Připravila: Radka Borovičková, foto: Zdeněk Roller
Majitel s úsměvem dává k lepšímu, že před časem u něj zaťukali památkáři, aby se poptali po stáří chalupy a případně ji zapsali do seznamu chráněných šumavských stavení. „Byla to pro mne velká poklona. Řekl jsem jim, že chalupa sice stojí na starých základech, má původní půdorys, většinu zdiva, ale celá horní část stavby – stropy, krov a střecha – je nová a stejně tak i všechna okna a dveře.“
Majitelé milují neokázalost
Na první pohled je vidět, že smrková prkna štítu jsou zcela bez lazur. „Za deset let, co chalupařím, jsem ještě žádnou, která by se mi líbila, neobjevil,“ vysvětluje majitel. „Líbí se mi, jak přírodní dřevo zraje do krásy, a těším se, až bude mít tu krásně skořicově medovou barvu, do které se smrk na osluněných plochách postupně vybarvuje. Kladu důraz na přírodní vyznění materiálu a největší krásu vidím v neokázalosti. Chci také ukázat, že ve staré chalupě s minimem modernizací se dá normálně bydlet.“
Velmi náročná rekonstrukce
Opatrně odhadujeme stáří chalupy. „Vypadá jako stará chalupa po rekonstrukci, ale jde v podstatě o novostavbu,“ vysvětluje pan Matura. „Naše výchozí pozice nebyla dobrá; chalupa je postavená ze smíšeného zdiva: kámen a pálené i nepálené cihly. Když jsme přijeli po jaru, byla všude plíseň. Nezbylo než obvodové zdivo ručně metr po metru podbourat a odizolovat.“
Předešlí majitelé se snažili chalupu co nejvíce zmodernizovat, olepili ji kachlíky, štít natřeli žlutozeleně, kolem plot v kovových rámech s betonovou podezdívkou… „My se se ženou snažili vrátit vše do původního stavu: máme zase původní malá okénka, vystavěli jsme kamenné zápraží. Chalupu jsme omítli vápenno-cementovou omítkou, aby vyzněla pěkně měkce, plasticky, s přiznáním všech nerovností zdí. Dnes bychom vnitřní omítky volili hliněné, působí příjemně teple. Změnili jsme jen sklon střechy na pozvolnější a pokryli ji dřevěným šindelem. Dostala tak zajímavější strukturu. Změnou sklonu jsme získali větší přesah štítu; chalupa vypadá větší a je více místa i v podkroví, přestože se stavení nerozšiřovalo. I vnitřní dispozice v přízemí zůstaly maximálně zachovány.
Je tu les a studánka
Tu správnou chalupu hledal pan Matura hodně dlouho. Hledal místo se zajímavou historií, pěkně na kopečku s výhledem do kraje. „V přírodně velmi zachovalém regionu Střední Pošumaví jsme objevili osadu Čeletice. Poprvé je zmiňována už v roce 1395. V roce 1910 zde bylo 10 domů a žilo 71 obyvatel, všichni česky mluvící. Počet domů zůstal, stálé obyvatele vystřídali chalupáři,“ komentuje pan Matura skromnou, ale dlouhou historii obce. K historii chalupy patří i „pohádkový“ les nad loukou, pod níž je stavení usazené. Majitel nám tam ukázal místní léčivou studánku, ověnčenou květinami. Kolem lesa kdysi vedla svatojánská cesta, jíž chodila procesí. A protože Čeletice leží v téměř 900 m nad mořem, s kultivací to tu hospodáři nikdy nepřeháněli. Na lukách kvetou třezalky, knotovky, hvozdíky, jestřábníky a zvonky – tak, jak si majitel přál.
Zkušenosti k nezaplacení
Rekonstrukce chlupy představuje cestu za dobrodružstvím. Tuhle zkušenost má i pan Matura. „Chalupu jsme koupili v roce 1990. Do stavby jsme se pustili v devadesátém pátém a končili ji v devadesátém osmém. Nejprve jsme si postavili kamna, aby se to tu dalo vytopit, a koupelnu. Pak jsme se pustili do izolace zdí, a když byly další peníze, přestavěli jsme stropy a střechu. Prošli jsme i fází, kdy jsme měli novou koupelnu, ale koukali jsme odsud přímo na hvězdičky. Strop tu byl původně zděný, přesněji řečeno z půlkulatin pobitých rákosem a nahozených omítkou. My jsme jej předělali na dřevěný. Vůbec ničím jsme ho nenatírali ani nenapouštěli, jsou to jen ohoblovaná prkna a trámy. Když jsme pak předělávali střechu, bylo snad nejdeštivější léto, jaké tu pamatujeme, a na některých místech stropu zůstaly mapy po vodě, ale to jsme nijak neřešili.“ Majitelé si také vyhráli s detaily. „Je tu dvacet oken, ale než bychom koupili obyčejné levné panty, které by nepůsobily stylově, raději jsme si připlatili za panty, které se sem opravdu hodí. Rámy oken jsou z dubu, aby něco vydržely, okna bez parapetu se otevírají ven.“
Bydlení po šumavsku
Uvnitř nás vítá stylová, bíle omítnutá a teple hnědým nábytkem vybavená obytná světnice s kuchyňským koutkem. Stěny místnosti dekorují podmalby na skle, místnosti dává ráz velká pec a robustní čtvercový stůl. „Zděnou pec nám vyrobil jeden kamnář z Velhartic,“ ujímá se role průvodce majitel. „Při jejím návrhu jsme se inspirovali snad ve všech skansenech. Výsledkem jsou různé niky v bocích pece a schůdky, po kterých se na ni dá pohodlně vylézt. To k peci prostě patřilo.“
Většina nábytku jsou repliky historického šumavského nábytku, které vyrobili místní truhláři a maloval kašperskohorský řezbář Vladivoj Hrach. Překvapuje nás tvar stolu – čtvercový, nikoli podlouhlý, který jsme zvyklí v chalupách vídat. Podle slov hostitele je přesnou kopií originálního stolu z muzea. Truhlář prý podobný typ dělal poprvé, třebaže čtvercové stoly tu nejspíše kdysi byly původní. „Místnost ještě není zcela zařízená, plánujeme ještě dva, tři kusy nábytku – třeba klasickou pětibokou almaru, a líbila by se nám malovaná postel s nebesy,“ svěřuje se majitel.
Obytná půda
Na půdě díky rekonstrukci střechy vznikla rozlehlá místnost, sloužící k odpočinku i práci. Táhne se nad polovinou chalupy. „Původně jsme tu chtěli mít místnosti dvě, ale když jsme ten prostor viděli, bylo nám líto jej dělit.“ Do rozlehlé místnosti se bez problému vejde pracovna majitele i paní domu, a také mohutná pohovka s křesly. O teplo se starají pravá americká kamna a díky dobré izolaci chalupy na svůj úkol stačí. Celou místnost rámuje ostění s úložnými prostorami, které místnost tepelně izolují. Byly plánované na knihy. „Časem se ukázalo, že knížky raději dáme do knihovny, protože není příjemné se pro ně pořád ohýbat a také si pamatovat, ve kterých dvířkách které jsou. Jinak je ale toto řešení jako ukládací prostor k nezaplacení.“
Nejvíce nás pobavilo netradiční umístění televize. Maturovi ji postavili pěkně ke zdi, na nízký stupínek proti pohovce. Lesk jejího vševědoucího oka příjemně mírnila stará bílá dečka s ozdobným zoubkováním, navlas stejná jako ty, jimiž se zdobí oltáře kapliček. A tak jsme zjistili, že majitelé mají smysl nejen pro tradici, ale i pro humor.
Článek z časopisu Recepty prima nápadů č. 7-8/2012.
