Při hodnocení energetické úspornosti staveb se obvykle soustředíme na tepelně izolační vlastnosti materiálů. Nakolik je život v nízkoenergetickém „skleníku“ zdravý, se již tolik nezkoumá. Nicméně i energetické hledisko je třeba vnímat ze dvou stran. Na jedné straně je teplo, které daný materiál dokáže ušetřit, na druhé straně pak spotřeba energie na výrobu a dopravu. Ekologické stavitelství (respektive bio-stavitelství) se proto snaží využívat místní suroviny, zejména hlínu a slámu.
Hlína a zdivo
Jako stavební materiál má hlína i v moderním stavitelství téměř univerzální využití. Hliněné cihly mohou být hlavní složkou zděných konstrukcí (zdivo, klenby, základy, příčky, přizdívky), hliněná směs slouží jako výplňový materiál v hrázděných stěnách, jako mezivrstva u skladeb stropů a podlah, jako lože pro dlažby, hydroizolační vrstva a podobně.
Nepálené cihly dnes již samozřejmě není možné ve větším množství vyrábět ručně (výjimku představují cihly pro památkové objekty). Pro běžného stavebníka však jsou cenově přijatelné jen cihly vyráběné sériově v cihelnách. Na jejich výrobu ale musí být použita pouze čistá cihlářská hlína bez různých přísad, kterými cihelny ovlivňují vlastnosti pálených cihel. Neznmaneá to, že by hlína nutně musela být v domě dominantním materiálem – i jako dílčí složka v různých konstrukcích příznivě ovlivňuje kvalitu bydlení.
Kvalitní hliněná omítka obsahuje jílovitou hlínu, písky a případně organické složky (konopí, slámu, len, atd.). Písek tvoří plnivo a zabraňuje smršťování hlíny, organické materiály vytvářejí nosnou vrstvu omítky.
Poptávka po ekologických materiálech způsobila, že zájemci o hliněné omítky si dnes mohou vybrat z mnoha hotových směsí. Jedním z kritérií jejich kvality je pH faktor. Kvalitní omítka má pH neutrální, zatímco alkalická reakce signalizuje větší přítomnost jiných látek, než jen hlíny a písku.
S hliněnými omítkami se pracuje podobně jako s jinými. Mísí se v předepsaném poměru s vodou, zpracovávají se v míchačce či ručním míchadlem, nanášejí zednickou lžící nebo strojně, zatahují a uhlazují hladítkem. Hrubá hliněná omítka s konopnou či slámovou řezankou se používá hlavně v exteriéru – nanáší se na rákosovou rohož či dřevěný rošt. Obvykle obsahuje více jílu, takže lépe absorbuje vlhkost a akumuluje teplo. Jemná hliněná omítka je určena hlavně k vnitřnímu použití. Omítky můžeme ještě před aplikací dobarvit přírodními pigmenty, případně po zaschnutí natřít omítkovými barvami (doporučují se nátěry vápenné nebo kaseinové).
Stavba ze slámy
Sláma je čistě přírodní materiál a bydlení ve slaměném domě je nejen ekologické, ale také úsporné z hlediska spotřeby tepla. Stavba venkovského domu ze slámy bývá poměrně jednoduchá a po skončení životnosti stavby lze slámu znovu použít například v zemědělství, energetice, nebo ji jinak ekologicky zlikvidovat.
Slaměné domy se staví několika způsoby: První využívá jako nosnou konstrukci přímo balíky slámy, které tak musejí být dobře slisované. Stěny se staví podobně jako z tvarovek a balíky se vertikálně spojují. Druhý způsob vyžaduje nejprve stavbu dřevěné konstrukce (může být prefabrikovaná), která se pak vyplní slaměnými balíky.
Nejnovější technologií zde zastupují panely ze slámy, vyvinuté jako řešení požadavků na snížení montážních nákladů při zachování přesnosti a kvality provedení. Jejich jádro je z lisované slámy, opláštěné recyklovanou lepenkou. Panely nepotřebují žádnou speciální nosnou konstrukci a při montáži se používá běžný spojovací materiál.
Stlačená sláma současně slouží jako tepelná izolace, neboť většinu objemu balíku tvoří vzduch, rozdělený do malých komůrek. Tepelná vodivost balíkované slámy je sice nízká, důležité ale je, aby tepelná izolace byla i málo prodyšná. Proudění vzduchu se ovšem v nějaké míře vyskytuje ve všech prodyšných materiálech, tedy i ve slámě. V létě při malých rozdílech venkovních a vnitřních teplot a tenké vrstvě izolace se tepelný tok sice téměř nezvyšuje, ale v zimě a při silné vrstvě – což je i případ stěn ze slámy – bývá přece jen vyšší. Jedním z opatření, které sníží vliv proudění vzduchu na izolační schopnost slámy, je obložení balíků tenkou neprodyšnou fólií z polyetylénu.
Vytvářejí pohodu
Na základě zkoušek i zkušeností lze říct, že hliněné materiály významně přispívají k vytvoření tepelné pohody v domě. Lidské tělo vyzařuje teplo a použití tepelně vodivějších (tvrdých) omítek (vápno, cement) může vést k větším ztrátám a pocitu chladu. Tomu zabrání použití měkčích hliněných omítek, které mají nižší teplenou vodivost, a tak i při stejné teplotě vzduchu v interiéru navozují pocit tepelné pohody. A uvážíme-li, že zvýšení teploty v místnosti o jeden stupeň Celsia znamená zvýšení nákladů na izolaci asi o osm procent, tak je to vážné téma ekologické i ekonomické.
Připravil: Radek Sýkora, foto: archivy firem; vydáno v RPN 12/2013
