Stacionární vrtačku v domácí dílně dobře využijeme, pokud se alespoň tu a tam zabýváme výrobou nábytku, nebo když občas potřebujeme vrtat větší počet stejných a přesně umístěných otvorů. Z hlediska konstrukce a funkcí rozlišujeme vrtačky stolní, stojanové, sukovací, otočné (radiální) a další speciální typy. Prodejci ale často nabízejí všechny v jedné kategorii. Důležitým parametrem při výběru je průměr vrtaného otvoru, tj. průměr vrtáku.
Klasické stolní vrtačky jsou určeny pro vrtání do průměru 13 až 16 milimetrů. Sloup, zamontovaný do litinového stolního stojanu, nese vřeteník s elektropohonem a klínovými řemeny. Po sloupu lze v omezeném rozmezí posouvat i stolek pro upevnění obrobku svěrákem nebo svěrkami.
Změna otáček vřetene se u klasických typů provádí ručním přesunutím klínových řemenů na stupňových řemenicích vřeteníku. Rozsah lze zvýšit i použitím elektromotoru s přepínatelnými otáčkami.
Pracovní stolek (čtyřhranný, kulatý, s T-drážkami) se nastavuje ručním posunem a utažením objímky na sloupu, nebo otáčením kličkou a pastorkem v ozubeném hřebenu na sloupu. Vřeteno s ručním nebo rychloupínacím sklíčidlem se vysouvá do záběru ručním otáčením vratidla. Hloubku vrtání lze sledovat na noniu a nastavit maticí šroubového dorazu. Kvůli ochraně obsluhy bývá sklíčidlo chráněno průhledným krytem.
V roce 2011 se na našem trhu začaly prodávat vrtačky s elektronickým nastavováním otáček invertorového elektromotoru, s LED lampou a laserovým zaměřovačem středu vrtaného otvoru. To ovlivnilo další vývoj všech značek stolních a stojanových vrtaček.
Stojanové vrtačky
Od vrtaček stolních se liší zejména silnějšími a delšími sloupy, robustnějším stojanem, vyšší hmotností (60 až 100 kg) a silnějšími elektromotory. Běžně používají sklíčidla s upínacím průměrem 1 až 16 mm, u profesionálních vrtaček i 5 až 20 mm.
Princip vřeteníku s řemenovými převody je stejný jako u stolních vrtaček, posun stolů s rozměry i nad 350×350 mm se provádí ruční klikou pomocí pastorku a ozubeného hřebene na sloupu s průměrem 80 až 90 mm. Pracovní stoly lze natáčet až o 360° a naklápět od roviny do 45°, což umožňuje vrtání pod různými úhly. Některé modely bývají vybaveny plynulým řízením otáček pomocí variátoru (odpadá přesunování řemenů), nejnověji i s LED osvětlením pracovního stolu a laserovým zaměřovačem osy vřetene na vrtaný předmět.
Speciálním typem je tzv. sukovací vrtačka. Její vřeteník s řemenovými převody umožňuje vůči obrobku větší posuv vřetene od osy sloupu (400 až 600 mm), a také náklon celého horního dílu, aby bylo možné vrtat šikmé otvory. Slouží zejména truhlářům a nábytkářům při odvrtávání suků a hloubení větších průměrů pilovým děrovačem.
Existují i další varianty
Dále existují stojanové vrtačky radiální, s automatickým posuvem nebo s magnetickým stojanem. Patří do vybavení dílen profesionálů, a tomu odpovídá i vyšší cena. Například otočné (radiální) vrtačky jsou určeny pro vrtání děr do průměru až 100 milimetrů: Vřeteno se posouvá šroubovým převodem po výškově posuvném ramenu na silném sloupu s rozměrnou základnou.
Jako náhrada frézy
Kupovat kvůli několika drážkám do dřeva speciální a drahou frézu je zbytečné. Ve většině případů pro tento účel postačí vrták vhodného průměru a silnější vrtačka se stojanem. Vrtačka by měla být robustnější konstrukce ne proto, aby její motor frézování zvládl, ale z toho důvodu, že při této činnosti jsou její ložiska radiálně namáhána a slabší typ by se mohl poškodit.
Pro frézování potřebujeme stojan připevněný k pracovnímu stolu. U vrtačky zvolíme co nejvyšší otáčky a použijeme ostrý vrták (můžeme mu předtím zbrousit hrot do tupého úhlu). Frézovaný předmět podložíme spolehlivě upevněnými hranolky, po kterých jej pak pomalu posouváme. Pracujeme opatrně, abychom vrták neobvyklým namáháním nezlomili. Šířka drážky je dána průměrem vrtáku, neměl by být menší než 5 až 6 mm. Frézovat tímto způsobem se dají například drážky do prken, která pak vzájemně spojujeme tzv. perem.
Nabídka v obchodě
Výrobci mají standardní sortiment stolních a stojanových vrtaček podle výkonu, funkcí a vybavení. Prodejci ale různé typy občas nabízejí v jedné kategorii (třeba jen jako stolní). Proto se při nákupu důkladně seznámíme s parametry vrtačky – důležitý je hlavně maximální průměr vrtaného otvoru.
Nejmenšími zástupci v nabídce jsou stolní vrtačky s příkonem kolem 350 W pro vrtání do průměru 13 mm, s otáčkami v rozsahu zhruba 500 až 2600 o/min v pěti rychlostních stupních. Sklíčidlo je běžně osazeno rychloupínačem a pro běžnou práci postačí hloubka vrtání do 100 mm. Materiál lze přichytit ke stolu o velikosti kolem 200×200 mm. Výška takové vrtačky bývá asi 600 mm a hmotnost do 20 kg, takže ji lze umístit na pracovní stůl v domácí dílně.
Mezi výkonnější stojanové vrtačky patří modely s příkonem kolem 450 W, což umožňuje vrtat do průměru až 16 mm, hloubka vrtání může být až 130 mm. Otáčky v rozsahu 210 až 2600 o/min můžeme navolit až z dvanácti rychlostních stupňů. Nosný sloup má průměr kolem 60 mm a širokou základnu, což zajišťuje stabilitu. Stůl je standardně naklápěcí, pracovní plocha má osvětlení a lze zvolit levý nebo pravý chod.
Sortiment zpravidla doplňuje velká otočná vrtačka, například s příkonem až 1500 W, jejíž vřeteno má otáčky v rozsahu 120 až 3500 o/min, vrtaný průměr se pohybuje kolem 30 mm a hloubka vrtu bývá až 260 mm. V nabídce jsou zpravidla i speciální vysokorychlostní vrtačky pro modeláře a podobně.
Připravil: Radek Sýkora, foto: archivy firem
