Připravil: Radek Sýkora, foto: archiv firem Bosch, Colorlak, Paulín a archiv autora
Důležitá je prevence, hlavně správné umístění nábytku a pravidelné ošetřování. Dřevu prospívá vlhkost vzduchu mezi 50 až 60 % a stálá teplota. Ve vlhku je napadáno houbami, v suchu praská, zmenšuje objem a barva či intarzie odpadává. Při renovaci respektujeme původní styl a osvědčené postupy.
Renovace nátěru
Špinavý, ale jinak zachovalý povrch, stačí omýt vodou se saponátem. Když nátěr na dřevě „drží“ a potřebujeme povrch jen opticky oživit, pak jej jemně zdrsníme sodným louhem (tupováním hadříkem nebo štětcem).
Více poškozený nátěr musíme odstranit. Základní způsob je broušení: Nejdříve použijeme hrubý brusný papír (zrnitost 80), pak střední (120) a nakonec jemný o zrnitosti 180. Brousit můžeme ručně (což je namáhavé), nebo excentrickou, případně deltovou bruskou.
U složitěji tvarovaných předmětů je mechanické odstranění laku obtížné a spíše použijeme chemické odstraňovače nátěrů.
Další způsob je zahřívání horkovzdušnou pistolí se speciálním nástavcem. Nátěr zahříváme, až se na něm začnou dělat bubliny. Pak jej odstraníme škrabkou, nejlépe trojhrannou. Když je více odolný, použijeme frézování bruskou.
Zbytky nátěru z těžko přístupných míst odstraníme kartáčovým nástavcem na vrtačku, ale musíme dát pozor na poškození dřeva, proto nepožíváme ocelové a mosazné kartáče.
Drobné opravy
Povrchovou prasklinu lze spravit tak, že do ní vlepíme dýhu, po zaschnutí seřízneme dlátem a přebrousíme. Na větší praskliny použijeme tzv. špánování. Trhlinu vyčistíme, ze stejného suchého dřeva vyřízneme třísku (špánu), natřeme ji lepidlem a zatlačíme nebo zatlučeme do praskliny. Po zaschnutí obrousíme povrch skelným papírem.
Prasklé části nábytku oddělíme a znovu slepíme. Nejdůležitější je spoje dobře očistit a použít správné lepidlo. Na lepení dřeva jsou vhodná především lepidla disperzní. Naneseme je štětcem na obě plochy a necháme si čtyři hodiny ztuhnout. Namáhat můžeme spoj až po 24 hodinách.
Vypadlé suky zaplníme tmelem, nebo vyvrtáme a otvor naplníme kulatinou o stejném průměru (případně zatmelíme). Starý nábytek také bývá popálen. Popálená místa seškrábeme jemným dlátkem nebo žiletkou.
Drobné poškození dýhy (vydutí) zažehlíme mírně zahřátou žehličkou přes kus čistého bílého papíru nebo plátna (ne s potiskem). Klih pod dýhou se aktivuje a vyboulenina se srovná. Pod větší vydutí vneseme lepidlo injekční stříkačkou, nebo se boule nožíkem tence rozřízne a lepidlo nanese dovnitř. Chybějící dýhu musíme koupit a přilepit.
Zpevnění povrchu
Poškozený povrch (například dřevokazným hmyzem) můžeme zpevnit penetrací klihovým roztokem, přírodní pryskyřicí nebo epoxidovým lakem. Na větší výplně lze použít i tzv. plastické dřevo.
Hlavním způsobem je tmelení. Tmely lze koupit hotové, ale můžeme si je vyrobit i sami: Olejový tmel získáme vmícháním plavené křídy do fermeže, syntetické tmely vmícháním plnidel (dřevěné piliny, malířské hlinky apod.) do syntetických laků a barev. Nevýhodou je dlouhá doba schnutí (až jeden týden). Disperzní tmely (latexové nebo akrylátové) tvrdnou rychleji (2-4 hodiny), ale vyžadují dokonale odmaštěný povrch. Lze je přibarvit práškovými barvami.
Dvousložkové tmely připravíme vmícháním plnidla do dvousložkového lepidla. Truhláři si tmely běžně vyrábějí sami – například přimícháním sádry do disperzního lepidla, nebo smícháním 6 dílů dřevěného prachu (nebo barevných pigmentů) se 4 díly plavené křídy, 4 díly vody a 1 dílem horkého klihu. Tmel naneseme špachtlí a po vytvrzení dřevo zbrousíme (po „létech“).
Konečná úprava
Nnakonec aplikujeme některý ze systémů barev a laků. Jejich součástí bývá i ochrana proti plísním a dřevokaznému hmyzu.
Má-li mít povrch přírodní vzhled, použijeme lehčí transparentní lazury, které dřevo chrání, aniž by zakrývaly strukturu. Hustší lazury materiál také chrání, ale jsou méně průhledné. Lze je míchat a tvořit barevné tóny. Nanášejí se štětcem ve třech vrstvách, přebytek setřeme asi po 15 minutách hadříkem.
Pro zvýraznění struktury dřeva se používá moření. Mořidla rozmícháme s horkou vodou, ale aplikujeme za studena. Na rozdíl od lazur nasávají různá dřevní vlákna mořidlo různě a tím se tvoří odlišné odstíny.
Když chceme povrch upravit a chránit ekologickým způsobem, požijeme přírodní oleje a vosky. Některé (například lněné oleje) jsou plněny bylinnými fermežemi. Velmi účinný je včelí vosk: odpuzuje vodu, odolává i některým kyselinám. Lze jej vyrobit nebo koupit. K dosažení zářivě lesklého povrchu požíváme leštění politurami.
Extra tip:
Proti dřevokaznému hmyzu
Stoprocentní ochranu proti larvám dřevokazného hmyzu zajistí jen radioaktivní ozáření, neboť působí v celé hloubce dřeva. Touto metodou si můžeme dát ošetřit nábytek i další předměty například na konzervačním ozařovacím pracovišti ve Středočeském muzeu v Roztokách u Prahy. Pracoviště přijímá předměty ze všech druhů organických materiálů a díky rozměrům komory je možno ošetřit i větší kusy nábytku a plastik. Informace na www.muzeum-roztoky.cz.
Kvalita podle stáří
Restaurátoři dělí starý dřevěný nábytek do dvou skupin. V první skupině je nábytek vyrobený zhruba do 30. let minulého století. Vytvářeli jej truhláři a řezbáři a každý kus je vlastně originál z masivního dřeva, s dýhou z ušlechtilých dřevin. Spoje byly dřevěné, jako lepidlo sloužil kostní klíh a povrch byl upraven obvykle šelakovou politurou, s řezbami, zlacením a intarziemi. Při jeho restaurování se používají stejné pracovní postupy a materiály, jako při výrobě. Tento nábytek by proto měli opravovat jen odborníci.
Do druhé skupiny patří novější nábytek, vyráběný obvykle strojově. Má jednodušší konstrukci, jdou použity i méně kvalitní dřeviny, místo šelaku se používaly průmyslové laky a podobně. Tento nábytek, pokud nejde o dílo známého designéra, může opravit i šikovný amatér.
Laik ale nemusí vždy poznat, do které skupiny nábytek patří. Pokud si nejsme jisti, obrátíme se na restaurátora, který zpravidla poskytne nezávaznou a bezplatnou konzultaci.
Dobré rady
– Kvalitu nátěru vyzkoušíme tak, že do něj (na skrytém místě) ostrým nožem vyškrábeme dvojitý křížek. Pak nalepíme kousek lepicí pásky, přimáčkneme a pomalu stáhneme. Když je páska čistá, je povrch v dobrém stavu, pokud stáhneme šupiny barvy, musíme nátěr odstranit.
– Starý a zejména malovaný nábytek otíráme jen suchým hadříkem, pouze v nejnutnějších případech mírně vlhkým. Ošetřujeme nejlépe včelím voskem, rozhodně ne tzv. leštěnkami, které jeho povrch spíše ničí. Opravu a obnovu zlacení a polychromie svěříme vždy svěřte odborníkům.
Článek z RPN č. 12/2010
