Připravil: Radek Sýkora, foto: autor a archiv firem Honka, Sruby.cz, Čep, Švec-Appl a Wikimedia
Dřevostavby se v celé Evropě se asi před čtvrt stoletím dočkaly renesance a s nimi i roubené chalupy, a to především díky chalupářům. Svépomocná částečná oprava není problém, ale kompletní rekonstrukci by měly provést specializované firmy.
Jak se stavělo
Většina našich roubených staveb byla postavena ze smrkového dřeva, méně ze dřeva jedlového nebo modřínového. V nížinách se stavělo ze štípaných kmenů listnatých stromů. Nejstarší roubenky byly z neopracovaných kmenů, spáry mezi trámy se vyplňovaly suchým mechem a zakrývaly jílovou mazaninou, promísenou s řezanou slámou. Střecha byla pokryta slaměnými došky nebo dřevěným šindelem. Konstrukce z otesaných trámů pronikla na náš venkov z Německa až koncem 18. století.
Základní princip roubení se příliš nezměnil, do hry však vstoupila moderní technologie. Kmeny stromů se upravují nejen sekyrou, ale i řetězovou pilou nebo strojní frézou. Trámy v roubení pak na sebe dosednou tak přesně, že tradiční spárování ani jinou tepelnou izolace již nepotřebují.
Oprava trámů
Pokud neuvažujeme rozsáhlé poškození trámů dřevokaznými houbami nebo hmyzem (oprava je složitá), jsou u roubených staveb nejčastěji poškozeny spodní trámy, které leží na podezdívce. Příčinou je zemní vlhkost nebo dešťová voda při poškození okapu. Trám opravíme nebo nahradím novým. U malé roubenky to lze provést i svépomocí, u větší stavby zadáme opravu stavební firmě.
Konstrukce se podepře několika hevery a trámy. Těžce poškozené trámy se vymění za nové, částečně poškozené se přeplátují novými trámy. Menší poškození se opraví bez výměny: Odstraní se poškozené dřevo, ošetří nátěrem a mezery se zaplní tzv. pilino-betonem: Piliny z měkkého dřeva se napustí vodním sklem a roztokem kyseliny solné, po mírném zaschnutí se smíchají s portlandským cementem (2 díly cementu na 1 díl upravených pilin). Ještě tvárnou hmotou se zaplní poškozená místa, po zatvrdnutí obrousí a povrchově upraví jako okolní dřevo.
Nové spárování
Původní spáry mezi trámy praskají, vypadávají a plevy vyzobávají ptáci. Návodů na opravu je více, ale ne vždy jsou úspěšné. Následující recept se osvědčil, neboť v sobě spojuje tradiční postup s novými materiály: Spára se vyčistí mýdlovou vodou a kartáčem. Do mírně navlhčené spáry se plochým majzlíkem zatlačí provazce z dlouhé slámy (povřísla) nebo z dřevité vlny. Sláma se přichytí dřevěnými klínky a do spáry se vpraví tradiční spárovací hmota – cihlářská hlína s asi 30% podílem jemného písku, smíchaná v poměru 1:1 se slaměnou řezankou a plevami) a povrch se uhladí. Místo slámy lze použít například vysušený mech, do kterého se ještě vtlačí provazce z dřevité vlny.
Jako spárovací hmotu použijeme tzv. trasovou maltu (lze ji zakoupit ve stavebninách). Povrch můžeme nabílit vápnem nebo natřít barevným lakem.
Falešné roubení
Pokud máme zděnou stavbu v lokalitě s převážně roubenými chalupami, můžeme ji přizpůsobit „falešným roubením“, neboli speciálním dřevěným obkladem stěn. Podle místních zvyklostí použijeme buď půlkulatinu nebo hoblovaná prkna. Materiál by měl být co nejdelší a nejširší (nejméně 20 cm), aby výsledek nevypadal jako imitace z palubek. Obklad připevníme pomocí vrutů, hmoždinek či hřebíků přímo na rovnou a suchou zeď, nebo na rošt z latí. Pro výsledný efekt je důležitá především pečlivá úprava nároží.
Extra tip: Roubená novostavba
Základním stavebním materiálem roubené novostavby je masivní kulatina (hlavně smrk nebo finská borovice) se středovým průměrem 230–340 mm. Stěny se staví buď z kulatiny v původním průřezu, nebo ze strojně připravených profilů (kruhových nebo hranatých), které jsou spojeny vyfrézovanými drážkami a výstupky. Stavba se ve výrobní hale nejprve sestaví, poté se rozebere a odveze na stanoviště. Do drážek se vloží izolace, namontují se vodicí prvky pro elektroinstalaci, trámy se impregnuje a sestaví. Příčky jsou zpravidla rovněž tvořeny dřevěnými panely (sendvičovou konstrukcí). Cena hrubé stavby na klíč je porovnatelná se zděnými stavbami. Životnost je nejméně 150-200 let.
Základní konstrukce
– Palubkové panely: Nejjednodušší systém i pro svépomocnou stavbu. Z palubek o síle asi 19–22 mm se vyrobí stěnové panely (tvoří jej rám z latí a na něj podélně připevněné palubky), které jsou spojeny do stěn. Zvláštní jsou panely s okny a dveřmi. Tyto stavby nejsou určeny přímo k trvalému bydlení.
– Hoblované profily: Dřevěné stěny o síle asi 24–40 mm se staví z jednotlivých fošen, které mají vyfrézované speciální drážky, jimiž do sebe zapadají. Součástí sestavy jsou okna, dveře, podlaha a stropní konstrukce. Tento typ i bez tepelné izolace vykazuje dobré izolační vlastnosti a je vhodný pro sezónní obývání. I tuto roubenku lze postavit částečně svépomocí.
– Klasické roubení: Domy jsou postaveny z frézovaných vysušených kulatin o průměru 120– 60 mm, nebo z hoblovaných profilů o síle asi 120-60 mm. Nejde ale o svépomocnou stavebnici, realizaci musí provádět odborná firma. Stavby lze obývat celoročně.
– Masivní kulatina: Na výrobu roubení se používá smrková kulatina se středovým průměrem 230–340 mm. Kulatina je ručně zbavena kůry, takže si zachovává přirozený vzhled. Technologie umožňuje celoroční bydlení a rovněž a staví ji specializované firmy.
Barevné stěny
Mnozí chalupáři si myslí, že správné roubení má mít hnědé trámy a bílé spáry. To je ale omyl. Dřívější stavitelé v celých Čechách totiž běžně natírali trámy bílým nebo barevně tónovaným vápenným nátěrem a v některých oblastech (Podkrkonoší, Pojizeří, Orlické hory) se používaly i pestré olejové barvy a emaily. Také spáry nebyly jen bílé, ale například modré nebo růžové.
V nížinách se mnohdy nechával jen přírodní povrch dřeva, trámy se každý rok důkladně omývaly a tím získaly zvláštní medový odstín.
Okna se nemění
V roubené chalupě se nedoporučuje měnit původní dvojitá okna (špaletová nebo lícová) za moderní okna s dvojsklem. Ta je nemohou úspěšně nahradit, neboť jejich rám není vhodný pro masivní dřevěnou stěnu. Lepším řešením je ponechat původní špaletová nebo lícová okna, ale jen vnější zasklení nahradit dvojsklem.
Článek z časopisu Recepty prima nápadů č. 5/2013.
