřina, než se vydere peří třeba na polštář, také jsme to s babičkou dělali i několik dní. Tak nechám peří vyčistit a dávám to jednomu pánovi.“
Kristus bičovaný
„Podařilo se mi získat taky nádherný obraz – Kristus bičovaný; patřil jednomu biskupovi. Zajímavé na tom je, že jde o kopii od jednoho restaurátora, kterou odborníci považovali do nedávné doby za pravý obraz – dokud jsem neodkryl zadní stěnu, na které byl podpis skutečného tvůrce a datum zhotovení. Byl namalován středověkýma technikami.“
Betlém
„Tento nádherný betlém jsem dostal od jedné paní; pochází z fary v Kryštofově údolí. Z této fary udělali po roce 1948 klubovnu SSM a nádherný betlém málem skončil – jako mnoho jiných věcí – v ohni. Tenkrát některý z farníků betlém odnesl, a tím ho zachránil před likvidací. Pochází z roku 1842 a je nádherně propracovaný. V současnosti ho chtějí památkáři prohlásit za kulturní památku.“
Článek z RPN č. 1-2/2011
