Připravil: Radek Sýkora, foto: archivy firem Mountfield, Bahco, Gardena Black&Decker, Festa a archiv autora
Ruční pily na dřevo by se daly rozdělit na ty opravdu potřebné a na ty zbytné, které se používají jen ojediněle (a dají se vypůjčit), nebo je lze nahradit. To druhé skupiny patří například svlakovky a dýhovky, s nimiž dnes už ani truhláři mnohdy nedovedou zacházet.
Na silnější kusy
Pro rozřezání větší kulatiny a hranolů v dílně i na zahradě použijeme tesařskou pilu rámovou, která zvládne kulatinu do průměru asi 40 cm (a můžeme-li ji pootáčet, pak i silnější). Nahradit ji může pila oblouková. Podle toho, jaké dřevo budeme řezat, volíme tvar zubů: Pro suché dřevo je vhodné univerzální souměrné ozubení, kdy zuby jsou skloněné dopředu a jejich hrany broušené v obou směrech do ostrých břitů. Pro mokré dřevo je vhodnější tzv. hoblovací ozubení, kde řezné zuby jsou prostřídány s dlátovitě tvarovanými zuby zarovnávacími. Pro tvrdé dřevo je vhodný patent firmy Sandvik, ozubení typu XT: každý třetí zub kratší a rozvedený, ostatní jsou přímé a nerozvedené.
Na deskové dřevo
Ani rámová či oblouková pila neumožňují řezat větší deskový materiál. List rámové pily lze sice otočit o 90° a řezat délky, které odpovídají vzdálenosti listu pily a napínacího provazu (asi 25 cm), vhodnější jsou ale pily bez rámu. Z nich je nejrozšířenější „univerzální“ ruční pila, zvaná jako ocaska.
Ocaska se vyrábí v délkách 35-60 cm s plastovou nebo dřevěnou rukojetí, buď se zuby univerzálními (jsou šikmo broušené, břity mají po obou stranách a pila řeže při pohybu vpřed), nebo s přímými, souměrnými zuby (pila řeže v obou směrech, ale není vhodná pro řezy podél vlákna), popřípadě s ozubením XT (určeným pro řezání v obou směrech).
Na otvory a čepy
Na ocasku je podobná pila děrovka, jež má úzký zašpičatělý list. Po provrtání otvoru, například ve dveřích, jí vyřízneme požadovaný otvor (také se jí říká zlodějka). Vyrábí se nejčastěji v délkách 25 a 31,5 cm.
Ocaska i děrovka mají list ze silnějšího materiálu, aby se při řezání nevlnil a neprohýbal. Proto mají tyto pily větší šířku řezu.
Naopak malou šířku řezu má čepovka, neboť má jak malý „šraňk“ (rozvod zubů), tak slabý list. Ten je zpevněn ocelovou lištou, takže pila má jen malý prořez (znemožňuje řezání větších profilů). Lze s ní ale provádět jemné a náročné řezy a vhodná je i pro řezání pod úhlem (v pokosnici).
Pro modeláře patří mezi nezbytné vybavení pilky lupenkové, které umožňují z tenkých prkének vyřezávat křivky, ornamenty a jiné libovolné tvary.
Na prořezání stromů
Mezi ty potřebné patří i ruční pily zahradnické. Pro prořezávání stromů jsou vhodné pily s délkou listu kolem 30 cm. Výhodné je, pokud je lze nasadit na dlouhou, případně teleskopickou rukojeť pro práci ve výškách.
Menší prořezávací pilky se vyrábějí také jako zavírací nebo vysouvací. Pouzdro zavírací pilky je z tvrzeného plastu a list o délce kolem 15 cm z oceli se otevírá jako zavírací nůž. Otevření zvládneme jednou rukou a list je zajištěn proti zavření.
Také vysouvací pilky mají rukojeť z pevného polypropylenu a vysouvací ocelový list je dlouhý asi 15 cm. Nevýhodou může být upínání, proto před řezáním zkontrolujeme utažení upínacího šroubu.
Oběma typy pořežeme čerstvé i suché dřevo do průměru až 80 mm. Pevný a přitom pružný list má zuby se speciálním výbrusem, což umožňuje kvalitní řez bez větší námahy. Pilky se tedy hodí i pro subtilnější zahrádkáře.
Přímočaré pilky
Dělat hlavně složitější řezy ruční pilou každý neumí a může to být i namáhavé. Proto někdy přijde vhod nástroj na elektřinu. Univerzálním, skladným a finančně přijatelným je přímočará pilka. Pohyb pilového listu je vytvářen excentrem na převodovém kole.
List kmitá rychlostí 1000 až 3000x za minutu. Pro řezání některých materiálů je vhodné používat nízkou frekvenci (od 200 kmitů), což některé modely přímočarých pilek pomocí regulátorů umožňují.
Pilkou zvládneme i vyřezávání otvorů a křivek ale nejvíce ji užijeme na řezání prken nebo dřevotřísku a při použití vhodných plátků i plastů a kovů. Používají se výměnné pilové listy od nejrůznějších výrobců.
Extra tip: Výměnné listy
Na našem trhu jsou již běžně k dostání i ruční pily s výměnnými listy. S jednou dřevěnou či plastovou rukojetí si tak můžeme koupit listy například pro ocasku, děrovku i čepovku. Kvalita výměnných listů od různých výrobců je ale rozdílná a je třeba si dobře vybrat. Například některé pilové listy z oceli jsou až příliš pružné, takže se při řezu mohou ohýbat. Řez se pak musí provádí jen tahem k sobě. Naopak u jiných typů mají pilové listy zámek, který umožňuje uchycení v rukojeti pod různými úhly. Výsledkem je snadnější řezání v obtížně dostupných polohách.
Zuby s rozvodem
Aby se list pily ve dřevě „nedusil“, musí být tzv. rozveden: Pomocí tzv. rozvodky (rozváděcího klíče) nebo speciálních kleští musíme ohnout všechny „zuby“ do stran tak, aby si ve dřevě vytvářely drážku.
Drážka umožňuje odvádět piliny z řezu a zabraňuje tření listu o boky řezaného materiálu, její šířka musí odpovídat velikosti a profilu zubů. Tyto parametry zase musí být v souladu s řezaným materiálem.
Když například na chalupě řežeme jednou měkké dřevo na oheň, jindy tvrdou stavební překližku a příště třeba dřevotřísku, měli bychom typ ozubení volit podle materiálu nejtvrdšího.
Jestliže pilový list má rozvod malý, je řezání pracné. Při příliš velkém rozvodu bude šířka řezu zbytečně velká, kromě toho se pila dříve otupí.
Rozvádění zubů bychom měli svěřit odborným brusičským firmám. U moderních typů ozubení je totiž vysoce pravděpodobné, že laickým zásahem stav pily spíše zhoršíme a při řezání se pak neúměrně nadřeme.
Pozor na ostření
Pokud jsou listy pily z klasické oceli, můžeme ji nabrousit i sami. Jestliže mají tvrzené hroty (tzv. švédský list), nepřipadá svépomocné broušení v úvahu: hroty jsou tak tvrdé, že bychom na nich spíše zničili brusné náčiní. Je sice možné broušení speciálními brusnými plátky, ale mnohem vhodnější je odnést pilu k odborníkům.
Pily na dřevo s pilovými listy z rychlořezné oceli (HSS) je možné ostřit jak profilovanými brusnými tyčkami, tak běžným pilníkem či elektrickou bruskou. Pilník musí mít jemný sek a zaoblené hrany, aby při broušení nedošlo v úžlabí zubů ke vzniku trhlin. Pily doporučujeme brousit včas, dokud jsou vodicí plošky zubů ještě znatelné a usnadňují nám tak vedení pilníku pod původním úhlem.
Článek z RPN č. 9/2011
