Plavba po širém domě
Na plavbu v Noemově arše se vydáte přímo z obýváku – nově přistavěné části domu, kterou od té původní oddělují pouze masivní námořnické dveře. Ponecháním plné světlé výšky krovu máte možnost dívat se až na „nebe“ samotného domu, které je na některých stěnách obrazně znázorněno. Použitím starých trámů vykompenzovali chybějící trámové stropy.
… když nechybí hravost a originální nápady
Kuchyně má mnoho částí: jídelní, vařicí, kde se kuchtí a ochutnávají se dobroty, pracovní, kde se pracuje, a odkládací, kde se váží, odkládá, ale i košíkuje. A pracovních ploch nikdy dost. Tu je jeden tip, jak si vytvořit netradiční plochu navíc. Budete potřebovat pár starých cihel a kus staré masivní skříně.
Venkovské moře
„Do morku kostí“ městští lidé se před několika lety přestěhovali do jediné slovenské vesničky nedaleko hlavního města, v níž čísla domů za sebou z principu nenásledují. Po sto čtyřce jednička, po jedničce pětistovka. Prý vždy, když se postaví nový dům, dostane takové číslo, o němž vrchní, co neprchli, vědí, že ho nemá určitě nikdo v obci. Slovácko se ale nesúdi a vlastně ani není o co. Díky originálnímu číslování si prohlédnete aspoň celou vesničku od začátku do konce a hostitel vás, pro případ, že byste zabloudili, bude čekat přímo na ulici.
Na palubu!
Dříve, než vstoupíte na palubu lodi, musíte projít přístavem. Původní část domu, kterou si dvojice zrekonstruovala, je tvořena ze vstupní galerie obrázečků – malých dílek, které jsou pro Petra vzpomínkou na všechny výtvarné kreace, které dosud vytvořil. Z předsíně vedou dvoje dveře. Jedny do ložnice a druhé jsou bránou ke kuchyňským záležitostem, které naznačují, že se zde skutečně žije.
Ložnici obývají Peter s Monikou i se svými dvěma syny. Konstrukce manželské postele, bezpochyby světového originálu, vznikla v rukách kreativní výtvarnice, nyní už maminy na plný úvazek, Moniky. O obrázkové záhlaví a zánoží se zase postaral Peter.
Ostrovní ateliér
Mezi obývákem a zahradou se nachází zimní zahrada opticky propojená s obývací částí velkoplošným prosklením. A to už plavba domem končí. Zahradní ostrov je rozdělen na několik částí. Molo (terasa), k němuž se celá archa ukotví, samotný ostrov, na kterém se mohou do sytosti vyřádit malí plavčíci, a ostrovní domek (ateliér), ničím a nikým nerušené privilegované místo kapitána.
Vlastní ateliér je pro každého umělce stísněným místem, které však nabízí nejvíce volnosti.
Tajná skrýš lodního kapitána.
Stopy po umělcích jsou v domě nepřehlédnutelné a natrvalo v něm zůstávají.
S přibývajícím počtem malých plavčíků se zákonitě musí změnit dispozice „archy“. Podkrovní poschodí, které je momentálně skryto za provizorní zástěnou, se odkryje a vytvoří se tak prostor na další lodní kajuty. Dům, který na první pohled vypadá spíše jako menší lodička, ve svých útrobách poskytuje místo pro větší flotilu, která se čas od času mění na nezbedné piráty. Živost a hravost do tohoto domu rozhodně patří. Funky, kterým oplývá výtvarník a zároveň i hudebník Peter, se přenáší do obrazů, z obrazů do celého prostoru a nakazily se jím i děti, koneckonců i já a náš fotograf.
I drobné nezbytnosti, z nichž vznikají velké věci, zde mají své místo.
Jak řešili izolaci starého domu
- Peter a Monika chtěli zpočátku odstranit vlhkost podřezáním zdiva. Objevili však způsob odvlhčování starých domů na principu magnetokinézy, což majitelům domu ušetřilo práci a jak říká Peter – „bylo to bez bordelu a dokonce to funguje“. Prostřednictvím instalace jednoho nebo i více speciálních přístrojů se ve vlhkém objektu zajišťuje vysílání velmi slabého pravotočivě polarizovaného pole, které se podobá elektromagnetickému. V průběhu vysoušecí fáze probíhá současně magnetokinetické odsolování. Největší část vlhkosti putuje kapilárním systémem zdiva do země. Malá část vlhkosti zdiva se odpařuje ven a transportuje přitom v kapilární vodě rozpuštěné soli starých omítek. Průměrná doba vysychání je jeden a půl až dva roky a fáze odpařování trvá několik měsíců. Po odstranění těchto starých, zasolených omítek mohli už dům definitivně povrchově upravit.
Text: Lucia Pristachová Hô-Chí :: Foto: Dano Veselský
