Připravila: Ivana Hudcová, foto: Štěpán Luťanský
Nic z výše uvedeného přitom není žert ani nadsázka. Vězte, že Josef Mladý – mimo jiné zajímavosti – například vlastní vrtulník. Ten navrch i sám zkonstruoval. Nic přitom nezdědil, nezrestituoval, na všechno si ve vší počestnosti sám vydělal. Jak? „Šaškoval jsem jako blázen,“ říká k úplným počátkům, kdy si potřeboval vydělat na pilotní průkaz, který – jak známo – stojí o řád víc, než běžný řidičák. Šaškováním přitom míní své fungování v rámci showbyznysu. Navrch se Josef Mladý zajímá o všechno, co vás napadne, rozumí kde čemu (míněno bez ironie) a srší nezměrnou energií a chutí do života. Pro něho, jak se zdá, nic není problém… Probírám se kvantem naprosto odlišných oborů, v nichž dosáhl úspěchu, a v údivu kroutím hlavou: „Jak jste to proboha dokázal?“ Odpoví okamžitě: „Chtěl jsem!“
Svoboda nade vše!
„Jedním z důvodů, proč jsem začal podnikat, bylo, že jsem se chtěl vyhnout smutku na stará kolena: Stárnoucí klaun! Už nemůže, ale musí… Taky jsem chtěl cestovat po světě, ale kdo to má platit…? Díky podnikání jsem si třeba mohl dovolit i tento luxus. Našel jsem si práci tam, kam jsem se chtěl podívat. Cesty ke svobodě však jako by hledal skoro ve všem. „Teď třeba dávám dohromady projekt topení na biomasu,“ pouští se s vervou do výkladu. „Umožní mi vyrábět nejen teplo a teplou vodu, ale i elektrický proud. Brzo budu moci říct: Zdražuje uhlí? Já ho nepotřebuju!“
Jeho zásadní devizou je i schopnost, nahlížet na věci z úhlu zásadně pozitivního. Skvěle ho charakterizuje odpověď jednomu internetovému serveru na otázku, co dělal, když se dozvěděl, že má cukrovku: „Byl jsem rád… Rok jsem měl pořád žízeň a byl tak unavený, že jsem si po obědě musel lehnout. Už jsem se pomalu smiřoval s tím, že tomuhle se říká stáří. Takže když se ukázalo, že mám cukrovku, bylo to vlastně příjemné zjištění.“
Chcete koupit vrtulník?
Létání bylo jeho koníčkem od dětství, ale věnovat se mu nejen v představách mohl až po roce 1989. „Dříve to nešlo,“ vysvětluje. „Svazarm? Jo, tam by člověk mohl lítat i tenkrát. Jenže Svazarm představoval sto hodin práce a jednu hodinu létání a já dělal tisíc jiných věcí. To by nefungovalo…“ Začínal na ultralightech – lehkých letadlech, aerodynamicky řízených. Ovšem podobně jako u aut, ani v případě létání neexistuje pouze jeden řidičák. On aktuálně vlastní pilotní průkaz na ultralight a další na malý vrtulník (to je kategorie daná váhou). Průkaz na velký vrtulník si pak zrovna dělá ve své domovské letecké škole v Roudnici nad Labem, kde jsme také pořídili většinu fotek.
Zní to až nepravděpodobně, ale Josef Mladý vrtulníky i navrhuje a staví. Chcete si nějaký pořídit? Pak se na něho s důvěrou obraťte… Faktem je, že původní profesí je skutečně konstruktér, ovšem rozhodně ne vrtulníků. „Literatura ke stavbě vrtulníku se dá koupit,“ smete i tentokrát můj údiv, jak si lze s takovým úkolem poradit.
Co je ve vzduchu, je hezký!
Skoro jako fór už zní, že taky staví a prodává hangáry pro vrtulníky. Přenosné. Garážování vrtulníku někde na letišti v regulérním hangáru totiž není levná věc. Naproti tomu jeho mini hangár, připomínající stavební buňku, se dá i s vrtulníkem naložit a převést, kam je třeba. To je skvělé nejen kvůli garážování, ale i s ohledem na pravidelné povinné technické kontroly, na něž se musí stroj dopravit. A zkuste jen tak naložit „nahý“ vrtulník na náklaďák…!
Při pohledu na různobarevné ba i vzorované stroje rozličných tvarů na ploše i v hangáru v Roudnici mě napadá se zeptat: „Máte nějaké speciální gusto? Barvu? Tvar?“ Zaculí se, že se mu oči až stáhnou do škvírek: „Co je ve vzduchu, je hezký!“
Vedle vzduchu však upřel svoji pozornost čerstvě i k vodě. „V létě chci složit kapitánské zkoušky,“ prozradí na sebe, že brzy už bude mít i řidičák na loď.
Prosadil u nás vírníky
Jako by jiných aktivit neměl dost, vlastní Josef Mladý také malou televizní společnost. Ta ho dovedla k vírníkům. Co je to vírník? Působí jako vylehčený malý vrtulník. Liší se ale v tom, že na rozdíl od vrtulníků nemá motorem poháněný rotor, a má místo toho tlačnou vrtuli vrtuli, poháněnou motorem. Tahová síla vrtule rozpohybuje vírník směrem dopředu, díky čemuž vzniknou aerodynamické síly, jež zase roztočí rotor v autorotaci. Uf!
Před rokem 1989 u nás byly vírníky zakázané, protože jedním takovým strojem frnknul kdosi přes hranice. Až zásluhou party nadšenců s Josefem Mladým, kterým se podařilo věc legislativně prosadit, se mohly kolem roku 2000 vírníky vrátit zpět na české nebe. A co to má společného s jeho televizní společností? Při některých natáčeních vznikala potřeba mít k dispozici stroj, který létá pomalu. Vírník! A tak je zkrátka ponmohl zlegalizovat, jak popsáno výše.
Nadšený věrozvěst létání
Nejčastěji lítá Josef Mladý pro radost. Člověk tak získá nadhled – doslova i v přeneseném slova smyslu. „Koukáte dolů, kde jsou malý lidičky, co mají malý problémy,“ jak říká. Občas létá i z potřeby. Je přece skvělé být třeba ve Slovinsku za tři hodiny, místo abyste se nervovali celý jeden den na silnicích. Létá ovšem i v rámci výcviku budoucích pilotů. A teď se rozzáří jako lampička: „Pořád přemýšlím, jak přiblížit letectví mladým lidem. Proč? Je to krásný koníček a je tam málo hlupáků, protože tady není prostor na průšvih. Tady je každá chyba fatální! A už od patnácti se můžete začít učit. Potřebná pokora přijde se zjištěním, že příroda se nedá obelhat, ale že ji musíte poznat a respektovat. Létání taky maže rozdíly mezi generacemi. Z toho všeho vznikají kvalitní lidi.“
Jako v rauši…
Povídat si s Josefem Mladým o létání připomíná tak trochu Ravelovo Bolero – hudbu, která začíná zlehka, pozvolna, jakoby z dáli a tón za tónem nabírá na síle, až nakonec přeroste ve velkolepé burácení. Zpočátku skoro úsečný, během hodiny, věnované tak či onak létání, se Josef Mladý postupně dostává jakoby do rauše. Nebýt pořád s ním, myslela bych, že si dal někde stranou jointa. Jeho marjánka se ovšem jmenuje letectví.
„Máte čas?“ překvapí nás ten velezaměstnaný muž pozváním k sobě domů ve chvíli, kdy už se nás mohl zbavit. Chce nám ještě ukázat svůj letecký trenažér. Podoben specifické autonavigaci, promítá přístroj na zeď mapu krajiny, nad níž si s fotografem můžeme jeden po druhém zkusit zalétat. Zřítíme se oba! To už ale rozjařený hostitel hrábne do kláves elektrického piána a spustí zvučným barytonem: „Dej mi pááár okovůůů…“
Už skoro na odchodu se zajímám: „Máte nějaké další cíle v létání?“ „Vzhledem k tomu, že to bude číst moje žena, tak ne!“ halasí. „A nějaké přání?“ „Chci vzít v létě vrtulníkem celou rodinu.“ „Kam?“ „Někam na kafe. Musíte mít cíl…“ Vyprovází nás k vrátkům: „Mně se odsud jednou nebude chtít,“ říká a nemyslí svůj domek, ale tento svět: „Mě to tu strašně baví.“
Rámeček
Z internetových stránek Josefa Mladého:
Co mám.
Mám rodinu.
Mám pár přátel a mnoho známých.
Mám rád život a rád si ho užívám.
Mám spoustu cílů a po jejich dosažení hledám nové.
Celý život vidím světlo na konci tunelu.
Co chci.
Chci mít rodinu.
Chci mít pár přátel a mnoho známých.
Chci mít rád život a užívat si ho.
Chci mít spoustu cílů a po jejich dosažení hledat nové.
Chci dalších čtyřicet let vidět světlo na konci tunelu.
Co nemám.
Nemám čas.
Co nechci.
Nechci mít pocit, že jsem něco promarnil.
Článek z časopisu Recepty prima nápadů č. 4/2012.
