Připravila: Radka Rollerová Borovičková
Foto: Zdeněk Roller
Nikdo z návštěvníků, kteří naparáděnou chalupu obdivují, ani netuší, že majitel měl na obklady k dispozici jen dřevo ze starých palet, z nichž spolu s rodinou pracně vytahal hřebíky, ozdobně vyřezal a pak je natřel luxolem.
Pamatuje Marii Terezii
Když Pourovi objevili chalupu v jedné z malých obcí poblíž u Litomyšle, byli okouzleni. Líbilo se jim místo, ale i starodávnost stavení, pamatujícího Marii Terezii. Historická usedlost byla malebně rozložená na rovinatém plácku nad potokem, boční stranou k cestě. „Bylo mi jasné, že je to krásné místo, ale že tu bude strašně moc práce,“ vzpomíná majitel.
„To nic, utěšoval jsem se, budeme budovat pomalinku. První rok jsme vyřezávali roští, káceli staré stromy a klučili keře. Teprve pak jsme zjistili, že jsme spolu s chalupou koupili i malý výměnek.“ Po patnácti letech usilovné práce se z ruiny vylouplo místo, kde by se od hodiny mohla natáčet pohádka.
Byla tu pokoutní škola
Když se ptáme na historii chalupy, Pourovi přinášejí kroniku, kterou si založili. Na první stránce je kreslený obrázek chalupy s letopočtem 1793. Při studiu litoměřického archivu majitelé dokonce zjistili jméno prvního vlastníka. Na konci osmnáctého století tu bydlel voják a později učitel Vondouš, který si v chalupě otevřel pokoutní školu. Byla tu asi osm let.
Kresba se stala jedním z vodítek při rekonstrukci stavení. Majitelé se však také inspirovali tradičními stavbami Poličska. „Naše chaloupka náleží k formě domového typu východních Čech – tzv. poličského domu, což je roubený dům v rámci čtyřbokého uzavřeného dvora. Dvůr byl ze všech stran zastavěn obytnými a hospodářskými budovami. Štíty měly šikmo vyskládanou a řezbami zdobenou lomenici.“
Právě na výzdobě lomenice a částečně i na vyřezávaných detailech okenních šambrán si dal majitel hodně záležet. „Výzdobu jsem udělal bohatou, inspiroval jsem se ale vzory, které lze v kraji tu a tam vidět.“
Šišatá, ale krásná…
Zastavěná plocha roubené chalupy je 250 metrů – lidé však pro sebe měli jen jednou obytnou místnost s povalovým stropem. V ní si také současní majitelé zbudovali hlavní obytnou místnost. Vše ostatní bylo hospodářské zázemí: stodola, sýpka, chlívky, sklepy a sklípky…
„Strop tu byl šikmý a mírně zvýšený nad kamny, asi kvůli tahu. Při přestavbě jsme si museli poradit s faktem, že za tereziánkých časů se stavělo bez vodováhy, takže chalupa byla postavená jakoby do zatáčky. Rozdíl mezi výškou podzednice v obytných místnostech a ve stodole byl neuvěřitelný metr a půl. Stavbu však patrně založil kameník, některé rohy a zdi jsou totiž absolutně přesné, zatímco zbytek majitel patrně dodělával sám.“
Střecha i krovy stojí na čtyřech trámových sloupech a vše, co tu stálo, bylo vestavěno mezi ně. Chalupa byla chudá a vyzděná jen z vepřovic, jako izolace posloužila sláma.
„Všechny tyhle části jsme museli zbourat, vyčistit a pak znovu vyzdít z cihel. Nové zdi jsme zbudovali ze dvou řad cihel se vzduchovou izolační mezerou. Tam, kde byl dům vystavěný z kamene, což byly na sever obrácené hospodářské části domu, jsme opět použili kámen, tedy opuku.“
Chalupa na chalupě
Zajímavá také byla konstrukce podkroví ve stylu „chalupa na chalupě“. Mezi stropem dolní místnosti a podlahou na půdě byla totiž metr a půl vysoká mezera. „Přesto jsme zachovali vnější dispozice, změnili jsme jen vnitřní uspořádání místností,“ říká majitel. „Repliky oken v původní velikosti nám udělal místní truhlář. Manželce vadilo, že okny proniká jen málo světla, tak jsme sokl oken co nejvíce roztáhli a nezavřeli špaletou.“
Ostění místností i veškeré dveře v domě jsou vlastní výroby – majitelé použili stejně jako zvenku levné dřevo z palet. „Mám rád jejich rustikální povrch, ale dal jsem si záležet na nátěrech, na něž jsem použil lazurovací laky,“ říká hostitel, který je mechanik dieslových motorů, ale zvládl i taje dalších řemesel.
Postupně se díky chalupě stal také zámečníkem, svářečem a kovářem. Kovařina ho baví ze všech řemesel nejvíc – a je to vidět na každém kroku. Obytnou světnici zdobí kovářsky zhotovený lustr, zvenku chalupu krášlí kované mříže na oknech a dveřích. Na zahradě jsme objevili víceúčelový sušák na prádlo, kombinovaný s houpačkou pro vnučku, u ohniště je gril vlastní výroby. Stejně tak pán domu zapracoval i na vnitřním posezení, vybudovaném na dvorečku, kde bývaly chlívky a hnojiště. Kouzelné jsou zejména kovové židle.
Zahrada na kopci
„Při budování zahrady nám bylo jasné, že ji chceme mít co nepřirozenější – základem je trávník, ohraničený ze severní stran kamenným taráskem s brankou – ta je na stejném místě, kde býval původní vchod do dvora. Kamenný taras plynule přechází v hradbu pečlivě zastřihovaného smrkového plotu.
„Ve střední části pozemku jsme chtěli mít vodu – pohrál jsem si a vybudoval miniaturní jihočeskou krajinu se soustavou rybníčků a malým potůčkem. A protože jsem hračička, sehnal jsem někde i staré mlýnské kolo,“ říká s úsměvem pan Paur. „Jinak jsme do terénu příliš nezasahovali – zůstala tu i stará jabloň, která už dávno nerodí, a jejíž kmen skoro celý leží v zemi. Nechali jsme ji porůst psím vínem a vytvořili tak nenásilně jednu z dominant zahrady.“
Majitel dovedně využil i dřevo, které mu poskytl starý buk, který rostl u cesty nad domem a před několika lety při vichřici padl. Z částí kmene například vyřezal repliky starých úlů.
Chloubou paní domu jsou muškáty a popínavé růže, jimž se tu mimořádně daří a které chalupě dodávají ten správně starosvětský charakter. V létě květináče s muškáty dekorují tarásky dodatečně přizděné k podélné linii domu hraničící zahradu.
Ten Pourovi přistavěli k části domu nahlížející do zahrady. V ní je také situovaná světnice, jejíž okna směřují na jižní a západní stranu pozemku, jak bývalo zvykem.
„Lidé v dobách, kdy chalupa stavěla, bývali uzavření a nedůvěřiví a i stavebně vůči okolí ohraničovali. Celá dispozice domu i zahrady nasvědčuje tomu, že toužili po co největší intimitě a chtěli, aby jim nikdo nekoukal na pozemek,“ vysvětluje pán domu a dodává. „Nám to taky vyhovuje, máme tu přesně to soukromí, které v paneláku postrádáme.“
Článek z časopisu Recepty prima nápadů č. 9/2012
