Připravil: Radek Sýkora, foto: archiv firem Junkers, PZP, Štorc, Ekokomíny, Banador a archiv autora
Úpravu vytápění musí provést odborná firma na podkladě projektu. Někdy stačí jen částečná úprava – například pro další vytápěnou místnost přidáme radiátory. Při větší rekonstrukci, nebo když žádáme o státní dotaci, je nutné zpracovat energetický audit. Výstupem je zjištění úniků tepla a návrh opatření. Audit slouží jako podklad pro projekt.
Výběr soustavy
Starší teplovodní soustavy mají většinou přirozený oběh topného média s teplotním spádem topné/vratné vody zpravidla 90/70 °C. Tyto soustavy se i dnes navrhují pro objekty s určitým výškovým rozdílem mezi zdrojem tepla a radiátory – například domky s klasickým kotlem umístěným v kotelně v suterénu.
V nových domech, nebo při celkové rekonstrukci, se doporučuje instalovat nízkoteplotní vodní soustavy s teplotními spády 55/45 °C, 45/35 °C nebo 35/25 °C, s nuceným oběhem pomocí oběhového čerpadla. Další možností je dobře regulované elektrické nebo teplovzdušné vytápění.
Výhodou nízkoteplotní soustavy je úsporný provoz, možnost instalace podlahového topení a alternativních zdrojů tepla. Soustava však vyžaduje dosažení tepelně izolačních parametrů pro nízkoenergetické stavby.
Zdroje tepla
Vhodnými zdroji tepla pro nízkoteplotní soustavu jsou kondenzační plynový kotel, elektrický kotel, tepelné čerpadlo, rekuperátor tepla a solární kolektor. Doplňkem jsou lokální topidla.
– Kondenzační kotel: Využívá část tepla spalin, což zvyšuje výhřevnost plynu až o 11 %. K přednostem patří ekologický provoz a dobrá regulace výkonu.
– Elektrický kotel: Zdrojem je proud 3×220 V nebo 3×380 V. Výhodou je výborná regulace výkonu, nevýhodou dražší provoz. Instalaci musí schválit elektrorozvodný závod – podmínkou je kapacita sítě v místě.
– Tepelné čerpadlo: Využívá teplotní potenciál země, vody a vzduchu. Hlavním parametrem kvality je topný faktor, tedy podíl topného výkonu k nutnému příkonu elektřiny (na pohon kompresoru). Čím je vyšší, tím pracuje čerpadlo efektivněji (průměrná hodnota je u nás asi 3,5).
– Rekuperátor tepla: Dokáže využít teplo ze vzduchu odcházejícího z interiéru, a to s účinností 30-80 %. V soustavě bývá často spojen s tepelným čerpadlem vzduch/vzduch.
– Solární kolektor: Zachycuje energii slunce, ohřívá médium v kolektorovém okruhu a jeho prostřednictvím vodu v radiátorech či v akumulačním zásobníku. Teplovzdušné kolektory ohřívají topný vzduch.
– Lokální zdroje: Teplovzdušné či teplovodní krby a krbová kamna s rozvody vzduchu nebo vody. Obvykle slouží jako doplněk k hlavnímu zdroji, ale ty výkonnější (až 35 kW) mohou být i hlavním zdrojem.
Otopná tělesa
Pro nízkoteplotní soustavu s nuceným oběhem se používají konvenční velkoplošná desková tělesa z tvarovaného ocelového nebo hliníkového plechu. Modernější jsou podlahové, stěnové a výjimečně i stropní sálavé plochy. Jsou zahřívány teplovodními trubkami nebo elektrickými topnými kabely v podlaze či ve stěně.
Pro doplňkové vytápění v koupelně, kuchyni a podobně, nebo při rekonstrukci málo únosného stropu, se instalují přímotopné elektrické rohože. Pokládají se na původní podklad a zakryjí tenkou vrstvou betonového potěru nebo lepicí stěrky, takže výška podlahy nepřesahuje 20 milimetrů.
Extra tip: Soustava s akumulací
Zdrojem tepla v nízkoteplotní soustavě může být i klasický teplovodní kotel třeba na uhlí, a to i v kombinaci s krbem a například solárním kolektorem: Teplota v klasických radiátorech však nemá přesáhnout 65 °C, u podlahového vytápění 55 °C. To lze docílit jen účinnou regulací, což zajistíme například zařazením akumulačního zásobníku teplé vody.
Kombinace zdrojů
Zdroje tepla pro nízkoteplotní soustavu je možné kombinovat, což zvýši její účinnost. Nejčastěji se kombinují dva zdroje (bivalentní systém) – například kotel plus alternativní zdroj (solární kolektor nebo tepelné čerpadlo). Výjimkou nejsou ani kombinace tří zdrojů (trivalentní systém) – například kotel, solární kolektor a tepelné čerpadlo, doplněné krbem.
Odolnější komín
Komín pro nízkoteplotní soustavu musí odolávat jak teplotě spalin, tak vlhkosti a agresivitě kondenzátů a měl by zvládnout spaliny z různých typů topidel. A na to již běžný komín nestačí. Proto se používají univerzální komínové systémy se zadním odvětráváním, složené z keramické nebo ocelové vložky, izolační rohože a tvárnic. Někdy stačí původní komín opatřit novou ocelovou či keramickou vložkou.
Nízkoenergetické stavby
Za nízkoenergetickou se považuje obytná stavba, v níž je roční spotřeba tepla na vytápění nejvýše 50 kWh/m2. Pro tu dostačuje nízkoteplotní topná soustava. V tzv. pasivním rodinném domě by spotřeba neměla překročit 20 kWh/m2 za rok. Zde jako zdroj postačí jen teplo vyzařující z osob a ze spotřebičů, doplněné slunečním teplem a rekuperací odpadního vzduchu.
Podmínky realizace
Rekonstrukce vytápění zahrnuje i jednání na úřadech a vyplňování žádostí. Zda bude třeba stavební povolení, závisí na způsobu a rozsahu rekonstrukce.
Projektové, obchodní a realizační firmy musejí mít oprávnění jak pro svoji činnost, tak pro výrobky a zařízení, které instalují. Před uvedením do provozu musí být systém odborně vyzkoušen.
Státní dotace
O aktuálních státních dotačních programech na vytápění zpravidla nejvíce vědí prodejci kotlů a kamen. K nejznámějším patřil program Zelená úsporám, v současnosti je ale příjem žádostí zastaven: čeká se na další případné finance za prodej povolenek na emise oxidu uhličitého. Informace najdete na www.zelenausporam.cz
