Připravil: Štěpán Luťanský a –red-, foto: autor a archiv Miroslava Kratochvíla
Tak jako většina hledačů, i pan Kratochvíl se od mládí zajímal o historii a jako každý kluk toužil najít poklad. Hledat začal zhruba před deseti lety, a od doby, kdy si koupil první detektor, se tomuto koníčku věnuje naplno. Později spolu s dalšími hledači spustil web, zaměřený na detektory a v roce 2007 dokonce začali vydávat časopis – Detektor revue. Není divu, že na hledání už mu dnes mnoho času nezbývá…
Darovací prsteny
„Moje první nálezy byly různé mince z I. republiky, knoflíky z uniforem a další, ne moc cenné předměty,“ vzpomíná. „Jednu věc jsem si ale pro štěstí schoval – malý klíček na natahování hodin, moc pěkně zdobený. Beru si ho na každé důležité jednání… Ovšem pro mě nejzajímavější nález, protože mě zajímá druhá světová válka, byl prsten od Himmlera, slangově darovák. Představoval nejvyšší ocenění pro příslušníky SS. Je na něm vyryté datum udělení, jméno vojáka a Himmlerův podpis. Chci ještě pátrat po jeho historii, dohledat, komu patřil a jak byl získán. Strašně rád bych taky s kamarády udělal výstavu darovacích prstenů. Takovou výstavu ještě nikdo neuskutečnil! Na našem území se darováků našlo kolem sto až sto padesáti. Hlavně se ví, že někde musel skončit zbytek těch prstenů. Takže obrazně řečeno – někde jich je kýbl. Němci věděli, že už je neodvratný konec války, a každého, koho by s prstenem chytili, čekala kulka, nebo těžký žalář…“
Pomáhá i archeologům
Miroslav Kratochvíl pomáhá i při archeologických vykopávkách… Vypráví: „Když zazvoní detektor a vy ze země vyzvednete keltskou věc, vezmete ji do ruky a víte, že mezi vámi a majitelem jsou tisíce let… Sám jsem našel tři kusy srpů z doby bronzové. Pomáhal jsem ale i při archeologickém výzkumu v moři na Bermudách. Hledat pod vodou má úplně jiný rozměr než hledat na souši. Je to nesmírně vzrušující a romantické, zvláště, když jste u vraku lodi z roku 1620. Velice mě baví hledat i na břehu moří. Je až neuvěřitelné, co všechno se dá nalézt – snubní, zásnubní i jiné prsteny, zlaté řetízky, brože… Už mám na hledání fígl, čekám, až přijdou větší vlny, posadím se na bobek před kámen a stačí jen připravit dlaně. Vždy se vám v nich něco objeví. Nedávno mi uvízl na dlani neskutečně velký a krásný zlatý prsten!“
Najdou se i věci ze skla
„Byli jsme s kamarády v Lotyšsku, na místech, kde končila fronta. V takové hromadě, vypadala spíš jako skládka, se na místě, na které upozornil detektor, objevil zajímavý předmět – nádherný popelník, pravděpodobně reklamní předmět k boxu cigaret, které dostávala německá armáda do Lotyšska. Podle nápisu pochází od výrobce cigaret z Berlína.
Najít se dají i věci ze skla. Protože detektor je neobjeví, reaguje jen na jejich kovové části, často se stane, že se skleněný předmět rozbije. Když ovšem zůstane celý, je vidět, jaký cit pro krásu měli naši předkové. Jedním s takových předmětů, shodou okolností také z Lotyšska je flakon ve tvaru hroznu vína. Ještě je z něj cítit vůně parfému…
V oblasti Pekelných dolů jsme s kamarády pořádali hledačský sraz v roce 2004 a testovali při něm ve vodě magnety na vytahování kovových předmětů. Náhodou jsem si všiml předmětu, který měl divný tvar a nereagoval na magnety. Použili jsme proto dlouhý klacek a během deseti minut dostali ven krásnou modrou láhev, podle tvaru a lití skla, starou až 250 let.“
Slinták maďarského četníka
„Jednou takhle prolézám les a znaven celodenním kopáním si sedám na pařez a dám se do svačiny. Jen tak mimochodem máchnu detektorem a uslyším silný signál, až se mě zatočila hlava. Svačina nesvačina, dal jsem se do kopání. Po chvilce nahmatám silnější plech. To zas bude nějaký krám, říkám si. Hurá, je to slinták, Maďar – hrudní štít maďarského četnictva, krásně zachovalý. Nikdy předtím jsem takovou věc nenašel. Ten den mi štěstí opravdu přálo, našel jsem pak totiž ještě jeden…“
Článek z RPN č. 7-8/2013
