Připravila: Helena Lochmanová, foto: Štěpán Luťanský
„To mě moc těší, že na vás interiér takhle působí, protože to byl záměr. Provensálský styl jsem si vybrala jelikož přesně splňuje mou představu příjemného bydlení. Znamená to ale taky spoustu shánění a trpělivosti, protože nechci nic uspěchat. Zatím jsem tedy stále ve fázi budování a ještě mě čeká hodně práce,“ říká zpěvačka svým nezaměnitelně sametovým hlasem a nabízí oříškovou kávu, jejíž vůně atmosféru útulného domova ještě umocňuje.
Byla jsem putovní dítě
Jitka se narodila v Brně a protože oba rodiče byli umělci – tatínek houslista a maminka zpěvačka, část dětství strávila u prarodičů v Rakovníku. „Na to moc ráda vzpomínám. Bydleli jsme skromně v malém domku s dvorkem a zahrádkou, dědeček pracoval na dráze, babička byla v domácnosti a velice se mi věnovala. Chodily jsme spolu na procházky, učila mě znát květiny, pečovat o domácí zvířata a dodnes si pamatuji, jak mi každý den zaplétala do copánku nažehlené stuhy s puntíky.“
V jedenácti letech se Jitka přestěhovala do Prahy k mamince, ta ale po čase dostala nabídku na dlouhodobé zahraniční turné, a tak si dceru vzal k sobě tatínek, dirigent symfonického orchestru v Poděbradech, „Byla jsem takové putovní dítě,“ usmívá se Jitka. „S tátou jsem žila od třinácti do osmnácti let, bydleli jsme spolu v lázeňském domě v jednom pokoji, bez koupelny, teplé vody i bez televize.“ Kromě studia na gymnáziu se věnovala i zpívání, hlavně na odpoledních čajích, a po vítězství v celostátní soutěži Talent 67 a druhém místě na soutěži amatérských zpěváků v Jihlavě získala angažmá v tehdy populárním divadle Rokoko, kam hned po maturitě nastoupila. Po dvou letech z divadla odešla, zpívala jako host s různými orchestry a v roce 1973 dostala nabídku ke spolupráci s Karlem Gottem. „To byla nádherná léta a vzhledem k tomu, že jsme neustále cestovali po světě, ani jsem necítila potřebu pořizovat si svůj byt, takže až do čtyřiatřiceti jsem bydlela s maminkou. Tohle je moje první vlastní bydlení.“
S řemeslníky jsem si „užila“
Když se sem Jitka před více než čtvrtstoletím nastěhovala, bylo uspořádání bytu jiné než dnes. „Všechny místnosti jsem doslova ,zpřeházela´. V nejmenším pokoji, z něhož teď chci udělat šatnu, byla původně ložnice. Ta je nyní tam, kde kdysi býval obývací pokoj s tou klasickou skříňkovou stěnou a sedací soupravou. Tady, kde teď sedíme byla jakási obytná kuchyň, z níž se vycházelo na malou terasu,“ vysvětluje zpěvačka a dodává: „Vždycky jsem si přála bydlet vysoko a mít terásku, kde bych se mohla v létě opalovat. To se mně splnilo, zdálo se mi ale praktičtější, aby navazovala na obývací pokoj než na kuchyň, takže jsem změnila dispozice a teď jsem s uspořádáním spokojená.“
Loni se Jitka rozhodla pořídit si novou pračku, sušičku, ale také ledničku, varnou desku, mikrovlnku a troubu. Elegantní spotřebiče zpěvačku nadchly, ale bylo jasné, že zakomponovat je do stávající kuchyňské linky bude vyžadovat jisté úpravy. Jitka přiznává, že není příliš manuálně zručná, tudíž musí ve všem spoléhat na řemeslníky. „Musím říct, že po zkušenostech, které jsem učinila při rekonstrukci naší chaty u Berounky a různých opravách v tomto bytě, bych se přimlouvala, aby zabití řemeslníka, který odflákne svou práci, nebylo považováno za trestný čin. Co já jsem si s nimi užila! Po letech útrap jsem ale nakonec měla štěstí. Moje kamarádka Dáša, která umí všechny rukodělné práce a také má dobré nápady, mi hodně pomáhala. Domluvila mi šikovného truhláře Vaška Křováčka a lakýrníka a tapetáře Pavla Kohouta, kteří odvedli svou práci naprosto perfektně.“
Věřím zásadám feng-šuej
Rekonstrukci interiéru ale Jitka začala ložnicí. „Miluji televizní pořady o proměnách bytů, baví mě prohlížet časopisy o bydlení v nichž hledám inspiraci a když jsem v jednom francouzském viděla nádhernou vysokou postel, věděla jsem, že přesně takovou chci. Vyrobil mi ji podle obrázku bratr mého zvukaře. Je celá dřevěná, má barvu slonové kosti a matraci vysokou skoro třicet centimetrů. Tady na Vinohradech jsem objevila prodejnu, kde mají úžasné kousky nábytku, z nichž několik se mi skvěle hodilo designem i barvou. Na doporučení Pavla Vítka a Janise Sidovského, kteří jsou oba velmi kreativní, mají bezvadné nápady a krásně zařízený dům, jsem si pořídila i barevně ladící tapety a ložnice je téměř hotová. Říkám téměř, protože už nějaký čas se zabývám čínskou metodou feng-šuej a zjistila jsem, že příčinou mé nespavosti mohou být, kromě nevhodné postele i zrcadlové dveře na šatních skříních. Postel už mám výbornou, takže zbývá přemístit skříně se zrcadly do budoucí šatny a těšit se, jak se mi bude krásně spát. Já jsem v podstatě velmi chaotický člověk, všechno si zařizuji sama, nemám žádný systém, což už asi nezměním, ale věřím, že pokud budu postupovat podle zásad feng-šuej, podaří se mi nastolit alespoň tady v bytě nějaký uklidňující řád.“
Některé návštěvy přicházejí po střeše
Jitka ráda vzpomíná na část svého dětství, které prožila na idylickém venkově, dodnes miluje přírodu, ale po domku se zahradou netouží. „No, netoužím… Já spíš ze zkušeností kamarádů a kamarádek vím, že pro mne by dům nebyl, protože to je obrovská starost a čím je člověk starší, tím víc by si měl život zjednodušovat a ne komplikovat. Navíc při mé pověstné ,šikovnosti´ a tudíž nutnosti spoléhat na různé řemeslníky, je pro mne vhodnější byt než dům. Kromě parkování, které je tu problematické, jsem s bydlením téměř v centru spokojená. Všechno je blízko – obchody, služby a nakonec i nemocnice a hřbitov“, směje se Jitka a dodává: „Kdykoliv mám pár dní volno, vyrazím do přírody, v létě i v zimě jezdím na hory, načerpám energii a zase se ráda vracím do svého klidného bytečku. Od jara do podzimu si taky užívám terasu, kam celý den svítí sluníčko. Protože je hodně vysoko, není tam odnikud vidět, takže se mohu opalovat ,jen tak´,“ pochvaluje si zpěvačka. V době, kdy je na muškáty či petúnie ještě brzy, zdobí všechny truhlíky spousta zelených větviček. „To nejsou větvičky, ale nízké jehličnany, které tam rostou po celý rok. Vzhledem k častému cestování by květiny v létě dlouho nevydržely, a protože terasa bez zeleně by byla smutná, rozhodla jsem se už asi před deseti lety právě pro malé jehličnany, který vypadají po celý rok hezky. Ze stejného důvodu preferuji i v bytě zelené rostliny a také nemám žádného domácího mazlíčka, přestože zvířata miluji,“ vysvětluje Jitka. Vzpomínám si, že na obalu desky Zázemí je fotka, kde zpěvačka sedí v dlouhých šatech na velké posteli a společnost jí dělá nádherný siamský kocour. „No to už je hodně dávno! Ten kocour byl ale opravdu krásný, bohužel jen půjčený. I dnes si ale občas užívám kočičí společnosti. Protože bydlím pod střechou, po níž se v létě procházejí kočky, sem tam mě některá navštíví. Zvlášť jedna se mě oblíbila a když nechám otevřené dveře na terasu, klidně si přijde až sem. Už jsem si zvykla, ale když se mi poprvé ve dvě v noci otřela o nohu, málem jsem z toho měla smrt!“ směje se Jitka.
Šťastné geny po mamince
Přestože zpěvačka před časem oslavila významné životní jubileum, elánu má na rozdávání a navíc vypadá pořád skvěle. Za hladkou pleť bez vrásek prý vděčí genům po mamince, na udržení štíhlé postavy ale musí občas zapracovat sama. Před pár lety se jí podařilo shodit téměř patnáct kilo a v jednom časopise jsem si tehdy přečetla, že zhubla díky pravidelné chůzi s hůlkami. „To se sice psalo a je pravda, že jsem vlastně u nás byla průkopnicí nordic walkingu, ale tak jednoduché to nebylo. Držela jsem velice přísnou dietu pod lékařským dohledem. Chůze s hůlkami pomáhá udržovat tělo v kondici, procvičuje každý sval, ale aby to mělo správný účinek, musí se pořádně zabrat. Líbí se mi, že se při tom mohu pohybovat venku a nejraději sama svým tempem. Nebaví mě hromadné cvičení, ve fitness už vůbec ne a třeba v klubu Amfora jsem jediná, která nehraje tenis. Já jsem v podstatě strašně líná a když už jsme mluvily o těch kočkách, hned se mi vybavil kocour Garfield, toho miluju! Je líný, tlustý a je na sebe pyšný! Musím přiznat, že teď jsem nějaké to kilo nabrala, takže si momentálně jako ten Garfield připadám. Na rozdíl od něho ale na to nejsem pyšná a tak mám motivaci něco s tím udělat,“ říká Jitka.
Článek z časopisu Recepty prima nápadů 1-2/2012.
