Nátěr se speciálními vlastnostmi například použijeme, když chceme zakrýt na stěnách skvrny, natřít betonovou podlahu, uchovat tradiční vzhled interiéru či zabránit vzniku plísní v místech tepelných mostů.
NA ŠPINAVÉ STĚNY
Zplodiny z kouření cigaret a kouř z kamen na fosilní paliva obsahují látky, jež se poměrně snadno rozpouštějí v malbě na stěnách a vytvářejí nepěkné zažloutlé či jinak zbarvené skvrny. A nepomůže zde ani několikanásobné přebarvování zdí malířskými nátěry. Stejně problematické je odstranění mastných skvrn v kuchyni nebo žlutohnědých solných map po havárii vodovodu či povodni.
Jako řešení nabízejí výrobci speciální univerzální izolační omítkové nátěry, které retušují nežádoucí zbarvení podkladu. Lze jej aplikovat na omítky, sádrokartonové a dřevotřískové desky ve vnitřních prostorech a na fasády. Použitelný je ale i jako základová barva na neželezné kovy, umakart, keramiku, plastické hmoty a tmely. Podklad musí být před aplikací suchý, pevný, zbavený prachu a všech nepřilnavých částic. Menší defekty povrchu je třeba opravit vhodným tmelem nebo stěrkou. Skvrny není nutné před malováním omývat ani jinak odstraňovat. V případě malování po vytopení povodní ale nejprve počkáme, až zdivo vyschne.
Dalším řešením pro špinavou stěnu může být neutralizační sůl. Používá se k neutralizaci čerstvých vyschlých omítek proti výkvětům, k sanaci barevných skvrn po kouři, nikotinu a zateklé vodě a jako podklad pod malířské barvy a disperzní fasádní barvy.
NATÍRÁME BETON
Různé možnosti úpravy betonu nabízejí penetrační a impregnační laky s izolačními vlastnostmi. Dodají i značně savému povrchu nepropustnost a ochrání ho před znečištěním a před korozivními účinky kyselých látek. Používají se zejména pro úpravu betonu a betonových výrobků, ale i pórobetonu, cihlového zdiva, pískovce, povrchů bazénů, odpadních jímek, zámkové dlažby apod. Přípravky lze obvykle použít i na plochy, které krátkodobě přicházejí do styku s pitnou vodou.
Povrch betonu před úpravou musí být pevný, bezprašný, suchý, hladký a čistý, zbavený vosku a mastnoty. Aplikují se obvykle dva až tři nátěry s přestávkou nejméně 12 hodin, lépe však 24 hodin, aby předchozí nátěr dostatečně zaschl. Teplota podkladu a okolí by po dobu nanášení a zasychání neměla klesnout pod 15 °C, relativní vlhkost by neměla převýšit 80 %, jinak by mohl nastat problém s aplikací i životností nátěru. V případě poškození lze nátěr snadno opravit jednoduchým přetřením bez oškrabování, broušení a tmelení. Bazény a jímky by se měly po nátěru napouštět nejdříve za 7 – 10 dnů.
Betonovou podlahu, třeba v garáži či dílně, povrch bazénu a podobně můžeme natřít například dvousložkovou epoxidovou barvou na beton. Tento nátěr dodává povrchu betonu větší mechanickou i chemickou odolnost. Podlaha pak odolá běžně používaným chemikáliím, benzínu, naftě či olejům. Barva se podle návodu výrobce nanáší na suchý, nejméně 30 dnů vyzrálý beton, nejprve ve formě napouštěcího nátěru, a poté ve dvou vrstvách. Při opravách je vhodné beton opravit například cementovou maltou. Staré odlupující se nátěry a nové hlazené povrchy je vhodné otryskat nebo zbrousit.
DO KOUPELNY
Na stěny a stropy kuchyní a koupelen jsou určeny omyvatelné a otěruvzdorné omítkové nátěrové hmoty. Většina z nich je navíc odolná i vůči plísním a mastnotě, například odstřikujícímu tuku. Nátěry je obvykle možné použít jak na omítky a sádrové podklady, tak na sádrokartonové desky a tapety. Výrobci je nabízejí v různých odstínech, takže každý nátěr lze přizpůsobit stylu kuchyně či koupelny.
Obecně pro vrchní vrstvu sanačního systému v místnostech ohrožených vlhkostí platí, že její prodyšnost a propustnost pro vodní páru musí být minimálně stejná, jako má použitá základová sanační omítka, aby se neznehodnotila funkce systému. Vrchní vrstvu obvykle tvoří štuková malta s omítkovým nátěrem. Z hlediska prodyšnosti a vodopropustnosti vyhovují především nátěry na vápenné, silikátové či silikonové bázi, méně vhodné jsou akrylátové nátěry. V určitých případech lze použít i tenkovrstvou minerální omítku.
VÁPENNÉ NÁTĚRY
Pro úpravu vnějších i vnitřních stěn tradičních i nových venkovských domů mnozí architekti doporučují použít tradiční vápenný nátěr. V současnosti to není problém, protože tyto nátěry se vyrábějí a dodávají na trh v profesionální kvalitě a různě tónované a modifikované.
Moderní vápenné nátěry jsou modifikovány organickými přídavky a tónovány anorganickými pigmenty stálými ke světlu, takže odpadá nutnost náročně tónovat vápennou kaši, přidávat organické příměsi atd. Jestliže dodržíme správný postup, budou zdobit fasádu tak dlouho, dokud neopadá omítka, protože v průběhu vytvrzování nátěru (karbonatace vápna) se barva nátěru chemicky spojí s vápnem omítky, a takovou vazbu prakticky nelze narušit. Při volbě barevného tónu je vhodné vycházet z barvy fasády použité v minulosti, kterou obvykle nalezneme ve spodních vrstvách původního nátěru.
NA PLASTY
Stavební prvky z plastu nejsou jako podklad pro nátěry příliš vhodné: Plasty mají uzavřený povrch a barva se snadno oloupe. Nicméně na trhu jsou i barvy určené speciálně k venkovním i vnitřním nátěrům plastických hmot. Používají se hlavně na konstrukce z tvrdých plastů: okenní rámy a parapety, potrubí, lišty, umakart a podobně. Pro plastové hmoty neurčitého složení, recykláty, měkčené plasty a různé laminované povrchy je třeba přilnavost barvy nejprve vyzkoušet. Obvykle se mohou použít i jako základový nátěr na běžnou omítku, jež překryje skvrny od vody, nikotinu, kouře a podobně.
Text: Radek Sýkora
Foto: autor, Primalex a Balakryl
