Vymalovat svépomocí zvládne i naprostý laik, nicméně se vyplatí si celou činnost naplánovat. S vymalováním interiéru počkejte ideálně na teplejší počasí, kdy je možné bez problémů větrat. Proudění vzduchu urychlí schnutí barev či penetrace. Všeobecně se doporučuje vymalovat pokoj po přibližně pěti letech od jeho poslední výmalby. U frekventovaných místností, či v prostorech kde dochází k nadměrnému zašpinění stěn, jako jsou chodba či kuchyň, se většinou nová výmalba provádí jednou za 3 roky.
PŘÍPRAVA PODKLADU
Za určitých podmínek je možné nový nátěr nanést na původní, nicméně cesty k hezčímu interiéru někdy nebývají tak přímočaré. Někdy je nutné starší malbu oškrábat, u nově naštukovaných stěn je zase nutné jejich povrch sjednotit a připravit pro malbu.
Odstranění staré malby: starého nátěru je nutné se zbavit především v případech, že je již několikátou vrstvou – mnoho vrstev na sobě špatně drží, puchří, odlupují se. Navíc by na takovýto podklad nová barva nemusela řádně přilnout a mohla by dělat puchýře, či při zasychání praskat. Postup seškrábání staré malby není nijak náročný – to se však netýká času (počítejte co metr čtvereční to zhruba 30 minut – záleží na tloušťce vrstvy a podkladu). Stěnu štětkou nebo válečkem navlhčete – čím více tím lépe. Voda musí prosáknout skrz všechny vrstvy. Mokré stěny následně stahujeme malířskou škrabkou se zakulacenými rohy – abychom nerozdrásali podklad. Při této činnosti buďte důslední – staré vrstvy raději několikrát navlhčete a i malé zbytečky barvy odstraňte.
Vyrovnání nerovností: stěny mohou v průběhu let utrpět četné rány, které se projeví na jejich povrchu. Aby výsledná barva byla dokonalá, je dobré vrypy, rýhy či praskliny zarovnat s okolní plochou zdi. Malé praskliny či vrypy záměrně hranou špachtle zvětšíme, aby se nám následně snadněji vyplnily vyrovnávací hmotou. Tyto kosmetické vady zbavíme veškerého prachu a lehce namokříme. Následně do nich vpravíme ocelovým hladítkem stěrkovací hmotu, která může zaplnit trhliny až do hloubky 1,5 cm. Schne relativně dlouho, a proto můžeme vyrovnání udělat pečlivě a snažit se o co nejhladší povrch. Po zaschnutí přebytečnou hmotu obrousíme hladkým smirkovým papírem do roviny s okolní zdí. Pokud je však zeď z velké části poškozená, omítka opadaná či odchlipující se (poznáme vizuálně – musí být pevná, nedrolivá, suchá – či poklepem) je dobré neprovádět pouze lokální opravy, ale odstranit ji až na zdivo a nanést nový štuk.
Penetrace: nátěr penetrací proveďte především u nových omítek (vysoká savost) a u starších, u kterých došlo k mechanickému odstranění předchozích nátěrů. Díky penetraci dojde ke zpevnění podkladu, přičemž se zároveň srovná rozdílná savost materiálu – barva tak snadno a jednolitě přilne – vyhnete se tak nechtěným flekům na zdi. Ještě než začnete, pokuste se smést prach ze stěn. Speciální přípravky nanášejte ideálně štětkou, díky níž lépe vnikne do zdi. Penetraci vybírejte na základě natíraného povrchu a následného typu nátěru. Univerzální penetraci použijte na nové omítky, na staré raději použijte hloubkovou penetraci. Penetrační nátěr stačí aplikovat jednou, v případě vysoce savých povrchů dvakrát. Následně nechte alespoň na 5-6 hodin zaschnout, než se pustíte do samotného malování.
VYBÍRÁME VHODNÉ BARVY
Druh barvy vybírejte s ohledem na povrch, který budete natírat. Jeho savost či hrubost determinují výběr barvy, stejně tak jako i následný způsob, kterým barvu budeme nanášet.
Disperzní barvy: v současnosti mezi nejrozšířenější interiérové barvy patří všestranné disperzní barvy. Díky vynikající kryvosti stačí ve většině případů jeden nátěr, přičemž je zaručena otěruvzdornost (když se opřete o stěnu, nemáte obarvená záda) a dlouho trvající neměnný vzhled. Oceníte rovněž jednoduchost nanášení barvy díky jejímu charakteru a širokou barevnou paletu. Pro svou aplikaci nevyžadují zvláštní podmínky – pouze očištěný napenetrovaný povrch.
Akrylátové barvy: omyvatelné s vynikající kryvostí, které ani po kontaktu s vodou nepouští barvu. Hodí se proto do dětských pokojů, zádveří, chodeb či kuchyní, kde můžeme očekávat případné omytí stěny v důsledku jejího zašpinění. Naopak se nehodí do místností, které se potýkají s problémy spojenými s nadměrnou vlhkostí – kvůli omyvatelné vrstvě nepropouštějí páry a vlhkost a zdi by tak zůstávaly vlhké (nepoužívat například ve sklepech a na podobných stěnách pod úrovní terénu). Pro svoji aplikaci vyžadují perfektně připravený podklad.
Silikátové barvy: jde rovněž o omyvatelný typ barev, kterému nevadí kontakt s vodou. Na rozdíl od akrylátových se silikátové vyznačují vysokou paropropustností/prodyšností, čímž jsou vhodné do vlhkých místností na sanační omítky. Kvůli vyšší ceně a absolutní prodyšnosti jsou využívány velmi zřídka, a to například při opravách kostelů a jiných historických budov bez přítomnosti hydroizolace.
VOLBA ODSTÍNŮ
Barvy dělíme na studené (zelená, modrá, fialová), teplé (žlutá, oranžová, červená, hnědá) a neutrální (bílá, šedá, černá). Studené barvy na nás působí uklidňujícím dojmem, přičemž vytvářejí iluzi většího prostoru. Naopak teplá žlutá, oranžová nebo červená jsou barvy aktivní, stimulují naši psychickou a fyzickou aktivitu, podporují komunikaci. Hnědá, která je s nimi ve skupině, pak pomáhá navodit dojem útulnosti. Stěny v odstínech těchto čtyř teplých barev činí prostor zdánlivě menším.
Obecně platí, že světlé studené barvy prostory opticky zvětšují, teplé naopak vzbuzují pocit menších prostor a přispívají k pocitu útulnosti. Pozor tedy v případě stropů – pokud jsou nízké, rozhodně by na ně neměla přijít tmavá barva, místnost by působila velice nízce. Stejně tak hraje roli světlo, které v kombinaci s barvou stěn ovlivňuje vnímání prostoru.
CO S VLHKÝMI STĚNAMI?
Pokud se na zdi i přes ustavičné větrání objevují zavlhlá místa nebo dokonce plísně nezbývá než celou stěnu zbavit buď původní výmalby či dokonce celé omítky (podle rozsahu vlhkosti/plísně), kterou nahradíte speciálním druhem sanační omítky. Při jejím výběru se raději poraďte s odborníkem, který vám na základě podkladu a charakteru problému doporučí konkrétní typ. Na takovouto omítku, která umožňuje prostupnost vodních par, musí přijít nátěr, který tento efekt rovněž zaručí.
V případě stěn již napadených plísní, či ve vlhkých objektech, se doporučuje následující postup:
malbu odstranit oškrabáním za pomoci namokření vodou s příměsí chlóru či podobného čističe (přibližně 50 ml/m2 omítky);
následně na stěnu nanést fungicidní přípravky pro odstranění plísní, které bývají ve formě spreje ;
vyčkat na jejich kompletní zaschnutí;
finální úpravu provést malířským nátěrem s protiplísňovou přísadou – případně provedeme druhý nátěr.
TEPELNĚ IZOLAČNÍ NÁTĚRY
Prostupnost tepla stěnami se dá ovlivnit nejen izolací v podobě polystyrenu či minerální vaty, ale i malbou na vnitřních stěnách. Interiérové nátěrové hmoty s tepelně izolačními vlastnostmi lze aplikovat na jádrové i minerální omítky. Silně savé podklady je nutné nejprve sjednotit penetrací.
Nátěr v podstatě odráží teplo zpátky do místnosti a částečně jej i akumuluje. Tato vlastnost je zajištěna miniaturními dutými skleněnými kuličkami (velikost 50 – 100 tisícin milimetru – hmatem nezaznamenatelné). Ty jsou rozptýleny v nátěrové hmotě a až po odpaření vody na sebe těsně dolehnou a utvoří izolační vrstvu. Skleněný povrch kuliček teplo odráží zpět do místnosti, zatímco vzduch uvnitř bublinek teplo naopak izoluje. Nátěr se míchá vodou a lze případně tónovat.
CO S NÁBYTKEM?
Malování v novostavbě je podstatně jednodušší záležitostí, než opětovné malování v již obývaném prostoru. Zde bychom měli sundat záclony a odšroubovat garnýže, objemnější nábytek odšoupnout od stěn do středu místnosti, kde nebude příliš překážet. Lehčí a mobilnější kusy nábytku a domácího vybavení raději odneste do jiné části domu. Zbylý, odsunutý nábytek na co nejmenší ploše ochráníme před případným potřísněním barvou zakrývací malířskou plachtou či fólií. Tu připevněte k podlaze malířskou páskou či jinou odolnou páskou (kobercová či textilní) – zatěžkání předměty vzhledem k větrání není dostatečným způsobem upevnění.
Podlahu ochráníme ideálně velkými kusy kartonu, který je odolný a jen tak se neprošoupe. Pokud nechcete po malování zdlouhavě čistit a omývat zárubně dveří a oken, vypínače či zásuvky, existuje jednoduché řešení – oblepte je malířskou páskou. Páska na rozhraní stěny a daného předmětu zachytí každý neopatrný tah štětce, přičemž ji následně strhnete a nemusíte nic čistit.
VÁLAČEK A ŠTĚTKA….
Malířská štětka se používá především pro první nátěry, nátěry stěn s více vrstvami a pro aplikaci penetrace. Barva se prostřednictvím štětky do podkladu lépe vetře. Oblíbené jsou ploché štětky o rozměrech pohybujících se většinou mezi 16 – 20 cm. Při práci s nimi musíme ale počítat s nepřímou úměrou – práce s nimi je snadnější, ale pomalejší (oproti válečku). Před začátkem práce je dobré štětku na 1 až 2 hodiny namočit do vody, čímž dojde k zvláčnění štětin, které nebudou tolik vypadávat, a lépe se s nimi bude barva roztírat. Štětku namáčejte do barvy přibližně do její poloviny a následně ji o okraj nádoby (kbelíku) otřete.
Vybrat správný váleček vyžaduje základní znalosti či zkušenosti. Všeobecně platí, že čím jemnější váleček s krátkými vlákny, tím hladší povrch získáme. Z toho důvodu se válečky s krátkým vlasem hodí na hladké stěrkové omítky, které s ním natřete raz dva a získáte hladký povrch bez zřetelnější struktury. Naopak váleček s delším vlasem (a větší šířkou 20-25 cm) se hodí pro drsnější povrch stěn – kde větší množství barvy lépe zalije nerovnosti ve struktuře stěny a vymalujete s ním větší plochu.
Váleček ale v žádném případě nepoužívejte na starší nepříliš pevné nátěry – původní vrstva by se mohla odlupovat, nabalovat se na váleček a zeď by tak byla do značné míry zničená. Co se týká postupu malování – platí, že nejprve je třeba malbou natřít strop, potom pokračovat směrem od oken. Případné opravy nátěrů jsou poté jednodušší.
Foto: OBI
