Připravila: Daniela Dušková, foto: autorka a Holandská květinová kancelář
Původ exotického názvu sukulent můžeme hledat v latinském výrazu „suculento“, což znamená šťavnatý. Tento výraz rostliny dobře charakterizuje, protože když rozřízneme list, budeme až překvapeni, kolik vody se v něm skrývá. Sukulenty pocházejí z pouští a polopouští a díky vodě, kterou ve svém těle hromadí, dokážou přežít dlouhá období sucha.
Samostatnou podskupinu sukulentů představují kaktusy, dnes se ale zaměříme na ostatní druhy. K nejvíce rozšířeným patří rostliny z čeledi tlusticovité (Crassulaceae), dále pak pryšcovité (Euphorbiaceae) a agávovité (Agavoideae).
Základní druhy
Nejznámějším sukulentem vůbec je zřejmě tlustice (Crassula). Nabízejí velké množství druhů, ale společně je charakterizují silně zdužnatělé, hustě nahloučené listy. Patří sem letničky i trvalky, rostliny plazivé i ve formě stromů. U nás koupíme nejčastěji tlustici Crassula ovata, a to ve velkém množství rozmanitých kultivarů. V oblibě jsou zejména nízké „kulovité“ formy, a pak vzpřímené varianty s kmínkem, které se dají velmi snadno tvarovat řezem.
Další velikou skupinu představují pryšce (Euphorbia). Mohou vypadat různě, ale spojuje je jeden velmi charakteristický znak – obsah mléčně bílé šťávy – latexu, který pryšce roní při poranění. Stejnou vlastnost mají například i fíkusy, ale ty jsou tak odlišné, že je s pryšcem nezaměníme.
Symbol Vánoc
Jeden z pryšců se zapsal i jako symbol Vánoc v mnoha zemích –pryšec nádherný (Euphorbia pulcherrima). Na rozdíl od pryšců typicky sukulentního vzhledu (například pryšce trojúhlého – E. trigona), jej pěstujeme poněkud odlišně. Pokud rostlinu koupíme před Vánoci, určitě by bylo velkou chybou, přestat ji zalévat. Umístíme ji na světlé místo a mírně zaléváme. Zálivku omezujeme teprve v době, kdy rostlina odkvete, případně shodí červené listeny. Na jaře ji seřízneme a přes léto ji umožníme pobyt venku. Protože se jedná o rostlinu, která kvete za krátkého dne, přirozeně vykvete v době, kdy je délka dne kratší než 12 hodin. Pokud bychom chtěli, aby rozkvetla na Vánoce, musíme ji řízeně zatemňovat, ale to už je jiná kapitola.
Další oblíbené sukulenty
Sem patří aloe (Aloe), agáve (Agave), kalopejka (Kalanchoe), hatiora (Hatiora), vánoční a velikonoční kaktus (Schlumbergera truncata, Rhipsalidopsis gaertneri) a echeverie (Echeveria).
Velmi pěkným druhem je také svícník (Ceropegia woodi), který tvoří dlouhé nitkovité lodyhy pokryté srdčitými lístky a květy v podobě malých lucerniček.
Důležitým hlediskem při výběru a pěstování sukulentů je vzhled jejich těla a přítomnost „klasických“ listů. Pokud vzhledem spíš připomíná kaktus bez ostnů, dodržujeme uvedené podmínky. Čím více jdou rostliny do podoby vánoční hvězdy (velké listy), tím více jim dopřejeme vláhy v zimě.
Zálivka
Celou řadu druhů můžeme pěstovat venku na zahradě nebo doma v bytě. Právě při domácím pěstování oceníme skutečnost, že rostliny snesou i dlouhodobější absenci zálivky. Sukulenty nerozhází ani letní tropické teploty, ani když odjedeme na delší dovolenou. Obecné zálivkové pravidlo neexistuje, ale substrát nesmí být nikdy trvale mokrý. V zimě pak zaléváme ještě méně, při opadu listů prakticky vůbec.
To, že jsou rostliny tolerantní vůči výkyvům zálivkového režimu, ještě neznamená, že se o ně nemusíme starat vůbec nebo že je můžeme pěstovat kdekoli. Stanoviště musíme volit maximálně světlé, nejlépe na jižní straně, na severní expozice raději zapomeňte.
Letnění
Pokud je to možné, dopřejeme rostlinám přes léto pobyt venku, pod širým nebem. Pokud hrozí častější deště, odebereme jim podmisky nebo alespoň dbáme, aby se v nich nehromadila voda. Letnění jim vyloženě prospívá, rostliny zesílí a ozdraví. Na podzim, před nástupem mrazů, musíme rostliny opět přenést do bytu na jejich původní stanoviště.
Vegetační klid
Příchod podzimu, spolu se zkracováním délky dne, je pro sukulenty znamením zahájení vegetačního klidu. Jedná se o období, kdy si rostlina – jednoduše řečeno – musí odpočinout, aby zregenerovala své síly pro další období růstu. Právě růst se v období vegetačního klidu zastavuje, metabolické pochody jsou pomalejší a sukuletny, které mají listy, mohou zčásti opadat. Z toho jasně plyne, že rostliny musíme v jejich „spánku“ podpořit a ne je budit. Zaléváme jen velmi sporadicky a nehnojíme. Ideální teplota pro přezimování je kolem 15 °C, ale dobře snášejí i běžné pokojové teploty a sálavé teplo ústředního topení.
Substrát a přesazování
Správný pěstební substrát by měl být propustný, aby voda mohla rychle odtékat. Můžeme jej buď koupit hotový nebo si ho sami namíchat. Základní recept zní: zemina:písek:rašelina v poměru 2:1:1. Sami si ho můžeme doplnit o agroperlit, kterým částečně nebo úplně nahradíme písek, drcenou cihlu, říční štěrk nebo jemnou lávovou drť. Mladé rostliny přesazujeme každoročně, starší pak jednou za čas, zpravidla na jaře.
Vítaný řez
Zajímavou vlastností většiny sukulentů je jejich snadná tvarovatelnost řezem. Rostliny se dají dobře udržet v požadovaných rozměrech, případně tvarovat dle našich představ. Velmi dobře vypadají i bonsaje ze sukulentů, kdy rostliny tvarujeme a pěstujeme v bonsajových miskách. Dalším zajímavým typem jsou pak sesazované misky, kdy různé druhy sukulentů vysadíme do širší misky. Vršek substrátu pak pokryjeme štěrkem nebo lávovou drtí a celek doplníme pěknými kameny.
Kvetení
I když tvorba květů není u sukulentů prvořadá, dokáží nás mnohé druhy překvapit. Pokud chceme kvetení co nejvíce podpořit, měli bychom se snažit dodržovat uvedené pěstební podmínky. Venkovní letnění také dělá divy
