Dříve se odpadní voda z chaty nebo chalupy bez napojení na kanalizaci zachycovala v jímce (žumpě) nebo v septiku. V posledních letech se prosadila i nová technologie – domácí čistírna odpadních vod (ČOV). Ověřeným, ale zatím málo využívaným způsobem, je vegetační (kořenová) čistírna.
Klasická jímka (žumpa) je jednokomorová, dříve betonová, dnes obvykle plastová podzemní nádrž, která nemá odtok, a odpadní voda z ní musí být vyvážena do veřejné čistírny odpadních vod. A to je organizačně i finančně náročné, neboť vyvážet by se mělo nejméně jednou měsíčně. Pokud čtyřčlenná rodina vyprodukuje denně asi 0,5 m2 odpadní vody, musí ji vyvézt asi jednou za 17-20 dnů, takže měsíčně zaplatí za vyvážení asi 1500 Kč. Jímka se tedy vyplatí buď jako dočasné zařízení (v místě se plánuje veřejná kanalizace), nebo pro jednu osobu či pro menší víkendový objekt.
Septik je také podzemní nádrž, ale má dvě nebo tři komory a na rozdíl od jímky se v něm kaly usazují (a následně odstraňují), čímž se odpadní voda částečně čistí. Běžný dvoukomorový septik má ale nízkou účinnost čištění. Účinnější je septik tříkomorový, zvláště když se za něj ještě zařadí pískový nebo biologický filtr. Tato vícestupňová sestava pracuje bez dodávky energie a pro nepravidelně obývané nemovitosti, tedy i větší chaty a chalupy, je vhodnější, než dražší a na provoz náročnější domovní čistírna.
Domovní čistírna
Moderním způsobem lokálního čištění odpadních vod je domovní čistírna. Čištění probíhá aktivně na biologickém principu a s vysokou účinností (až 95 % i více). Z vody jsou nejdříve mechanicky odstraněny hrubé nečistoty. Mikroorganizmy pak odstraní jemné organické znečištění. Pro průběh biologického procesu je nutný přístup vzduchu (kyslíku) a k tomu slouží dmychadlo s připojením na elektřinu 230 V. Provoz čistírny bývá téměř bezhlučný a ani jinak (zápachem apod.) své okolí nezatěžuje. Výhodou oproti septiku je i menší zastavěná plocha – běžné domovní čistírny mají průměr do 1,5 m.
Velikost a výkon čistírny volíme podle skutečného nebo předpokládaného počtu uživatelů objektu, a tedy podle množství produkce odpadní vody. Konkrétní parametry by měla stanovit odborná dodavatelská firma (nebo projektant). Domovní čistírna se jako investice obvykle vyplatí u většího víkendového objektu, kdy v místě není kanalizace a objekt se využívá pravidelně nebo celoročně (třeba chalupa k trvalému bydlení).
Instalace zařízení
Osazení jímky, septiku nebo čistírny určí projektant a měla by jej provést odborná firma (nebo alespoň na osazení dohlížet). Zařízení se osazují do stavební jámy na betonovou základovou desku (zpravidla armovanou) a podle podmínek (například podle umístění, kvality zeminy či podle výše hladiny podzemní vody) se buď obsypou zeminou stabilizovanou kamenivem či štěrkem, nebo se obetonují.
Výrobci domovních čistíren nabízejí i samonosné konstrukce s možností částečného či úplného zapuštění do terénu. Při instalaci se připojí potrubí na přívod odpadní a odvod vyčištěné vody (septik, čistírna). Během dalšího provozu je třeba běžná kontrola a údržba, zvláště v období po instalaci. U čistíren je nutné asi jednou za dva týdny kontrolovat provzdušňování a cirkulaci kalu a zhruba jednou až dvakrát za rok se provede odkalení (kal je možné kompostovat).
Správně fungující čistírna produkuje čirou vodu bez zápachu: Kvalita vody musí odpovídat hygienickým a vodohospodářským požadavkům na užitkovou vodu, takže je možné ji vypouštět do vodoteče.
Ohlášení a povolení
K vybudování jímky, pokud není hlubší než tři metry, není třeba stavební povolení, protože se nepovažují za vodní dílo a k její instalaci postačí ohlášení stavebnímu úřadu. Septik již vyžaduje stavební povolení a také povolení vodoprávního úřadu k vypouštění vod. Podobné podmínky platí pro domovní čističky (běžné i vegetační). Je možné zvolit i variantu jen ohlášení stavby, která je ovšem podmíněna revizí, prováděnou každé dva roky autorizovanou osobou (podmínky si raději zjistíme na stavebním úřadě).
Častým dotazem je, zda lze vyčištěnou vodou ze septiku nebo čistírny dále využít jako užitkovou v domácnosti, nebo k zavlažování zahrady. U septiku (i když má zařazen filtr) se to rozhodně nedoporučuje. U domovní čističky to možné je, ale musí být použita domovní ČOV kategorie III, která navíc musí být vybavena i hygienickým zabezpečením (membránová filtrace, UV apod.). Jde ale o nákladné zařízení, které se u běžného víkendového objektu nevyplatí. Zde je mnohem vhodnější využít dešťovou vodu ze střechy.
Sběrné potrubí
Moderní domovní čistírny jsou účinné, ale přesto mohou být problémy s příslušným vodohospodářským orgánem. Průměrná rodina totiž vyprodukuje denně téměř 500 litrů odpadní vody, a i když ji vyčistí v domovní čistírně, není snadné ji někam vypustit. Přímé vypouštění velkého objemu takto vyčištěné vody do dešťové kanalizace totiž vodohospodářský orgán někdy nechce povolit, protože je obtížné kontrolovat její nezávadnost.
Dobré řešení představuje propojení všech soukromých čistíren v obci sběrným potrubím do jednoho místa. Zde se kvalita vody kontroluje centrálně a voda se případně dál upraví. Sběrným místem pro několik objektů může být i samostatná a výkonnější domovní čistírna.
Připravil: Radek Sýkora, foto: archiv autora a firem
