V domácí dílně dobře zvládneme řezání skla diamantem či karbidem, jednoduché vrtání a lepení. Praktickým výsledkem je například nové zasklení staršího okna, nebo oprava rozbité skleněné mísy. Šikovnější kutil může povrch skla opracovat gravírováním. Vždy je třeba použít vhodný nástroj a dodržet správný postup.
Řezání diamantem
Řezání diamantovým řezákem bývá pro laika poměrně obtížné a používá se už jen ojediněle. Diamantem řežeme nasucho a sklo ani nástroj nesmějí být mastné. Řezák je nutné vést stále ve stejném úhlu a pracovat s konstantním tlakem i rychlostí (zpravidla táhneme směrem k sobě). Při tažení nesmíme řezákem pootočit, i proto je na jeho boku značka, kterou musíme mít vždy na stejné (nejčastěji pravé) straně řezu.
Při řezání přiložíme na tabuli skla kvalitní pravítko a nástroj podél něj táhneme. To, že povrch skla skutečně prořezáváme, prozradí charakteristický zvuk (pískání) a nástroj také zanechává bílou stopu. Po již vytvořené stopě se nevracíme, protože sklo by mohlo nekontrolovatelně praskat (často i kolmo k řezu), mimoto můžeme diamant poškodit.
Jestliže se podaří vytvořit souvislou rýhu přes celou tabuli skla, posuneme skleněnou desku přes okraj pracovního stolu tak, aby řez byl asi 3 cm vně od hrany stolu. Pak zespodu kladívkovou částí nástroje na sklo zlehka poklepáváme, až v něm celou tloušťkou skla začne probíhat prasklina. Někdy se sklo v tomto řezu odlomí samo, jindy musíme poněkud pomoci: Posuneme je tak, aby linie řezu probíhala nad hranou stolu, a tlakem shora sklo v linii zlomíme.
Sklo se dříve řezalo hrotem z diamantu, dnes se používá levnější karbid wolframu (carborundum)
Kotoučky z karbidu
Řezáky z karbidu wolframu jsou oproti diamantovým podstatně levnější a práce s nimi je snazší. Řezné nástroje mají tvar malých kotoučků (průměr kolem 6 až 10 mm), na jejichž obvodu je vytvořen břit. Ten by měl mít pro každou sílu skla jiný úhel (sklo o tloušťce kolem 2 mm vyžaduje úhel asi 120°, sklo nad 2 mm úhel asi 165°). Obvyklý je univerzální řezák s úhlem broušení 135° pro skla 2 až 6 mm.
Řezák běžně prodávaný v železářství (šest výměnných koleček v otočné hlavě s dřevěným držadlem) není pro seriózní práci nejvhodnější, stejně jako umělohmotné řezáky s jedním kolečkem, prodávané v tržnici. Kvalitní řezák se pohybuje v relaci 700 až 2500 Kč.
Pro řezání je výhodné potřít místo zamýšleného řezu petrolejem. Ten vteče do praskliny a umožní snazší otevření řezu. I kolečkové řezáky mají na sobě značku, která musí být vždy na stejné straně řezu – obvykle vpravo. Řežeme opět malým tlakem, rovnoměrně směrem k sobě a nepřerušovaným tahem (řez nelze opravovat). Při nepřiměřeném tlaku „odstřikují“ od řezu jehlice skla. Kolečko vydává typický rovnoměrný zvuk. Je-li nerovnoměrný, je zpravidla vadné kolečko, špatně se otáčí, nebo je opotřebované. Odlomení je stejné jako u diamantového řezáku – poklepáváním i lámáním přes hranu stolu.
Vrtání do skla
Sklo se běžně vrtá diamantovými, trubkovými vrtáky, což jsou trubičky z niklové kompozice, v nichž jsou zality drobné diamantové částečky. Vrtá se jimi za přívodu vody na speciálních stolních vrtačkách. Bývají ale poměrně drahé, jednoúčelové a vyplatí se spíše pro sklenářské firmy. Nejsnazší je proto obrátit se na nejbližší sklenářství, kde vám otvor vyvrtají levně a na počkání.
V amatérských podmínkách je možné provrtat sklo například trojhranným pilníkem, zbroušeným do tří ostrých hran a upnutým do sklíčidla vrtačky. Tato metoda se však spíše hodí ke zvětšení průměru stávajícího otvoru, protože prvotní proniknutí skrz sklo bývá zdlouhavé a pracné. Sklo se tím v podstatě drtí a okraj otvoru je hrubý.
U větších otvorů se postupuje tak, že se řízne několik soustředných řezů kolečkovým řezákem na sklo. Poté se střed zamýšleného otvoru probije kladivem proti kladivu a ve vzniklém otvoru se pak vylamují střepy podle předřezaných kruhů až k úplnému začistění otvoru. Postup je to ale náročný a vyžaduje sklenářskou praxi.
Sklo se vrtá trubkovými vrtáky, v nichž jsou zality diamantové částečky
Transparentní lepení
Pro lepení předmětů z běžného i krystalového skla jsou vhodná především transparentní reaktivní lepidla, která chemicky vytvrzují působením UV záření, tj. denního světla. Tato lepidla po vytvrzení odolávají teplotám až 130 °C, olejům, ředěným kyselinám a louhům. Lepený spoj přitom zůstává částečně elastický a vyrovnává napětí. Lepidla jsou určena pro lepení kombinací sklo – sklo a sklo – kov, ale nehodí se pro lepení bezpečnostního skla.
Lepené části musejí být čisté, suché a odmaštěné. Lepidlo naneseme na jednu plochu lepeného materiálu, ihned přitlačíme k sobě a zafixujeme. Pak necháme na sklo působit sluneční záření až do vytvrzení lepidla. Rychlost vytvrzení závisí na intenzitě denního světla. Ve tmě a při umělém osvětlení lepidlo nevytvrzuje vůbec. Lepený spoj dosáhne manipulační pevnosti po 5 minutách a funkční pevnosti po 24 hodinách. Nevytvrzené lepidlo odstraníme acetonem, vytvrzené lepidlo jen mechanicky.
Extra tip: Snadnější gravírování
Gravírování obecně nahrazuje ruční rytí do tvrdých materiálů tím, že materiál se z povrchu jemně odebírá pomocí speciálního nástroje – gravírky. Přenosná lehká gravírka s akumulátorovým pohonem má hrot ze slinutého karbidu a funguje na bázi jemného kmitavého pohybu. Díky tomu lze nástroj snadno ovládat. Lehká gravírka si poradí nejen s tvrdým povrchem skla, keramiky a kovů, ale i s měkkými plasty a dřevem. Je tudíž univerzálním nástrojem jak pro profesionální rytce, řezbáře a dekoratéry, tak pro šikovnější kutily. Její hmotnost je jen 0,3 kg, má nastavitelnou výšku zdvihu pro různé druhy gravírování a dodává se spolu se šablonou písmen a číslic, usnadňující rytí nápisů a čísel. Příkon je 35 W při napětí 230 V, rychlost bez zátěže 6000 kmitů/min.
Výměna okenní tabule
Když umíme sami uříznout sklo v potřebné velikosti, můžeme vyměnit rozbitou tabuli skla ve starém dřevěném okně. Nejdříve dokonale odstraníme všechny zbytky rozbitého skla z okenního rámu. Poté vyčistíme rám i od starého sklenářského tmelu pomocí dláta a kladívka. Do připraveného rámu okna vložíme sklo a upevníme je několika hřebíčky. Sklenáři používají tenký drát naseknutý asi po 10 mm, který ulamují a kladívkem přitlučou do rámu. Stejně poslouží i hřebíčky s malou hlavičkou. Sklenářským tmelem nakonec okno pečlivě utěsníme pomocí speciální stěrky, kterou však můžeme nahradit nožem z příborníku.
Novou tabuli skla utěsníme sklenářským tmelem …
RADY PRO ZAČÁTEČNÍKY
– Nechte si od sklenáře posoudit kvalitu svého řezáku na sklo, popřípadě ho požádejte o radu, jak s ním správně zacházet.
– Nesnažte se naučit řezání na starých tabulích skla; sklo asi po 10 letech mění své vlastnosti, je křehčí a praská obvykle mimo naříznutou linii.
– Dokud si nejste jisti, že jste techniku řezání zvládli, nepouštějte se do dělení větších (a dražších) tabulí ani speciálních skel (tvrzených, termálních apod.).
– Při práci buďte velmi opatrní a pracujte vždy s rukavicemi a ochrannými brýlemi.
Připravil Radek Sýkora
Foto archiv autora a firem Sklářství Hrudka, Dremel a Patron lamp
