Kromě toho je lepení často mnohem rychlejší, nevyžaduje použití drahého nářadí a zanechává i výrazně méně nepořádku.
Lepidla se rozdělují podle principu lepení: lepidla na fyzikálním principu obsahují lepicí látku, která je zpracovaná ve vhodné formě. U chemických lepidel se látky, jež se účastní procesu lepení, dostávají do kontaktu až při samotném lepení, přičemž ke slepení dochází na základě chemické reakce těchto látek.
Druhy lepidel a jak je využít
Univerzální lepidla
Pro univerzalistu je typické, že dokáže uspokojit všechny, ale určitě by neměl být první volbou při požadavku na vysokou přilnavost. Rozpustné látky, které obsahuje, se starají o uspokojivou přídržnost (výjimku tvoří plasty a silikon). Jsou vhodná např. na domácí kutění.
Výhody:
› umožňují lepení různých materiálů mezi sebou
› použití je možné bez zvláštních příprav
Nevýhody:
› omezená lepivá síla a stabilita
› relativně malá odolnost proti chemickému zatížení
› nejsou odolná proti vysokým teplotám
Toto lepidlo pozná skutečně každý – a pravděpodobně i vy máte jedno v zásuvce. A není se čemu divit, protože to, co tito pomocníci slíbí, dokážou i splnit. Pomocí rozpouštědla, ke kterému patří technicky i voda, dokážou plochy dobře navlhčit, a to díky lepicím polymerům obsaženým ve vzduchu.
Při vytvrzování se však musí toto rozpouštědlo vypařit, proto jsou vhodnými kandidáty na lepení materiály, které jsou propustné, tzn. porézní nebo nasákavé. Odpařování funguje jen na malé ploše se šířkou jen několik centimetrů. Vytvrzování trvá přiměřeně déle.
Mezi univerzálními lepidly se však najdou i specialisté s neočekávaně vysokou lepicí silou. Univerzální lepidla se hodí především na lepení fólií a s označením super jsou vhodná především na opravy, přičemž speciální tuba umožňuje přesné nanesení lepidla.
Lepidla na dřevo
Toto označení se používá pro rozličné klihy a lepidla, kterými lze lepit dřevo. Bílý klih označuje většinou disperzní lepidlo bez obsahu formaldehydu. Pojivo tvoří polyvinylacetát, krystalicky čistá hmota. Kromě toho se rozlišují různé třídy zatížení.
Výhody:
› jednoduché zpracování
› rychlé vyschnutí
› disperzní lepidla vytvrzují bezbarvě, a jsou tudíž nenápadná
Nevýhody:
› tvrdnutí jen pod tlakem
› většinou omezená trvanlivost především při zatížení vlhkostí
› nevyplňuje spáry
Běžné klihy na dřevo, které se prodávají i jako bílé klihy, jsou disperze s obsahem termoplastických látek. Obsažené umělohmotné molekuly, nazývané i polymery, se nenacházejí volně v rozpouštědle, ale jsou spojené v klihové tekutině, v tzv. micelách.
Tato zvláštnost je velmi důležitá pro zpracovatelnost klihů na dřevo. Nejdříve se lepidlo nanese a voda se z něj odpaří. Tím se otevřou micely a polymery mohou pokrýt povrch.
U lepidel na dřevo v klasickém spojení dřevo–dřevo je potřebná výrazně větší mechanická adheze než u jiných lepidel. Z tohoto důvodu je třeba lepidlo do dřevěných vláken vtlačit; tam potom vytvrdne a většinou vytváří velmi silný spoj.
Pokud bude později spoj lepený klihem namáhaný velkou silou tak, že dojde ke zlomení, většinou se vytrhne dřevo a klihovaný spoj zůstane nedotčený.
Délku schnutí klihu určuje vlhkost dřeva. Ideální vlhkost dřeva je přitom 18 až 22 procent. Se zvyšující se vlhkostí dřeva se schnutí klihu výrazně prodlužuje. Od 50 procent vlhkosti dřeva klih vůbec neschne. Podle odolnosti proti vlhkosti se klihy na dřevo dělí do tříd zatížení.
Do exteriéru jsou určeny klihy třídy D4. Této třídy však nelze u bílých klihů dosáhnout. Alternativně lze použít jiný druh lepidla, např. PU lepidlo nebo jiné speciálně reagující lepidlo.
PU lepidla dokážou slepit téměř všechno. Kromě toho, že jejich tuhnutí je extrémně rychlé, jsou přímo stvořené do náročných povětrnostních podmí- nek a odolají i vodě. Přitom si zachovávají své vlastnosti. Jsou vhodné pro lepení hliníku nebo kovů, lepení různých materiálů navzájem a na již zmíněné lepení dřeva.
Kontaktní lepidla
Kontaktní lepidla se zpracovávají kontaktním způsobem – jednotlivé prvky se slepí dohromady až po určité době odvětrání lepidla po jeho nanesení. Jako pojiva se používají polymery, které se po odpaření rozpouštědla změní z amorfní v krystalickou formu, čímž se výrazně zvýší jejich pevnost.
Výhody:
› možná velmi vysoká lepivost
› plně zatížitelná už po krátkém zatížení – okamžitě zatížitelná
Nevýhody:
› proces lepení trvá pro potřebnou dobu odvětrání poměrně dlouho
› nevyplňuje spáry
Kontaktní lepidla (označovaná i jako silná lepidla) jsou založená na kontaktním principu. Jako spojovací prostředky slouží polymery, které po odpaření rozpouštědla zkrystalizují, čímž se jejich pevnost výrazně zvýší.
Zvláštností při jejich zpracování je doba odvětrání. Povrch materiálu s naneseným lepidlem se nechá tak dlouho ležet neslepený, dokud se nevytvoří na lepidle suchý povlak. Při zkoušce prstem můžete zjistit jen malou lepivost. Až potom se slepované části přiloží přesně na sebe.
Oprava už potom není možná. Rozlepení povrchů by totiž způsobilo narušení spojení mezi polymery, v důsledku čehož by už nebylo možné dosáhnout pevného slepení. Po slepení lze prvek dále opracovávat. Výsledné pevnosti však dosáhne lepidlo až po 12 hodinách, během této doby může dojít ještě k dalšímu zvýšení pevnosti.
2K lepidla
Dvousložková lepidla vytvrzují chemickou reakcí dvou komponentů, které se spojí těsně před použitím lepidla. Obě složky se smíchají dohromady buď ručně, nebo míchadlem a míchají se, dokud se obě složky nespojí.
Výhody:
› velmi vysoká lepicí síla
› vytvrzování bez odpařování nebo bez vzduchu (např. i pod vodou)
› vyplňuje spáry, modelovatelné, možné pozdější opracování
Nevýhody:
› lepidlo je potřebné namíchat
› často krátká doba zpracovatelnosti
Vteřinová lepidla
Kyanoakrylátové lepidlo – takové je jeho technické označení – vytvrzuje v lepeném spoji reakcí s vodou z okolního prostředí bleskově rychle. Polymerizaci urychluje stlačení dvou lepených částí dohromady. Lze lepit i malé části. Slepené spoje však nejsou odolné proti vodě.
Výhody:
› velmi vysoká lepicí síla
› velmi rychlé slepení, okamžitě zatížitelné
› použitelné i na plasty (podle druhu))
Nevýhody:
› není odolné proti vodě a vysokým teplotám
› nevyplňuje spáry
Tavná lepidla
Základní bázi tavného lepidla tvoří bezrozpouštědlové polymery, které jsou při pokojové teplotě pevné, ale při teplotě přibližně 150 °C se začnou tavit. Horká lepidla se prodávají ve formě granulátu, prášku, fólie nebo tyčinek. Typické je zpracování pomocí elektrické tavné pistole.
Výhody:
› vytvrzuje bez uvolňování rozpouštědel
› dobře kontrolovatelná aplikace lepidla, rychlé tvrdnutí
› slepené místo je upravitelné použitím tepla
› vyplňuje spáry, modelovatelné
Nevýhody:
› spoj není odolný proti vodě a vysokým teplotám
Jak funguje lepení
K dobrému slepení je třeba splnit dva předpoklady. Lepidlo by mělo drsný povrch materiálu intenzivně zvlhčit – to se nazývá adheze.
Za druhé musí lepidlo po vytvrdnutí vytvořit vysokou vnitřní stabilitu, aby dokázalo materiály dlouhodobě držet pohromadě – to se nazývá koheze.
Sílu adheze lze ozřejmit na příkladu slepení dvou skleněných tabulí vodou. Voda vyrovná drobné nerovnosti na povrchu skla a stará se o skutečně dobrou přilnavost. Při vysušení vody nebo působení větších sil se tabule rozlepí. Zde přichází na řadu koheze. Pokud by se voda mezi skleněnými tabulemi zmrazila, bylo by spojení pevné.
Lepidla se chovají velmi podobně jako voda. Nejdříve jsou tekutá nebo minimálně pastózní, aby dokázala co nejintenzivněji přilnout k povrchu. V některých případech je potřebné povrch vhodně upravit, aby se jeho přilnavost ještě zlepšila.
Např. se povrch vyhladí, nebo se na něj nanese penetrační nátěr, který díky chemickým procesům vytvoří lepší podmínky k přilnutí. Po slepení dvou materiálů potom lepidlo ztvrdne, a tím vytvoří pevné spojení.
Text: redakce
Foto: isifa/Shutterstock
Zdroj: časopis Recepty prima nápadů
