Připravil: Radek Sýkora, foto: archiv firem Green Roof, Optigreen, Wikipedia, SVS Solar a Liapor
Z hlediska pořízení a údržby zeleně dělíme vegetační střechy do dvou základních skupin: extenzivní a intenzivní.
Přírodní podmínky
Extenzivní střechy jsou především méně náročné na vegetační vrstvu, její zásobení vodou a živinami. Vše je více méně ponecháno přírodním koloběhům. Pro osázení se hodí nenáročné rostliny, nicméně trvanlivé a konkurenceschopné jsou jen ty morfologicky a fyziologicky přizpůsobené extrémním podmínkám, hlavně nedostatku vody. Udržovací péče je pak ale jen minimální.
Extenzivní zeleni stačí pouze tenká vegetační vrstva (80 až 100 mm) bez hydroakumulační složky. Údržba takové střechy spočívá hlavně v kontrole stavu dvakrát za rok: Na jaře prohlédneme a vyčistíme odtokové výpusti, odstraníme náletovou zeleň, doplníme uhynulé rostliny a hnojíme. Na podzim se opět provádí hlavně kontrola výpustí a odstranění všech rostlinných částí, které způsobují ucpávání odtoků.
Náročnější péče
Intenzivní typ zelené střechy musí mít ve skladbě silnou vrstvu substrátu, který je přizpůsoben pěstování trávníků, trvalek a dřevin. Intenzivní střechy se skladbou rostlin a svým vzhledem prakticky neliší od běžného rostlinného povrchu, a proto – co se péče o zeleň týče – bývají mnohem náročnější. Střecha, kromě substrátu, obsahuje nad hydroizolací ještě drenážní vrstvu, která může sloužit i k akumulaci vody, poskytovat větší prostor pro růst kořenů a chránit hydroizolaci. Do skladby patří i filtrační vrstva, která brání vyplavování částic substrátu či hydroakumulační vrstvy do drenážní vrstvy.
Povrch intenzivní zelené střechy často tvoří trávník, který vyžaduje stejnou péči, jako ten na zahradě. Časem ale dochází zejména v nižších vrstvách substrátu k rychlejšímu vyplavování vápníku a živin, což se projeví na úhynu rostlin, a také v tom, že začnou převládat nežádoucí druhy a náletová zeleň. Proto je nutné tomuto typu střechy věnovat zvláštní pozornost.
Extra tip: Substrát z kameniva
Pro založení vegetační střechy je výhodný takový substrát, který lze dobře přizpůsobit střešní konstrukci a který je současně schopen zajistit zdravý růst rostlin. V obou případech se osvědčil drcený granulát z lehkého keramického kameniva Liapor. Jeho objemová hmotnost v suchém stavu se pohybuje zhruba kolem 0,3 g/cm3, má stabilní strukturu i tvar. Jeho otevřené póry nasají vodu v množství až 80 % váhy v suchém stavu. Díky tomu dobře reguluje vodní režim, obsah vzduchu v půdě, a tím i zásobení rostlin kyslíkem. Kromě toho je chemicky neutrální, mrazuvzdorný a nehořlavý, také imunní vůči mikroorganismům a neobsahuje klíčivá semena plevele ani regenerační části rostlin.
Rizikové faktory
Při stavbě a údržbě vegetační střechy je třeba dát pozor na rizikové faktory:
– Prorůstání kořínků: Pro bezporuchovou funkci střechy je důležité, aby kořínky nepoškodily hydroizolaci. Proto nesmí chybět odolná ochranná vrstva; běžnými asfaltovými pásy a fóliemi mohou totiž kořínky agresivnějších rostlin snadno prorůst.
– Plošné zatížení: Zatížení extenzivní zelenou střechou při nasycení vodou se zpravidla pohybuje v rozmězí 80–170 kg/m2, u lehkých zelených střech dokonce jen 40 kg/m2. U intenzívní zelené střechy je třeba počítat se zatížením od asi 300 kg/m2 výše.
– Sklon střechy: Zelené střechy lze realizovat při sklonech od 0° do asi 30°. Střechy se sklonem menším než 2 % jsou podle normy zvláštní konstrukce s většími požadavky na izolaci. U intenzivních zelených střech je nulový sklon výhodou kvůli zadržování vody, pro extenzivní vegetaci se doporučují střechy se spádem.
– Proti pádu osob: Už v projektu se musí počítat se zábranou proti pádu osob jak při stavbě, tak při údržbě. U intenzivních zelených střech se doporučuje zábradlí, u extenzivních střech zařízení pro připnutí jistícího lana.
– Požární předpisy: Na intenzivní střešní zeleň se z hlediska odolnosti požáru pohlíží jako na „tvrdou krytinu“. Extenzivní zeleň má dostatečnou odolnost za předpokladu, že minimální tloušťka vrstvy je alespoň 3 cm a substrát obsahuje nejvýše 20 hmotnostních procent organických látek. Před okenními nebo dveřními otvory a střešními průstupy je třeba počítat s pásem štěrku nebo dlažby.
– Zavlažování: Také extenzivní zeleň potřebuje v počáteční fázi vzrůstu vodu. Proto je třeba v projektu počítat s dostatečně dimenzovanými vodovodními přípojkami na střeše nebo v její blízkosti.
– Odvodnění: Zajišťuje ho drenážní vrstva, kterou tvoří minerální násyp nebo drenážní desky. Střešní vpusti musí být volně přístupné a jsou chráněny kontrolními šachtami.
Trvalá údržba
Porost na vegetační střeše je zapotřebí trvale udržovat ve funkčním stavu. Pokud rostliny hynou, bývá mnohdy nutné vyměnit celou vrstvu rostlin i s částí substrátu. Porost je také třeba chránit před náletovým plevelem, který by mohl časem původní vegetaci vytlačit. Nevhodná skladba pak vede k erozi střechy a k nutnosti celkové obnovy.
Firmy, které zelené střechy realizují, poskytují po určitou dobu záruční servis. Pak ale starost o údržbu přechází na majitele, kteří ji ovšem často zanedbávají. Nejčastěji dochází k ucpání odtoků vody a přemokření střechy. To bývá příčinou problémů, které mohou mít pro majitele domu nepříjemné finanční dopady.
Článek z RPN č. 10/2011
