Připravila: Ivana Hudcová, foto: Štěpán Luťanský
A tak zatímco jiní stavebníci jezdí na své staveniště jen v nezbytně nutných případech, protože kdo by se hrnul mezi haldy prachu a stavebního materiálu, Ota s Monikou tady díky útulnému zázemí tráví volný čas vysloveně s chutí.
Pravda ovšem je, že situaci napomáhá i fakt, že Doležalovi nestaví dům z kamene. Budují si totiž rozlehlý dvougenerační srub, díky čemuž o prachu a špíně při stavbě nemůže být řeči. Dokazuje to nejen již zmíněný sroubek v půvabné minizahrádce se zahradním posezením a grilem, ale také o pár metrů dál stojící „vymazlený“ skleník a zas ještě jeden malý srub navrch; ten prozatím slouží jenom jako skladiště. A všechno všecičko je pěkně upravené a čisťounké.
Kovářova kobyla
Tento článek přitom mohl být docela dobře nazván i Kovářova kobyla. Protože zatímco Ota se svou firmou Monivet už postavil sruby desítkám cizích lidí, ke stavbě toho svého se dostal s několikaletým zpožděním až letos. O to raději se s Monikou uchylují ze svého nevelkého bytu do sroubku na zahradě. Příčinou zmíněného zpoždění byl ovšem nejen nedostatek času. Ota s Monikou si také chtěli počkat na „ten pravý“ pozemek. Teprve když ho objevili, mohli se konečně pustit do díla.
Stavba „podle Oty“
Stavba srubu „podle Oty“ ovšem představuje něco jiného, než bývá v této sféře obvyklé. Nejde jen o to, že leckteré stavení vypadá jako srub jenom na první pohled, zatímco při bližším zkoumání pak zjistíte, že jde jen o jakýsi obklad, nalepený na stěny standardní dřevostavby. Je potřeba vědět i to, že také kvalita skutečných srubů se může neskonale lišit. Vždyť dokonce ani řada specializovaných firem buď vůbec nezná anebo si přinejmenším neláme hlavu se zásadami, jež jsou spojené s tradičními postupy při stavbě srubů.
Tři různé metody
Existují přitom hned tři základní tradiční technologie, které lze při stavbě srubu využít – norská, kanadská a ruská. Avšak ať se zvolí ta či ona, patří ke specifikům srubových staveb, že se během prvních let sesedají, a to až o desítky centimetrů. Je jakousi Otovou specialitou, že dokáže tento proces výrazně urychlit. Stěny rozestavěného srubu totiž průběžně stahuje silnými pásy, které den za dnem víc a víc utahuje. Hlavní část procesu sesedání stěn srubu se díky tomu zkrátí ze dvou let na pouhý rok, případně z jednoho roku jen na několik měsíců. I tak se Ota chystá do zimy dokončit pouze hrubou stavbu svého dvougeneračního srubu a nechat pak dřevo alespoň přes zimu pracovat. Srubová stavba si zkrátka žádá své. Stěhování se tak plánuje nejdříve během příštího roku.
Hotovo během měsíce
Právě srubový zahradní altánek to dlouhé čekání Otovi s Monikou obrovsky zpříjemňuje. Na rozdíl od srubu velkého se totiž takovýto srubový prcek dá postavit se vším všudy na klíč během jediného měsíce. Nepotřebuje ani základovou desku. Stačí mu zhutněný podklad na stejném principu, jako když se třeba pokládá zámková dlažba. Pro vlastní stavbu pak Ota zvolil norskou technologii s využitím ruských spojů. V praxi to znamená, že klády zůstávají z vnější i vnitřní strany přirozeně rovné a to i ve spojích. Jde o variantu na pohled neobyčejně pěknou a zároveň i nejpraktičtější. Střechu pak kryjí klasické pálené tašky z hlíny.
Úspory za vytápění
Mimořádné tepelně izolační vlastnosti dřeva zde dále umocňuje těsnění z ovčí vlny mezi jednotlivými trámy. Díky tomu nebylo potřeba ve sroubku řešit topení. Stačí zavřít okna a dveře a tělesné teplo, jež obyvatelé sroubku přirozeně produkují, během krátké chvíle vnitřní prostor vyhřeje. Na velký dvougenerační srub by už sice pouhé tělesné teplo nestačilo, nicméně i tak mohou jeho budoucí obyvatelé počítat s padesáti procenty úspor za topení. Při kombinaci s moderními ekologickými způsoby vytápění se pak můžou dopracovat úspor zas ještě vyšších.
Příjemný materiál budí příjemné pocity
Dřevo si drží oblibu napříč věky i napříč generacemi. Říkáme o něm, že je to „příjemný materiál“, aniž bychom vlastně tušili, proč v nás takový pocit vzbuzuje. Vedle mnoha dalších skvělých vlastností má přitom dřevo mimo jiné i schopnost regulovat vlhkost. I díky tomu vytváří uvnitř srubu ono příjemné prostředí. Obzvláště to ocení lidé s dýchacími problémy. Nicméně pobyt uvnitř dřevěné stavby působí blahodárně na každého – jako by odbourávalo stres. Není divu, že obliba srubových staveb stále roste.
Láskyplná ženská ruka
Dokonale stylový je ve sroubku také (samozřejmě dřevěný) nábytek, včetně důkladných židlí, vytesaných z jediného kusu kmene ve stylu á la Flinstouni. Monika ovšem neponechala útulnou atmosféru sroubku jen na mimoděčném působení dřeva. Láskyplná ženská ruka, dobrý vkus a smysl pro útulno jsou tu všude patrné na první pohled, ať už pobýváte uvnitř stavbičky anebo si ji prohlížíte zvenku. Pěknou minizahrádku u sroubku si Monika vymínila jako tu nejprvnější věc, když to tady začali budovat. Člověk by neřekl, co květin se dá vměstnat na tak malý prostor… Pomáhají tomu i závěsné květináče. V hotovém sroubku pak příjemný odstín všudypřítomného dřeva Monika doplnila prvky zářivě žlutými a svěže zelenými. Pozitivní energií je tu nabitý každý předmět.
Dvoje posezení
Hezké zdejší atmosféry si tu Ota s Monikou neužívají nutně vždy jen sami, někdy se k nim přidá i širší rodina anebo pár přátel. A vejde se sem mnohem více lidí, než by se na první pohled mohlo zdát… Nabízí se přece hned dvojí posezení: jedno uvnitř za důkladným osmihranným stolem, jehož tvar kopíruje půdorys srubového altánu, druhé pak pod zahradním přístřeškem s grilem a udírnou a zas ještě větším stolem hned vedle. A protože srub má troje dveře, prosklené medově zbarveným sklem, stačí je společně s okny všechny otevřít, aby se podle potřeby a dle počasí proměnil téměř v jeden celek, kdy se společnost ve srubu de facto prolne se společností pod přístřeškem.
Blíží se oslava
Nejblíže čeká sroubek srpnová oslava Moničiných narozenin. Slavit se tady přitom budou i její narozeniny příští, přespříští i ty další – bez ohledu na to, že už třeba bude v sousedství stát hotový dvougenerační srub. Je přece pro hostitele i návštěvy příjemné nemuset se přezouvat, ani se obávat, že rušíte někoho v sousedním pokoji, posedět v zahradě na čerstvém povětří, baštit dobroty z grilu, popíjet vínko a s příchodem tmy při tom vidět na hvězdy… A kdyby se snad některý srpen nevydařil, kdyby pršelo, foukal vítr a byla zima, stačí ve sroubku zavřít dveře a užívat si příjemné atmosféry uvnitř.
Článek z časopisu Recepty prima nápadů č. 9/2012
