Kvalitu starého nátěru na dřevě vyzkoušíme tak, že do něj (na skrytém místě) ostrým nožem vyškrábeme dvojitý křížek. Pak na křížek nalepíme kousek lepicí pásky, přimáčkneme a pomalu stáhneme. Když je páska čistá, je povrch v dobrém stavu. Pokud stáhneme šupiny barvy, musíme původní nátěr odstranit. Když ale lak na dřevě pořád ještě „drží“ a my potřebuje povrch jen opticky oživit, pak jej neodstraňujeme, ale ošetříme louhem sodným (jemným tupováním hadříkem nebo štětcem).
Odstranění nátěru
Před odstraněním laku je výhodné zjistit jeho druh. Zkušební plochu například jemně potřeme běžným rozpouštědlem: Akrylátový, vodou ředitelný lak, se začne rychle rozpouštět, syntetický lak odolává dlouho. Nebo místo lehce brousíme bruskou: jemnější akrylátový lak „zanese“ brusku mnohem dříve.
Základní způsob odstranění nátěru je broušení. Zpravidla postupujeme ve třech krocích: nejdříve použijeme hrubý brusný papír (zrnitost 80), pak střední (120) a nakonec jemný o zrnitosti 180. Brousit můžeme ručně, což je poměrně namáhavé, nebo rychleji a účinněji excentrickou, případně deltovou bruskou. Akrylátová barva se dobře brousí papírem namočeným ve vodě. Zbytky laku z těžko přístupných míst odstraníme kartáčovým nástavcem na vrtačku, ale musíme dát pozor na poškození dřeva. Proto nepožíváme ocelové nebo mosazné kartáče.
Další způsob je opalování horkovzdušnou pistolí. Nátěr opalujeme tak dlouho, až se na něm začnou dělat bubliny. Pak jej odstraňujeme škrabkou. Pokud je nátěr opravdu odolný, použijeme frézování bruskou, která jej odstraní až do hloubky 0,3 mm. Fréza se ale vyplatí jen při renovacích větších ploch.
U složitěji tvarovaných předmětů je mechanické odstranění laku obtížné a raději použijeme chemické odstraňovače nátěrů. Po uplynutí doporučené doby působení předmět omyjeme vodou a před dalším opracováním dobře vysušíme.
Příprava povrchu
Po odstranění laku provedeme drobné či větší opravy. Obvykle jde o prasklé dřevo. Zcela prasklé části je lépe oddělit a znovu slepit. Povrchovou prasklinu lze spravit tak, že do ní vlepíme dýhu a po zaschnutí seřízneme dlátem a přebrousíme.
Více poškozený povrch předmětu (například dřevokazným hmyzem) je třeba zpevnit penetrací klihovým roztokem, přírodní pryskyřicí nebo epoxidovým lakem. Hmotu nanášíme v silnější vrstvě. Příliš se nedoporučuje používat umělou pryskyřici – po vytvrzení často mění barvu a praská.
Na větší výplně poškozených míst lze použít i tzv. plastické dřevo, ale hlavním způsobem zpevnění dřeva je tmelení. Tmely lze koupit hotové, ale můžeme si je vyrobit i sami: Olejový tmel získáme vmícháním plavené křídy do fermeže, syntetické tmely vmícháním plnidel (dřevěné piliny, malířské hlinky apod.) do syntetických laků a barev. Tmel naneseme špachtlí na tmelená místa a po vytvrzení dřevo zbrousíme (po „létech“). K rychlé provizorní opravě slouží barevně tónovane tmely.
Nový nátěr
Měl-li předmět původně spíše přírodní povrch, použijeme transparentní lazury. Hustší lazury chrání povrch více, ale jsou méně průhledné. Lazury lze míchat a tvořit tak barevné tóny. Používají se také jako „nosič“ přípravků proti hmyzu a plísním. Nanášejí se štětcem ve třech vrstvách. Přebytek barvy se setře asi po 15 minutách měkkým hadříkem.
Pro barevné zvýraznění struktury se používá moření. Mořidla rozmícháme s horkou vodou, ale aplikujeme za studena. Nanášíme je po směru vláken, necháme krátce vsáknout a setřeme bílou čisticí vlnou nebo měkkými štětinami. Namořené dřevo (s výjimkou voskových mořidel) natřeme bezbarvým lakem.
Když chceme dřevěný předmět upravit „ekologicky“, použijeme oleje a vosky. Velmi účinný a stálý organický materiál je například včelí vosk. Odpuzuje vodu a odolává i některým kyselinám. Lze jej vyrobit nebo koupit. Nakonec povrch vykartáčujeme a vyleštíme vlasovým nebo silonovým kartáčem. Jako přirozené lze označit i barvy na bázi ryze přírodních pryskyřic a olejů, kde rozpouštědlem jsou éterické oleje.
Leštěné lakování
Lesku, podobného přírodní šelakové polituře, lze dosáhnout tzv. leštěným lakováním. Postup spočívá v nanesení několika vrstev kvalitního leštěného laku a následném pečlivém broušení. Na plochu naneseme (nejlépe stříkací pistolí) leštěný lak ve čtyřech až pěti vrstvách. Mezi nánosy je třeba nechat šestihodinovou přestávku na vyschnutí. Do prvního nánosu přidáme asi 20 % ředidla, následující ředíme asi pěti až deseti procenty ředidla. Po poslední vrstvě laku musí nábytek prosychat alespoň tři dny. Poté je možno do povrchu vetřít syntetickou polituru (podle návodu výrobce). Lak je odolnější proti poškrábání i vodě a má zrcadlový lesk.
Zaslouží si péči
Dřevo v interiéru si zaslouží péči. Důležité je dobré umístění nábytku a pravidelné ošetřování, případně vhodné uskladnění. Pro dřevo je nejlepší vlhkost 50 až 60 % a stálá teplota. Ve vlhku ho napadají plísně a dřevokazné houby, v suchu praská, zmenšuje objem a barva nebo intarzie odpadává. Starý a zejména malovaný nábytek otíráme jen suchým hadříkem, pouze v nejnutnějších případech mírně vlhkým. Ošetřujeme nejlépe včelím voskem, ne „leštěnkami“, které jeho povrch spíše ničí.
Dobré rady na závěr
Laik nemusí vždy poznat, zda jeho nábytek patří mezi cenné starožitnosti. Pokud si nejsme jisti, obrátíme se na restaurátora, který zpravidla poskytne bezplatnou konzultaci. Opravu a obnovu zlacení a polychromie na dřevěném nábytku svěříme odborníkům. Zejména je nepřetírejme tzv. zlatou barvou z drogérie. Jde o práškový bronz v laku, který po několika dnech zezelená.
Připravil: Radek Sýkora, foto: archiv autora a firem
