Nebourej, renovuj. Takový trend proráží v současné architektuře. A Eliška je živým důkazem, jak ho solidně přetavit do praxe. Když jí Inga v telefonu navrhla, že je třeba něco udělat s kůlnou, kterou měla u domu, nelenila a do rána měla nakreslený projekt. Za půl roku v červnu se stavělo a už v říjnu v něm bydlela. Přesto, že stavba působí zvenčí velmi skromně, uvnitř překvapí velkorysými prosvětlenými 55 m2. „Plocha není velká, ale tím, že je to celé takové „děravé“ (díky galerii a obrovským oknům), působí přístavba vzdušněji,“ vysvětluje Eliška. „Někdy tu strávím celé dny a ani nevylezu ven, uvnitř si dělám svou práci. Díky velkým oknům mám kontakt s okolím.“
Když se s nefalšovaným úžasem rozhlížím kolem sebe, vůbec se Elišce nedivím. Má záliba v retro-kouscích se sytí při každém pohledu. Přistihnu se, že samotnému prostoru tak trochu závidím pečlivě sesbíraný nábytek a Elišce zase senzor být ve správném čase u správné popelnice či na skládce. Mix všeho možného působí nenuceně. Trio židlí z 60. let minulého století, které našla pohozené u kontejneru v Banské Bystrici; stůl, který přidáním kovové konstrukce s kolečky „zestylověl“, staré kufry decentně zakamuflované ve schodišti-šatníku…
Praktické schodiště s úložným prostorem je z dílny fantastického truhláře Karla Kurice z Kremnice. „Můj požadavek byl: staré dřevo. Dodal tedy stoletý krov, slepil velikánské desky a z těch vyskládal schodiště. Já jsem mu práci „usnadňovala“ požadavky, že tam se musí hodit tato okénka, tento kufříček a tento nevím co. Každý jiný by mě odbyl, ale on ne, těšila ho práce s masivem, a navíc to celé bylo vtipné…,“ vzpomíná Eliška.
Lavice je dovezená z Řecka. Jak tvrdí Eliška, v osobním autě se dá převézt všechno – při dobré vůli a dostatečném odhodlání.
Prostor nezvětšovali, jen ho protáhli trochu do výšky. Tak se získalo pár čtverečních metrů navíc na galerii. Všude na stěnách je hliněná omítka. S ní Eliška pracuje už delší dobu – vytváří z ní velké nástěnné malboreliéfy (jeden zdobí i galerii). „Hlína je aplikovatelná na jakýkoli povrch. Největším problémem u hliněné omítky jsou spoje. Ona totiž „přizná“ všechno. Proto jsem ji nanášela dvakrát.“
Topí se ve stoletých kamnech dovezených z Norska. Jedinou nevýhodou je velká prašnost vytápění – technologická daň vintage designu. Ve stěnách jsou zabudované infrafólie, které v zimě příjemně temperují a když je třeba, zastoupí kamna.
Hliněná omítka v koupelně vznikla pomocí šablony.
Měděné umyvadlo je prací řemeslníka z Nových Zámků, který vyrábí umyvadla na jachty. A jelikož měl potřebné kopyto na jeho výrobu, stálo Elišku jen pár eur. Ve sprše je obyčejná zahradní hadice. Musela být modrá.
Do koupelny se vchází posuvnými dveřmi, které kdysi kdesi visely na pantech. I takto plní svůj účel a ještě i šetří místem.
Rám v rámu? Proč ne. V rámařství si Eliška nabrala vyhozené rámy, a jelikož tu není zbytečný úložný prostor, navěšela je na stěnu. Staré křeslo jen přeoděla. „Tomu křesílku nic není. A kupovat nové? Ani za svět! Když najdu lepší, vyměním ho.“
Na galerii je spací kout s pracovnou. Tady Eliška odpočívá i tvoří a občas při tom úplně zapomene na okolní svět.
Otevřený prostor je propojený s exteriérem velkými okny.
„Promyšlená architektura a použití správných materiálů nedělají dům dražším, ale kvalitnějším.“
„Věřím v ducha místa, v dobrou energii vloženou do vykonané práce, v intuitivní pocit domova, kdy se poprvé ocitnete na nějakém místě. Nenásilně vás obejme, zahřeje, a přitom nechá volně dýchat… jako tento domeček na Starých Horách.“
INFOBOX
Projekt: Ing. arch. Eliška Turanská
Realizace: kolektiv Zasaď dom (www.zasaddom.sk)
Cena projektu a stavba: 980 000 Kč
Zastavěná plocha: 35 m2
Užitková plocha: 55 m2
Základy: betonová deska (www.agcompany.sk)
Konstrukce: dřevěný skelet (P. Kováčik, Čierny Balog)
Skladba stěn (od interiéru): hliněná omítka Clayworks (www.clay-works.co.uk), panely z lisované slámy (www.ekopanely.cz), konopná izolace (www.naporo.com), dřevovláknité desky (Smrečina Hofatex), obklad a krytina z termodřeva (www.drevopredom.sk)
Okna: dřevěná (P. Auxt, Čierny Balog)
Vytápění: infravytápění (www.naoseurope.eu), vintage litinová kamna z Norska
Schodiště: staré dřevo a okna ze sousední roubenky (K. Kuric, Kremnica)
Stavbu podpořili: Ekopanely CZ, Smrečina Hofatex, Naos Europe
Ing. arch. Eliška Turanská
Pracuji jako architektka. Po skončení studia na FA STU v Bratislavě jsem působila deset let v Athénách. Během tamější praxe jsem spolupracovala s několika architekty na projektech větších či menších staveb a na grafickém designu. V roce 2009 jsem se intenzivněji začala zajímat o ekologické a etické stavebnictví, zúčastnila jsem se několika tematických workshopů a seminářů. Po návratu na Slovensko jsme začali realizovat stavby na ekologických principech pod označením Zasaď dom. Vedle toho jsem vytvořila Art4wall – autorský design stěn s použitím hliněných omítek.
Přístavba ve Starých Horách vznikla jako pilotní projekt skupiny Zasaď dom. Chceme tak přiblížit lidem přírodní a kvalitní (hlavně slovenské a české) materiály, které používáme na ekologické stavby. Nebylo by to možné bez finanční podpory mých rodičů, za což jsem jim nesmírně vděčná. Pokud se najde byť jen pár lidí, které si získáme pro tento druh stavebnictví, náš cíl byl splněn. Věříme, že jen praktická zkušenost s přírodními materiály, ať už návštěvníka, stavebníka, nebo projektanta přesvědčí, že je tu po ruce alternativa z místních zdrojů ve zcela jiné kvalitě, než jaká se běžně nabízí na trhu.
Konstrukce přístavby je jednoduchá rámová. Z vnitřní strany jsou šesticentimetrové lisované slaměné panely potažené kartonem a omítnuté hliněnou omítkou, z vnější izolační dřevovláknité desky. Mezi těmito dvěma vrstvami je konopná izolace. Jde o difúzně otevřenou konstrukci, která se nejen snáze montuje, ale dokáže sama flexibilně pracovat s vlhkostí, takže je chráněna před plísněmi. „Nejsem zarytý ekolog, mám ráda své pohodlí. Nechci bydlet v ničem extrémním. K tomuto projektu mě dovedla jednoduchá etika: přemýšlím nad tím, jaký vliv má to, co dělám se svým životem, na mé okolí. Volila jsem dřevo. Svými vlastnostmi je jedinečné, a navíc jde o obnovitelný stavební materiál. My jsme země, která by o něm neměla zbytečně uvažovat, zda ano, nebo ne,“ dodává Eliška.
Text: Martina Deríková :: Foto: Dano Veselský
