Připravil: Štěpán Luťanský, foto: autor
Základním cílem sdružení, jehož je Zdeněk Hušbauer vedoucím, je sdružování osob, které se zajímají o historii těžby zlata a také o válečnou historii. Jeho členové v rámci svých aktivit vyhledávají příslušnou dokumentaci a poznávají přírodní a historické památky, učí se ale i to, jak přežít ve volné přírodě či zvládnout základy první pomoci.
Začátky hledačství i sdružení
Ale vraťme se k hledání pokladů. „Jako malí kluci,“ začíná vyprávět pan Hušbauer, „to mi bylo asi dvanáct let, jsme slýchávali od starších lidí, že tady zůstalo plno chodeb po dolování zlata. Tak nám to nedalo a snažili jsme se nějakou chodbu najít. Hledali jsme chodbu, co vedla z kostela ve Vysokém Újezdě do Nedvězí. Prolézali jsme sklepy a katakomby, které tehdy byly ještě přístupné. Navštěvovali jsme ruské tábory v okolí a prohledávali zemljanky, a protože ještě nebyly detektory, museli jsme všechno vyhrabávat ručně. Nacházeli jsme hlavně lžíce, části příborů a patrony z druhé světové války, které se nosily domů v batohách Tam jsme je rozebírali a získávali střelný prach. Jako kluci jsme vyráželi do oficiálně nepřístupných štol po dolování zlata, a tam nás napadlo založit naše sdružení. Štoly, které jsme prolézali, přitom mohly mít určité spojení ze Štěchovickým pokladem, a to už byl signál, že jsme průzkumnou činnost rozjeli naplno.“
Společná pátrání
„Vycházíme z toho,“ pokračuje pan Zdeněk, „že členové dávají na společný stůl své nápady a hlavně svoje znalosti historie a vědomosti, které získají z knih, archívů a na internetu. Většinou vyrážíme společně. Vždy si určíme nějakou zajímavou lokalitu a tu se snažíme prozkoumat. Zachraňujeme tak věci hlavně z válek, které by v zemi jiank zrezivěly a nenávratně zmizely. V žádném případě nenavštěvujeme archeologické lokality. Nemáme vyhraněné zájmy, co se hledání týče, protože v zemi můžete vedle patron z druhé světové války nalézt třeba i středověkou minci… Přitom rozhlédnete-li se po klubovně, uvidíte řadu sběratelských unikátů. Každý hledač sem totiž dá něco ze svých nálezů.“
Větší akce
„Také se účastníme setkání hledačů,“ pokračuje pan Zdeněk. „Nebráníme se ani větším akcím, jako je hledání Štěchovického pokladu. Nechceme to dělat bezhlavě, jako někteří hledači, my se snažíme studovat prameny a systematicky se dopracovat k závěrům, které by mohly vést buď k jeho odhalení pokladu nebo k vyvrácení mýtu o jeho existenci. Bohužel na větší akci spojenou z hledáním Štěchovického pokladu nemáme dostatek finančních prostředků. V součastné době máme nějaké důlěžité poznatky, ale nechceme předbíhat… Je důležité všechny získané informace nejprve důkladně analyzovat a neplýtvat díky tomu prostředky na zbytečné akce. Větším problémem je, že umírají pamětníci a zprostředkované ústní informace bývají většinou zkreslené.“
Boj z blízka
„Jednou jsme takhle se členy sdružení chodili po Šumavě a v lokalitách blízko hranic prolézali místa, kudy na konci druhé světové války ustupovala německá armáda. Protože už tahle místa bývají dost propátraná, něco nalézt bývá zpravidla dost těžké. Najednou kolegovi zapískal detektor a on vykopal plechový odznak za zranění. Od té doby s ním nebylo k vydržení, jak se kasal. Tak jsem se o to intenzivněji soustředil na hledání. Štěstí se nakonec usmálo i na mě, našel jsem nádherný bronzový odznak za boj z blízka. Pak už to nebylo k vydržení ani se mnou…“
(Článek z časopisu Recepty prima nápadů č. 5/2011)
