Hanko, kdy jste se dostala do víru bio vaření a v podstatě bio života? Jaká byla cesta, která vás dovedla až sem (vydáváte knížky, věnujete se tomu, co milujete, žijete v samém srdci přírody a máte dvě krásné dcerky)?
Ta cesta trvala přes dvacet let a stále trvá. Když se ohlédnu zpět, jsem vděčná za to, že jsem měla odvahu jít téměř vždy za hlasem své intuice. Mám to v životě nastaveno tak, že když rozhoduji o nějakém dalším kroku na své cestě, ať už pracovní, či osobní, tak ho musím cítit v každé buňce těla jako své poslání, jako něco, co ve mně vibruje a co mě naplňuje. Proto jsem vždy všechny svoje bio a eko-projekty dělala s obrovskou láskou, nadšením a potřebou pomáhat lidem. Myslím, že lidé ten upřímný záměr nějak vycítí a prostě to funguje. Jsem vděčná, že mohu dělat práci, která je zároveň i velmi kreativní, má hlubší smysl a skrze kterou pomáhám lidem. A pro mne je ještě velmi důležité, že jsem svobodná, postupně realizuji své sny a pracuji v klidu domova, takže se mohu přizpůsobit dětem, zahradě, počasí i své energii. Pracovnu mám někdy i v posteli, teď v létě nejčastěji píši v zahradě.
Lidé jsou zvyklí spojovat bio s něčím přehnaně zdravým, co nechutná, jak by mělo. Jak vnímáte tento pojem vy?
Bio potraviny jsou jakékoliv potraviny, které vznikly co nejpřirozenějším a kontrolovaným způsobem. Myslím si však, že nemá cenu dělat z toho vědu – bio je to základní, co nám bůh nebo, chcete-li, matka příroda nabízejí. Před sto lety bylo všechno bio. Pro mne jsou bio potraviny ty úplně nejpoctivější dary přírody. Jsou oslavou chutí, barev a vůní. Když se na to dívám selským rozumem, bio potraviny považuji za přirozenější a zdravější.
„Jsem šťastná, a někdy jsem i nešťastná, hodně se směji, a též dost pláči, jsem prostě úplně normální žena.“ Když vás i jen do části svého nitra pustí člověk s velkým srdcem, obohatí vás to nejen na několik okamžiků, které s ním strávíte, ale na celý život.
Patříte mezi ty, komu se podařilo zbourat zeď předsudků, a to dokonce i u lidí, kteří bio potravinami pohrdali. Jak jste překonala tuto jejich nedůvěru?
Myslím, že už má první kniha Biokuchařka Hanky Zemanové prolomila předsudky mnoha lidí. Zdravé jídlo může krásně vypadat a ještě lépe chutnat a to jsem chtěla lidem ukázat. Najednou bio jídlo už nevypadalo jako zvláštní zrnitá hmota, ale jako něco, na co máme chuť. Tato jídla prezentuji jako oslavu darů přírody, a ne jako nějakou omezující dietu, při níž jen trpíme.
V minulosti jste se dost natrápila, než se vám podařilo dosáhnout toho, že lidé dali bio stravování šanci, dnes už je situace opačná…
Myslím, že jde o módní vlnu, která s sebou nese řadu extrémností. Hodně lidí propadá nejrůznějším výživovým směrům, mnozí složitě řeší, co jíst a co ne, a přitom se ztrácejí v nekonečných množstvích často protichůdných doporučení, jsou přímo závislí na zdravém jídle. Doufám, že jde o dočasnou reakci systému. Přecházíme od jednoho extrému, kdy jsme věřili, že margarín a polotovary jsou super pro hospodyňky, do druhého – přehnaného zájmu a péči o své zdraví. Moje práce vychází ze zdravého selského rozumu.
Je bio stravování dietní?
Máte-li na mysli nízký příjem kalorií, tak samozřejmě ne. Bio může být totiž i slanina, řízky, máslo, tučné mléko… Odmítám se dívat na stravu jen skrze počítání kalorií. Zdá se mi to zbytečné, komplikované a hlavně kalorie neodráží kvalitu a obsah živin. Já vyhledávám a doporučuji potraviny, které nás vyživují, dávají nám hodně minerálních látek a vitamínů, jakož i další cenné složky a celkově nás posilují. Bohužel současná běžná strava nás spíš zatěžuje a nevyživuje. Navíc cíleně nízkotučná strava plná „light“ výrobků nevede k pevnému zdraví. Nedávno mi jedna paní říkala, že nejí ořechy, protože jsou velmi kalorické. Já například ořechy považuji za velmi cennou složku jídelníčku a je mi úplně jedno, kolik mají kalorií. Chceme-li změnit stravu, tak by naším jediným cílem nemělo být shodit několik kilo, ale najít pro sebe vhodný a zdravý jídelníček, podle něhož se můžeme stravovat celý život.
Chce to hodně úsilí dělat to, co vás baví? Jak zvládáte boj s časem?
Řekla bych, že spíš než úsilí jsou potřebné lehkost a nadhled. S časem jsem bojovala asi patnáct let a nevím, co se stalo, ale za poslední roky se to změnilo. Teď jsem přesvědčena o tom, že vše má svůj pravý čas. Některé věci se nedají urychlit, a když je příliš zrychlujeme, stojí nás to mnoho úsilí a boje. A tak žiju s tím, že jsem vždy v pravý čas na tom správném místě, že ke mně přicházejí ty informace, které potřebuji a které jsem v danou chvíli schopna zpracovat a uvést do života. Tak žiju s pocitem, že mi nic neuniká.
„Nic už neberu jako samozřejmost a stokrát denně prožívám hlubokou vděčnost za všechny dary života. To je pro mne nejen úspěch, ale i zdroj radosti a štěstí.“
Co vám dává sílu, co vás inspiruje k dalšímu rozvoji sama sebe, ať už v pracovní, či životní oblasti?
Co se týče aktuální inspirace, více „cestuji“ do tradice a moudrosti naší země a našich středoevropských předků. Mou velkou touhou je poznat v jídle co nejvíce našich tradičních pokladů. Zdá se mi postavené na hlavu, že se tak masově rozmáhá konzumace kešu oříšků, kustovnice, semínek chia a všelijakých dalších zázračných potravin a zapomínáme na len, křen, konopí, dřínky, šípky, lopuchy nebo naše běžné ořechy a plané zelené byliny. Základem by měly být naše domácí „super potraviny“. Je jich spousta a neznáme je, protože jsme se vzdálili od svých kořenů.
Čeho se snažíte vyvarovat při stravování, při vaření pro své děti?
Na začátku jsem si řekla, že budu řešit jen to, co děti jedí doma. Nechtěla jsem je vyčleňovat z kolektivu jinými obědy. Musím však říci, že občas se dějí i zázraky, protože v tomtéž roce, kdy šla Natinka do školky, se tam vyměnily kuchařky. Dnes tam vaří úžasná žena – zajímavě, zdravě a z téhož rozpočtu. Nyní se v jídelníčku objevují jáhly, cizrna, špaldová mouka, červená čočka, ovesné vločky.
„Cítila jsem touhu žít na venkově. Dnes jsem zde deset let a jsem za to vděčná. Není to jen v tom, že mohu vyjít a natrhat si salát z divokých bylin přímo v zahradě, je to v celkovém propojení s přírodními cykly a určitým místem, jež mě učí respektovat rytmy přírody. Jedno staré přísloví říká, že příroda nespěchá, a přitom všechno stihne. Tak to se tu učím.“
Stává se vám, že občas zhřešíte a dopřejete sobě a svým dětem něco, řekněme více umělé, nepřírodní, nebo se snažíte za každých okolností hledat bio variantu?
Pro mne není zdravý životní styl v tvrdých pravidlech, která by měla člověka stresovat. Mám to přesně opačně, žiju tak, aby mi to dělalo radost a abych byla užitečná pro lidi. V životě mám ráda pořádek a rytmus, ale tvrdá disciplína, která by mě stresovala, v mém životě nemá místo. Zdravě žít pro mne totiž znamená hlavně žít radostně a ve všech směrech vyrovnaně, mít klidnou mysl, mít práci, která mě těší, být vděčná za všechny dary obyčejného života, chovat se ohleduplně a laskavě, starat se o dobré mezilidské vztahy, jíst zdravě v souladu s tradicí a sezonností, pohybovat se přiměřeně své kondici, žít svoje sny, které mě naplňují vášní, řídit se zdravým selským rozumem a nepodléhat žádným módním vlnám, ani těm stravovacím. Takže neřeším „hřešení“, ani nemusím za každou cenu vždy vařit bio, ale pravdou je, že spíž mám téměř plnou bio potravin a denně vařím čerstvé zdravé jídlo. Když jsme však na dovolené nebo u babiček, nic neřeším a s dcerami rády jíme to, co navaří jiní.
Text: Lucia Pristachová Hô-Chí :: Foto: Dano Veselský
