Text: Radek Sýkora, foto: archivy Skosal, Holinka, Picasaweb, Flicker a archiv autora
Komín netáhne
Víte, co s ucpaným komínem? První akcí je pročistit ho kominickou štětkou s ocelovým lanem a závažím. Otevřeme dvířka do komína (jsou zpravidla v podkroví) a komín štětkou protáhneme. Pak zkusíme prudce zatopit (kamna naplníme papírem). Až bude komín táhnout, aplikujeme do kamen přípravek na čištění komínů, který pomůže vyčistit zbytky sazí.
Pokud se komín na střeše rozpadá, nebo při čištění sazí vytáhneme z komína i vydrolený písek, neprodleně zavoláme kominíka či komínáře. Dokud odborník komín nezkontroluje a případně neopraví, raději netopíme, protože by mohl vzniknout požár. Kominík by měl aspoň jednou ročně komín zkontrolovat a vyčistit. Stojí to asi 500 korun, ale vyplatí se to: Nevyhoříme a životnost komína se prodlouží až o deset let.
Voda a odpady
Studnu by měla kontrolovat odborná firma nejméně dvakrát ročně, a to na podzim a na jaře. Prověřuje se kvalita vody, vodotěsnost a uzamčení krytu, nepropustnost okolí a u kopané studny i povrch vnitřních stěn.
Když voda neteče, přestože studna je plná a čerpadlo funguje, je pravděpodobně ucpané vodovodní potrubí; to však nelze pročistit, musí se vyměnit. Další problém může představovat ucpaný odpad: Většinou pomůže zvon, případně běžné tekuté čisticí přípravky. Na ucpanou toaletu však nemusí účinkovat, proto koupíme silnější přípravek s obsahem hydroxidu (louhu). Ten nasypeme do toalety a zalijeme horkou vodou. Může následovat bouřlivá reakce, takže pozor! Když ani to nepomůže, odpad se musí pročistit mechanicky ručním nebo elektrickým čističem. Pokud se neucpává pravidelně, vyplatí se povolat místního instalatéra.
Ucpané okapy
Po skončení zimy prověříme okapy včetně napojení na střešní krytinu a zdivo. Úžlabí vyčistíme dlouhou tyčí od všech usazených částí. Prohlédneme, zda se neucpaly mezery mezi úžlabím a taškami.
Potom opravíme protékající žlaby. Pokud nechceme žlaby hned vyměnit, provedeme provizorní opravu: Poškozené místo očistíme od zbytků barvy a rzi ocelovým kartáčem, na vnější stranu žlabu přilepíme montážní pásku, na vnitřní naneseme vrstvu epoxidové pryskyřice, která dobře zateče do škvíry. Montážní páska po zatvrdnutí pryskyřice časem sama odpadne.
Výměna krytiny
Nouzově se opravují jen menší poškození: když je krytina poškozena z více než čtvrtiny, přeložíme raději celou střechu. Sami provádíme raději jen ty opravy, které lze udělat z půdy. Odtud třeba zvládneme výměnu tašek kladených na sucho, například bobrovek, u tašek do malty je oprava možná jen ze střechy. Poškozené šablony (azbestocementové, plastové, z břidlice) se obtížně opravují, neboť se kladou od okapu nahoru a připevňovací prvky jsou překryty. Bez problému lze opravit jen řadu u hřebene: novou šablonu připevníme obvykle hřebíky, jejichž horní část obalíme těsnicím tmelem. Na jiných místech se vadná šablona musí vytrhnout speciálním trhačem, což svěříme pokrývači, mohli bychom krytinu poškodit. Plechová střecha obyčejně přes zimu vydrží dobře a nový nátěr lze udělat později.
Oprava omítky
Na vnější i vnitřní omítce se mohou po zimě objevit praskliny. Pokud jsou jemné, nevypadá to na poruchu statiky a opravíme je sami.
Uvolněnou omítku otlučeme a prasklinu v podkladu uzavřeme sádrou (uvnitř) nebo stavebním tmelem (uvnitř i venku). Pak se opraví omítka opravnou omítkovou směsí. Když poškození omítky souvisí s pronikající zemní vlhkostí, bývá oprava mnohem náročnější a lépe ji zvládnou odborníci. Zdivo se nejprve musí vhodnou metodou vysušit a poté aplikovat sanační omítku. Je hydrofobní (odpuzuje vodu), ale po zaschnutí dostatečně prodyšná. Působí i proti zasolení zdiva neboť pohlcuje krystalky solí.
Plísně a houby
Po zimě se mohou na stěnách, obvykle vinou malého proudění vzduchu, vytvořit plesnivé „mapy“. Tehdy použijeme některý z přípravků proti plísním. Dáme přednost těm, které příliš nepoškozují zdraví a životní prostředí. Důležité je po aplikaci místnosti důkladně vyvětrat a zajistit průběžné větrání i v dalším období. Největším nebezpečím pro vlhké víkendové stavby jsou dřevokazné houby. Pokud je zjistíme, neprodleně zavoláme sanační firmu, neboť hrozí totální destrukce stavby.
Extra tip: Rychlé vysoušení
Stavební a chemické metody vysoušení vlhkého zdiva jsou účinné, ale náročné na aplikaci. Pro rychlé odvlhčení lze použít fyzikální metody.
Při elektroosmóze jsou do zdiva vloženy kladné a záporné elektrody. Molekuly vody s kladným nábojem se pohybují ke katodě a vlhkost je vytlačována zpět do podloží. Při magnetokinetickém vysoušení se pomocí speciálních přístrojů vytvoří v objektu slabé magnetická pole. Molekulární síly ve vodním roztoku jsou jím natolik oslabeny, že vlhkost zemskou přitažlivostí putuje zpět pod základy.
Okna a dveře
Když se dřevěná okna nebo dveře po zimě obtížně otevírají, pravděpodobně se vlivem zvýšené vlhkosti pokroutily. Pokud se do objektu dostaneme jinými dveřmi, ty poškozené necháme zavřené, dokud se neoteplí. To se týká i oken. Když to nejde, nezbývá, než je vysadit, obrousit a opět přetřít lakem. Když okna či dveře kvůli pokřivení naopak nedoléhají, koupíme samolepicí izolační pásku a křídla nebo rámy oblepíme.
Oprava dlažby
Na chodníku před vchodem do chaty se může viklat několik dlaždic a je třeba je zatím provizorně upevnit. Uvolněné dlaždice odklopíme, podklad zarovnáme pískem a dlaždice opět usadíme. Mezery mezi dlaždicemi vyplníme pískem a chodník pokropíme vodou. Ne však příliš velkým proudem, aby se písek neodplavil. Jakmile část písku zateče do mezer pod dlaždicemi, nasypeme nahoru další, aby uvolněné spáry utěsnil, a dlažbu zameteme.
