Jak nezkazit betonovou dlažbu?
Pokud se chystáte realizovat příjezdovou cestu či parkoviště s větší plochou, po němž budou jezdit i těžší auta, měli byste se vyvarovat některým začátečnickým chybám.
Výkopy a podklad: Dno výkopu se musí udělat ve sklonu 0,5 až 2,5 % a výkop musí být přibližně o 25 cm širší než konečná šířka vydlážděné plochy. Podkladové vrstvy z několika frakcí štěrku by měly mít tloušťku nejméně 20 cm, přičemž je potřeba dodržet požadovaný sklon a rovinnost pro navrhovanou dlažbu. Dlažbu ukládáme do 3 až 5 cm silné vrstvy frakce 4–8 mm.
Zhutnění podloží a dlažby: Jeho nesprávným vykonáním lze znehodnotit celkový výsledek práce. Jednotlivé vrstvy s tloušťkou do 20 cm je třeba zhutnit v příčném i podélném směru, přičemž každou vrstvu je potřeba přejít po celé ploše alespoň pětkrát. Horní vrstva podkladu musí mít takový spád, jaký má mít vydlážděná plocha. Aby při zhutňování povrchu dlažby nevznikaly rýhy a nepoškodily se hrany dlažby, musí být vibrační deska vybavena speciální gumovou podložkou. Dlážděný povrch je třeba zhutnit v příčném i podélném směru, opět alespoň pětkrát.
Správná šířka spár: Pokud se dlažba položí beze spár, nedostane se do nich spárovací materiál (křemičitý písek). V případě pojízdných ploch dlažba potom výrazněji pracuje – jednotlivé prvky se posouvají po sobě, v důsledku čehož praskají jejich hrany. Doporučená šířka spár je v případě zámkové dlažby 3 až 5 mm a v případě zahradních desek 5 až 8 mm. Spárujeme pouze suchý povrch dlažby a jen suchým spárovacím pískem frakce 0–2 mm. Důkladně ho vmeteme do spár a před zhutněním dlážděnou plochu důkladně zameteme.
Dlouhé průběžné spáry: Hlavně pokud si plán ukládání vytváříme sami, může se stát, že při kladení vznikne na ploše souvislá průběžná spára ve směru jízdy, v jejímž důsledku se může při používání dlažba cesty začít rozcházet. Plán kladení proto v žádném případě nepodceňujme! (Semmelrock)
Jak zabetonovat sloupek
Pokud při betonování požadujete rychlé tvrdnutí – např. u sloupků plotu, můžete využít rychle tvrdnoucí beton prodávaný v pytlích. Betonovat lze i bez míchání. Suchu betonovou směs postupně navrstvíte do připravené jámy s osazeným sloupem a každou vrstvu zaléváte vodou z konve. Povrch poslední vrstvy vyhladíte hladítkem. Tři minuty po zvlhčení beton začne tuhnout, za 5 minut je sloup fixovaný a za 24 hodin ho můžete zatížit. Nepotřebujete míchačku ani elektřinu. Vystačíte si s konví a odměrkou na vodu.
Žlab, či vanička?
Aktuální trendy ve stavebnictví dnes dávají přednost jednoduchým a čistým liniím v interiéru. Sprchový kout tento trend naplňuje, a tak se stále více lidí rozhoduje právě pro něj. Ale ozývají se i hlasy proti, důvodem bývá například cena. A mají pravdu v tom, že sprchovou vaničku jako součást výběhové koupelnové technologie seženete za dobrou cenu poměrně snadno. Levné akrylátové sprchové vaničky mohou vlivem častých změn teploty přestat těsnit, začnou praskat a plesniví tmely v jejich okolí.
Koupí dražší vaničky se přiblížíte ceně žlabů. Nespornou výhodou každé sprchové vaničky je to, že ji do koupelny namontujete bez stavebních úprav s výjimkou hydroizolace. Pokud jsou už stěny zaizolované (nebo při koupi celé sprchové kabiny), není nutná ani hydroizolace stěn.
Největší výhodou žlabu je prostor bez bariér a estetický vzhled. Do sprchového koutu (místa) vejdete bez překračování překážek, což je výhodné pro staré a nemocné lidi. Za tento luxus však zaplatíte tím, že místo na odtok vody je pod úrovní podlahy, a proto při zabudování žlabu pod místem na sprchování buď musíte podlahu vyhloubit, nebo celou podlahu v okolí zdvihnete na úroveň odtoku, čímž se zmenší celá světlá výška místnosti, a schůdek, který nechcete mít v případě vaničky, budete mít u vstupu do koupelny (samozřejmě nižší).
Třetí možností je vyspádovat podlahu v koupelně a vcházet do ní „do kopce“. Pokud chcete mít sprchové žlaby, nejsnáze je lze vyřešit v novostavbách, kde ještě nejsou zhotovené podlahové potěry. Tento prvek se prodává dobře, a tak je na trhu velký výběr rohových nebo přímých žlabů a množství krycích roštů (což je také výhoda).
Stropní ostrov v bytě
Na tomto ostrově nikdy neztroskotáte. Jde o částkové snížení stropu s cílem dosáhnout rozptýleného nepřímého osvětlení místnosti. Může obsahovat i přímé samostatně spínané osvětlovací prvky. Provádí se hlavně ze sádrokartonu nebo z extrudovaného polystyrenu (XPS) s použitím světel LED. Standardní stropní ostrovy, jako čtverec, obdélník, vlna, kruh, polokruh vytvářejí elegantní atmosféru v obývacím pokoji nebo v ložnici. V předsíni krásně vynikne vlnový tvar a děti určitě potěší tvar květu nebo měsíce v dětském pokoji. Proč by v něm děti nemohly mít i vlastní hvězdnou oblohu? Pomocí otvorů v „ostrově“ ve tvaru obláčku toho lze snadno dosáhnout.
Do stropních ostrovů můžete uložit LED svítidla – pásy i spoty. Pokud máte rádi výrazné barvy, barvou měnící se skrytým osvětlením lze jednoduše měnit náladové osvětlení od bílé přes žlutou a oranžovou až po fialovou a zelenou barvu. Jelikož polystyren je velmi lehký, stačí jen lepidlo. Není tu potřebná žádná podkonstrukce jako v případě dřeva či jiných materiálů.
Text: Stanisla Botur, Milan Gigel
Foto: Semmelrock, isifa/Shutterstock
Zeptejte se
Máte osvědčený zlepšovák? Ukažte svou vychytávku i ostatním čtenářům! Napište nám.
Tipy posílejte na poradnarpn@jagamedia.cz
