Obývací část je útulná, plná holandského nábytku, dekorací, ale i upomínkových fotografií.
V přízemí Vídeň…
Polorozpadlý dům už delší dobu nesloužil nikomu a ani mladá rodinka se do něj původně nechtěla stěhovat. Kupovali ho s jediným záměrem – mít konečně své vlastní květinové prostory. Člověk míní, pánbůh mění. U květinářství to neskončilo a už během přestavby přízemí se manželé nastěhovali do jediné jakž-takž obyvatelné místnosti v domě. „Zuzka byla v té době těhotná. Bydleli jsme v malém pokoji a každý den jsme pracovali na domě,“ vzpomíná Andrej. Jelikož květinářství bylo jejich obživou, dříve, než začali přemýšlet nad obytným prostorem v podkroví, museli se pustit do rekonstrukce přízemí.
Květiny nemohou chybět ani na průčelí domu – zjemnily ho a ozdobily.
„Vzorem se nám stal šarm vídeňských květinářství. Květiny ve spojení s kavárnou jsou tou nejlepší kombinací. Přesně tam chceme směřovat a v rámci květinářství si otevřít malou kavárničku, ve které lidé budou moci v klidu popíjet kávu a sledovat, jak se v rukou květinářek mění květiny na téměř umělecké dílo.“ Tento sen však ještě na sebe nechá chvíli čekat. Přednost dostala zasklená terasa, díky níž se už teď útulné květinářství rozšíří o další prostor i sortiment. A Zuzka dodává: „Mít práci přímo pod nohama má svá pro i proti. Mohu z ní kdykoliv odběhnout, ale občas to platí i naopak. Práce se mnou chodí až domů.“ A tak večer, když jiní už spí, ona ještě objednává květiny z Holandska.
… v poschodí Amsterdam
Interiér domova by měl být především odrazem osobností a zálib jeho majitelů. A takový je i jejich podkrovní byt. Z květinářství se však do něj nedostanete. Dům musíte obejít, projít chodníkem lemovaným z každé strany květinami, které o kousek dál odevzdávají štafetu zatím provizorním, na některých místech i trochu nebezpečným dřevěným schodům.
První část podkrovního bytu, prošpikovaná kusy mohutného holandského nábytku, a sem tam i starožitnými kousky, teprve projde zútulňovací rekonstrukcí. Na tomto místě by měla stát pracovna a dětský pokoj pro dcerku Valiku.
Holandsko pokračuje dál. Za mohutnými ručně vyřezávanými dveřmi se splnil sen majitelů o vlastním bydlení. Když vstoupíte dovnitř, je zřejmé, odkud vítr vane. „Přáli jsme si útulné a otevřené bydlení, ze kterého vyzařuje teplo domova. A jelikož oba milujeme Holandsko, volba byla jasná,“ vysvětluje Zuzka.
Holandský nábytek si dovezli z různých zemí. Ostatní části interiérové výbavy prošly rukama mistra truhláře, na kterého dodnes majitelé domu vzpomínají: „Bez něj bychom byli ztraceni. Firmy, které jsme oslovili, nám nabídly kuchyně, které neseděly v našem členitém podkrovním prostoru. Také proto jsme udělali krok směrem k ruční práci a nelitujeme. Kuchyň máme přesně podle našich představ.“
„Když jsem potřebovala nějaké doplňky do bytu, jenom jsem zaběhla dolů do květinářství, nabrala jsem všechno, co se mi líbilo, a pak jsem to doma aranžovala.“
Kuchyňská linka je, jak jinak, ze dřeva. Z kuchyně se jedním krokem dostanete do obývací části. Právě cihlový obklad je vizuálně propojil.
„Přáli jsme si útulné a otevřené bydlení, ze kterého vyzařuje teplo domova. A jelikož oba milujeme Holandsko, volba byla jasná.“
Směr Toskánsko
Zatímco manželka pracuje, Andrej pečuje o domácnost. Tyto role jim nepřekážejí. „Zuzka má perspektivnější práci, a tak jsme se společně rozhodli, že já zůstanu s dcerkou na mateřské. Alespoň jsem si vyzkoušel, jak to s tou mateřskou skutečně je. A věru, není to hračka,“ říká Andrej s úsměvem. Květinářství je tak výsledkem pracovitosti i odříkání obou manželů.
Ještě toho mají před sebou hodně – zasklít část květinářství, vytvořit útulnou kavárnu, zobytnit druhou část podkroví… Společně si plní sen i o okrasné zahradě s biojezírkem. Všechno už mají promyšleno, snaží se nenechat budoucnost napospas náhodě. Jejich zatím nezhmotněnou vášní se stalo Toskánsko. A když píšu zatím, tak zatím. J
Text: Lucia Pristachová Hô-Chí :: Foto: Daniel Veselský
