Co budete potřebovat
Sklep
- betonová konstrukce
- štěrk
- drenáž
- desky na bednění
- dokoupené desky
- bagrování a doprava
- beton
- igelit do ohrádky
- plastifikátor, kari síť
- položení stropu
- lepidlo pod panel
- nadezdění – asfaltované pásy, kupolková fólie, polystyren XPS, kotvy do polystyrenu, roxory
Domek
- pojistná hydroizolace
- lak
- dveře
- skla do oken
- sklářský tmel
- L-profily do sklepa
- krytina a okap
- oplechování sokla
- dřevo na obklad
- dřevo na konstrukci
- střešní latě
- spojovací materiál – kování, hřebíky, šrouby, patky
- tmely, silikony, lepidla
- asfaltované pásy
- půjčení hoblíku
- bednicí tvárnice – cement, roxory, štěrk
- beton – včetně dopravy a roxorů
- barva – na podlahu, na stěny s ředidlem
Jak jsme stavěli
Řezivo
Dnes se už téměř výlučně používá surové. Málo prodejců má prostory na sušení a následné skladování hranolů. Rozhodl jsem se, že surové hranoly nechám alespoň přes zimu proschnout, nedojde tak k rozsušování spojů. Hned po dovezení z pily jsem je ošetřil fungicidním přípravkem. Konce byly natřeny barvou, aby nepraskaly. Dřevo jsem uložil na laťky, aby byl k hranolům dostatečný přístup vzduchu, navíc jsem celou hromadu stáhl balíkovacími páskami. Takto bylo dřevo uložené asi pět měsíců. Bohužel, při schnutí se nedá vyhnout drobným tvarovým změnám. Ty se dají částečně odstranit následným hoblováním. Všechny použité hranoly jsem ohobloval na půjčené srovnávačce a srazil hrany elektrickým hoblíkem.
Kovové patky
Dřevěná konstrukce stojí na železných patkách, které mi podle nákresu svařil kamarád. Běžně dostupné se mi zdály slabé na takovou stavbu. Ty jsou k zídce a k betonové ploše uchyceny čtyřmi závitovými tyčemi M10, které drží pomocí chemické kotvy. S chemickou kotvou se musí pracovat rychle, po pěti minutách je už manipulace nemožná. Pro chemickou kotvu jsem se rozhodl i proto, že zídky jsou široké 15 cm a základna patky má 12 cm, tak jako hranoly. Tedy šrouby jsou dost blízko okraje zídky a v případě použití rozpěrných kotev (tzv. hmoždinek) by mohlo dojít k odštěpení betonu.
Styčná plocha
Mezi zídkou a první deskou je oplechování. Dilatační spára je vyplněná silikonem. Desky jsou přibíjeny pneumatickou hřebíkovačkou a dodatečně přichyceny samořeznými šrouby do dřeva o trámy. Rohové spoje jsou překryté rohovými lištami. Podhledy pod střechou jsou vybity tatranským profilem.
Úložný prostor
Chtěl jsem využít i prostor pod střechou, ale nejen trojúhelník, který vznikne u sedlové střechy, nýbrž i plochu navíc. Proto má domek kromě pozednice i nižší příčné hranoly, na nichž jsou upevněny příčníky jako základ budoucí podlahy. Hlavní zavětrání je i začepované, ostatní slouží jen na přenesení váhy. Příčné hranoly jsou osazeny v tzv. plechových botkách trámu.
Stavba zahradního domku
Dispozice našeho pozemku nám umožnila vybudování vlastního sklepa, na němž stojí zahradní domek. Původně to měl být sklep s jednoduchým malým domkem, ale po mnoha změnách a úpravách návrhu z toho vznikla docela hezká chatka. Na začátku celé realizace jsem jako první vyřídil, resp. ohlásil drobnou stavbu na příslušném obecním úřadu, jelikož jde o stavbu do 25 m2. Každý stavební úřad má trochu jiné požadavky. Já jsem musel předložit náčrt stavby, umístění na pozemku zakreslené v katastrální mapě, souhlas se stavebním dozorem, souhlas majitelů sousedních nemovitostí a stručný popis stavby. Důležité je, že na místě stavby jsme před časem nechali vyvrtat studnu.Studna má hloubku 13 m, ale hladina je 7 m pod povrchem okolního terénu.
Stavba
Stavba sklepa proběhla poměrně rychle, dalo by se říci, že hrubá stavba byla hotová za jeden den. Bylo důležité sladit časový harmonogram mechanismů. Výkop začal v osm ráno, nezdá se to, ale při rozměrech sklepa 2,6 × 3,6 a 2,1 m na výšku to bylo více než 30 m3 zeminy. Kolem studny jsme položili hydroizolaci, kterou jsme vodotěsně připojili na chráničku vrtu, aby se nestalo, že ji při deštích zalije povrchová voda. Z tohoto důvodu je po obvodu i uprostřed drenážní trubka svedená do vsakovací jámy se dnem asi 40 m pod úrovní dna výkopu na sklípek. Ihned po vykopání je nutné stěny sklípku zapažit nebo je vybetonovat, aby se nesesouvaly.
Nechtělo se mi betonovat stěny pomalu z tvárnic ztraceného bednění. Raději jsme si objednali velkou (12 m3) betonovou žumpu z vodotěsného betonu, kterou jsme si nechali speciálně upravit. Museli jsme správně trefit otvor na studnu a ze stěn jsme nechali vyčnívat výztuž na dodatečné nadbetonování, jelikož strop žumpy je jen ve výšce 170 cm. Nechali jsme udělat i dva větrací otvory ve stropě, abychom sklípek mohli dobře větrat na principu komínového tahu. Výkop a osazení žumpy trvaly dohromady 8 h, což nám ušetřilo hodně času. Nezdá se to, ale vykopané zeminy bylo dost pro čtyři tatry (každá 7 m3).
Po uložení vany mohla začít druhá fáze stavby, a to vyvýšení stěn. Stěny jsem postupně obsypával zeminou a doložil chybějící kupolkovou fólii. Pomohli mi dobří kamarádi, sousedé. Prostor kolem sklepa je základ budoucího domku. Po zkušenostech jiných lidí jsem se rozhodl, že betonová deska nebude jen volně na zemi, ale bude stát na sloupcích pro vymrzání a zvedání celé stavby. Tyto sloupky jsou zapuštěné do hloubky 90 cm. Při tomto způsobu je nutné dávat si pozor na zemní vedení, neboť se nám stalo, že přes náhodně proraženou chráničku začala do sklípku protékat dešťová voda. Nezbývalo nic jiného, než najít chybu, zalepit chráničku, potom se už voda neobjevila.
Mezi bedněním pod deskami kolem sklepa a zemí je vzduchová mezera 4 cm. Dřevěné bednění zůstalo pod betonem. Betonové pásy kolem vrchní desky sklepa jsou od sebe navzájem oddělené dilatační spárou z 1 cm silného podlahového polystyrenu. Po dvoutýdenní technické přestávce mohlo opět přijet nákladní auto „s rukou“ a položit vrchní panel na vyvýšené stěny sklepa. Styčná plocha stěn a vrchního panelu je přilepená flexibilním mrazuvzdorným lepidlem. Tímto krokem byla hrubá stavba sklepa ukončena.
Autor radí: Při použití měkkého dřeva, jako je smrkové, je velmi důležitá jeho důkladná ochrana proti škůdcům, vlhkosti a UV záření nátěrem v několika vrstvách. – Ing. Matej Česák
Text, foto, kresby: Ing. Matej Česák
Foto: autor, Miro Pochyba
Zdroj: časopis Recepty prima nápadů
