Připravil: Radek Sýkora, foto: archiv firem Hrnky.cz, UHU, Ici-Paint, Fler.cz, Moravský zemský archiv a archiv autora
Staré předměty, nalezené třeba na půdě venkovské chalupy, mohou být špinavé a poškozené. Renovaci cenných starožitných kusů svěříme odborníkům, ale vyčištění a méně náročné opravy těch běžnějších zvládneme sami.
Dřevěný nábytek
Dřevěný nábytek si vždy zaslouží tu největší péči. Důležitá je prevence: správné umístění a pravidelné ošetřování, případně vhodné uskladnění. Pro dřevo je nejlepší vlhkost mezi 50 až 60 % a stálá teplota. Ve vlhku ho napadají plísně a dřevokazné houby, v suchu praská, zmenšuje objem a barva nebo intarzie odpadává. Při renovaci bychom měli respektovat původní styl a dodržet osvědčené postupy. Špinavý, ale jinak zachovalý povrch stačí omýt vodou se saponátem a lehce přebrousit. Příliš poškozený lak musíme odstranit mechanicky, případně chemicky, a poté provést drobné či větší opravy. Obvykle jde o prasklé dřevo. Povrchovou prasklinu lze spravit tak, že do ní vlepíme dýhu a po zaschnutí seřízneme dlátem a přebrousíme. Zcela prasklé části je lépe oddělit a znovu slepit. Při lepení je důležité spoje dobře očistit a použít správné lepidlo: Vhodná jsou především lepidla disperzní. Jsou levnější, mají bílou barvu a nemusí se nijak zvlášť připravovat. Naneseme je štětcem na obě plochy a necháme ztuhnout si 4 hodiny. Plně zatížit můžeme spoj až po 24 hodinách.
Kovové předměty
Pro předměty z kovů je hlavním nepřítelem vzdušná vlhkost. Nejprve tedy povrch očistíme, odstraníme zkorodované vrstvy, opravíme a znovu natřeme. Kovy jsou sice tvárné, nicméně oprava není tak snadná. Nejjednodušší bývá odstranění škrábanců z povrchu: dělá se to jemným obroušením nebo vyplněním speciálními tmely. Pomačkaný plech vyklepáváme pomocí různých pomůcek a nástavců. Některé kovy se dají opravit měkkým či tvrdým pájením. Tyto práce, stejně jako sváření železa, již ale raději svěříme odborníkům. Kovy můžeme také slepit, a to buď dvousložkovými epoxidovými pryskyřicemi, nebo kyanoakrylátovými „vteřinovými“ lepidly. Lepené plochy musíme obrousit jemnými brusnými papíry (číslo 320-400) a odmastit. Technický benzín není vhodný (obsahuje tuk), nejvhodnější je aceton či perchlór. Kovy pak musíme co nejrychleji slepit, aby povrch nezoxidoval.
Keramické výrobky
Většinou stačí, když keramické předměty nejprve umyjeme v destilovaní vodě se saponátem a osušíme. Před tím je ale štětcem zbavíme prachu, aby při mytí nečistoty nevnikly do jemných prasklin. Úpornější nečistoty (dehet, zbytky lepidla, usazeniny solí) čistíme nejprve mechanicky (nožem, žiletkou), zbytky odstraníme horkou vodou, rozpouštědlem nebo bělicím prostředkem (třeba peroxidem s vodou v poměru 1:3 s přidáním pár kapek čpavku). Počítejme s tím, že bělení někdy trvá i několik týdnů! Vápenné usazeniny odstraníme roztokem kyseliny chlorovodíkové ve vodě. Předmět zalijeme kyselinou a pomalu přidáváme vodu (nikdy naopak), až začnou usazeniny šumět. Ostatní soli odstraníme destilovanou vodou: Vyměňujeme ji tak dlouho, až na lžičce po odpaření vody nezůstane solný povlak.
Přírodní kůže
Bývá ohrožena mechanickým namáháním a odíráním, škodí jí také plísně a hniloby, případně živočišní škůdci. Při vysoké vlhkosti bobtná a rozvlákňuje se. Nejdříve musíme z povrchu odstranit špínu: Šetrně vysajeme vysavačem prach a kůži vyčistíme pomocí speciálního mýdla (tzv. mýdlo na sedla). Houbičkou naneseme na lícní stranu kůže mýdlovou pěnu, která za několik minut špínu vsákne; pak ji setřeme. Postup opakujeme, dokud není houbička čistá. Skvrny od oleje nebo tuku se dají odstranit pomocí rozpouštědel (například čistým lihem) nebo bílou školní křídou: křídu nastrouháme, necháme asi dvanáct hodin působit, a pak vykartáčujeme. Vyčištěný povrch ošetříme některým se speciálních přípravků na oživení kůže.
Starý papír
Také renovace starých listin, map a podobně začíná odstraněním nečistot: Prach a špína obsahují živočišné škůdce, ale také křemičitany, chloridy a jiné agresivní soli. Prach odstraníme štětcem nebo opatrně vysavačem. Silně znečistěná místa vyčistíme měkkou gumou nebo chlebem. Papír pak můžeme desinfikovat pomocí bezbarvého ajatinu (8% roztok ve vodě) nebo lihu. Barvy ale nesmějí tzv. pouštět. Zjistíme to pokusem: na malý kousek tisku přiložíme na několik minut tampon s vodou, a pak nasákavý papír. Pokud se barva otiskne, obrátíme se na odborníka, neboť musí udělat fixaci tisku.
Renovace textilu
Renovaci textilu rovněž začínáme čištěním. Ještě předtím ale vyzkoušíme stálost barev: látku na skrytém místě přetřeme čisticím prostředkem a přitiskneme savý papír nebo bílé plátno. Když se barvy neotisknou, můžeme látku opatrně vyprat v teplé destilované vodě. Prací prášky raději nepoužíváme, mají příliš vysokou bělící schopnost. I po vyprání ve speciálním mýdle ale musíme látku důkladně vymáchat v několika lázních. Když pouští barvu, použijeme k čistění „suchou“ cestu neboli chemické čisticí prostředky. Nečistíme kartáčem ani hadříkem, ale měkkou hubkou nebo tupovacím polštářkem. Čisté textilní výrobky buď opravíme, nebo přešijeme.
Extra tip: Lepení mísy
První činností po rozbití porcelánové mísy je inventura střepů. Střepy očistíme, seskládáme „nasucho“ a odspodu postupně slepíme.
Lepidlo zvolíme v závisti na následném využití mísy. Když bude jen na dívání, použijeme disperzní lepidlo: není sice příliš vhodné pro málo nasákavé hmoty, ale můžeme do něj vmíchat štukatérskou sádru. Pro dekorační využití lze použít i reaktivní lepidlo jednosložkové (sekundové). Pokud ale chceme mísu opět běžně používat, slepíme ji transparentním dvousložkovým epoxidovým lepidlem.
Správné lepidlo
Při lepení předmětů je třeba zvolit správné lepidlo. Podle způsobu vytvrzení se dělí do dvou kategorií: Rozpouštědlová lepidla (disperzní, kaseinová, škrobová) se vytvrzují fyzikálně, tedy vsáknutím a odpařením rozpouštědla a vytvrdnutím náplně (kaseinu, škrobu a podobně). Reaktivní lepidla (epoxidová, sekundová) se vytvrzují chemickou reakcí v něm obsazených složek působením vzdušné vlhkostí, UV záření apod. Hlavní roli hraje charakter lepených materiálů: Savé materiály (dřevo, papír, textil, kámen, apod.) umožňují vsáknutí a odpaření rozpouštědel v lepidle. Naopak nesavé materiály (kovy, polystyren, plasty, sklo, molitan apod.) odpaření rozpouštědel neumožní. Pokud tedy použijeme pro lepení nesavých materiálů rozpouštědlové lepidlo, může být výsledek špatný.
Článek z RPN č. 10/2011
