Připravila: Helena Lochmanová, foto: Štěpán Luťanský
U nás bylo neuvěřitelně čisto…
Při vzpomínce na dětství se každému z nás vybaví něco jiného – od oblíbené hračky či obrázku nad postelí, přes pohádky, jež nám maminka četla před spaním, až po vůni čerstvě upečené bábovky na svátečně prostřeném stole. I Radka Fišarová má spoustu hezkých vzpomínek na dobu svého dětství. Kromě těch výše jmenovaných se jí prý okamžitě vybaví pořádek.
„U nás bylo vždycky až neuvěřitelně čisto a uklizeno. Když si dnes uvědomím, že já se starám jen o sebe a dva psy a pořád mám co uklízet, tak maminku nesmírně obdivuju. Přestože chodila do práce a já i sestra jsme byly dost živé holčičky, vždycky bylo doma tak naklizeno, že by se dalo – jak se říká – jíst z podlahy. Samozřejmě že i nás vedla k pořádku, ale žádnou ´drezúru´ jsme nezažívaly. Pro rodiče bylo důležitější, abychom se věnovaly učení a měly dostatek času i na mimoškolní aktivity, kterých bylo opravdu hodně,“ vzpomíná Radka Fišarová.
Nikdy neříkej nikdy
Radka Fišarová vyrůstala s rodiči a sestrami ve starším cihlovém domě na starém Proseku, později se přestěhovali do většího bytu na Černém Mostě.
„Já jsem vlastně u rodičů bydlela docela dlouho, do svých dvaceti let a až po ukončení konzervatoře jsme si s tehdejším přítelem pronajali malý byteček na Žižkově. Tahle pražská čtvrť mi tak přirostla k srdci, že při hledání nového většího bytu jsem ani o jiné lokalitě neuvažovala, dokonce jsem byla přesvědčená, že Žižkov nikdy neopustím,“ usmívá se Radka Fišarová, která dnes bydlí ve vlastním domě na okraji Prahy.
„Ano, nikdy neříkej nikdy opravdu platí, protože po pár měsících jsem dala za pravdu mamince, která mi doporučovala pořídit si vlastní bydlení, mít své soukromí, a tak jsem se začala porozhlížet po nové výstavbě v okolí Prahy. Trvalo mi to asi půl roku a nakonec jsme zakotvila tady. Líbila se mi jednak lokalita, ale rozhodlo i to, že já mám ráda sousedy, ale nemusím je mít ´natěsno´. Tohle jsou vlastně trojdomky oddělené od sebe garáží, takže na jednu stranu vnímám blízkost sousedů, ale současně mám úplné soukromí, což je ideální. Dokonce tu mohu zkoušet se svou kapelou a nikoho tím nerušíme, pochvaluje si Radka Fišarová.
Stále je co vylepšovat
Přestože Radka Fišarová do konečné podoby domu mohla ještě zasahovat a také to udělala, dnes, po téměř čtyřech letech souhlasí s tvrzením, že dům není nikdy hotový a stále je co vylepšovat. „Nejde o to, že se mění módní trendy, ale i každý člověk se vzhledem k různým životním situacím mění a má touhu tvořit něco nového. A myslím, že domov je, zvlášť pro ženu, ideálním místem pro realizaci nových nápadů a proměn, která nám zpříjemní život,“ říká zpěvačka, která v současné době plánuje vytvoření cihlové stěny v obývacím pokoji, vybudování krbu, po němž vždycky toužila a také se chystá vyměnit laminátovou podlahu za dřevěnou. Už na první pohled je patrné, že paní domu preferuje přírodní materiály i barvy.
„Líbí se mi klasika – tmavý dřevěný nábytek. Většinu kousků jsem si přinesla z bývalého bytu, včetně sedací soupravy, šicího stroje a samozřejmě piána. Pokud jde o barvy, mám ráda skoro všechny, ale tady jsem volila, především na stěnách, světlou výmalbu vzhledem k obrazům, kterých je tu, jak vidíte, požehnaně a na výrazně barevném podkladu by nevynikly. K výtvarnému umění mám vztah už od dětství, kdy mě tatínek bral na výstavy a do galerií a dodnes mám nejvíc přátel právě mezi výtvarníky, kterým často zpívám na vernisážích. Bez obrazů si svůj domov vůbec neumím představit,“ říká Radka Fišarová.
Systém padlých andělů
Kromě mnoha krásných obrazů má zpěvačka v bytě i spoustu dalších dekorativních předmětů, které si přivezla ze svých cest do zahraničí nebo je dostala od přátel. A tak se nabízí otázka, zda se bez emocí dokáže zbavovat věcí, které se v každé domácnosti časem hromadí a někdy i překážejí? „Sice mám doma spoustu lapačů prachu, ale rozhodně nejsem křeček, který nic nevyhodí. Říkám tomu ´systém padlých andělů´. Podle učení feng šuej platí zásada, že když vám něco spadne, ať už je to soška andílka nebo hrníček, nemá se slepovat ale odstranit, stejně jako třeba uvadlé květiny. Já už se tím dlouho řídím a taky věci, které dlouho nepoužívám jdou z domu“. Rozbité hrnky Radka Fišarová neslepuje, ale zručnost jí rozhodně nechybí. Nedávno si vlastnoručně přečalounila všechny židle, bez problémů sestaví nábytek, vymaluje a právě se chystá opravit rozbitý schod na terase. Je vůbec něco s čím by si neporadila? „Ale samozřejmě, třeba s vrtačkou se dodnes nekamarádím. Když potřebuju pověsit obraz, volám tátovi nebo kamarádům.“
Orchideje je třeba chválit
S novým domem získala Radka Fišarová i zahradu a malou předzahrádku, jíž dominuje nádherná japonská borovice. Dvoumetrový šedesátiletý jehličnan je důmyslně vytvarovaný podle přesných pravidel a vypadá jako hodně přerostlá bonsaj. Okolí stromu si Radka sama upravila podle zásad feng šuej a celek tvoří dokonalé umělecké dílo. I zahrada za domem s anglickým trávníkem, bazénem a kvetoucími keři podél plotu nasvědčuje tomu, že jí majitelka věnuje patřičnou péči. „Já jsem vlastně vždycky žila v městském bytě a moc jsem nechápala, jak někoho může bavit rýpání v hlíně. Teď už to chápu. Zahrada je úžasná nejen k relaxaci, ale přišla jsem na chuť i pěstování rostlin. Mám tam angrešt, který nejlépe chutná čerstvě utržený, se sousedkou jsme vysadily rajčata a už teď vím, že nezůstane jen u nich,“ říká Radka Fišarová, která se i v interiéru může pochlubit pěstitelskými úspěchy. Všechny parapety zdobí květináče s nádherně kvetoucími orchidejemi. „Když jsem tyhle široké parapety podél oken do zahrady viděla, řekla jsem si, že to je ideální místo k posezení s knížkou v ruce a nějaký čas to tak i bylo. Jednou jsem tam ale postavila květináč s orchidejí, potom druhý, třetí a najednou už si nebylo kam sednout. Orchideje jsou nenáročné, vyžadují pouze jednou týdně zálivku, ale nesmím zapomenout je nahlas chválit. To jim dělá dobře a krásně kvetou skoro celý rok“, prozrazuje Radka Fišarová svou pěstitelskou fintu.
Čtyřnohé spolubydlící
Radčin pracovní diář je tak nabitý, že i datum naší návštěvy jsme měnili několikrát. Kromě účinkování v muzikálech má zpěvačka téměř denně vystoupení po celé republice a tím víc se vždycky těší domů, kde na ni čekají dvě psí krasavice, vipetky Františka a Ira. Samozřejmě, k domu přece pes patří, Radka si ale prvního pejska pořídila už před deseti lety, hned jak se osamostatnila. „Vzhledem k tomu, že jsem tehdy žila v malém žižkovském bytě, uvažovala jsem o nějakém menším plemenu a nejvíc se mi líbil mops, dokonce už jsem ho měla zamluveného. Problém byl v tom, že my jsme s přítelem ve volném čase chodili hodně po horách, jezdili jsme do Tater a mops není zrovna sportovní pes, takže jsem hledala dál. Nakonec mi můj profesor zpěvu Eda Klezla doporučil chrta, konkrétně vipeta, což byl skvělý tip. To je opravdu pes pro mne – sportovní, neagresivní, téměř neštěká a je nejhezčí. Nejdřív jsem si koupila Irušku a protože vipeti jsou smečkoví psi, po roce jsme jí přivedla kamarádku Fannynku. Ta se sice uvedla tím, že Irušku hned hned kousla do čumáku, ale teď už spolu vycházejí skvěle. Jezdívala jsem s nimi i na závody a dokonce, když zrovna nepřijeli ti nejrychlejší psi, tak ti moji získali i nějaké trofeje“, směje se panička.
Jsem český patriot
Vzácné chvíle volna tráví nejraději aktivně – téměř denně běhá s pejsky i sama, pracuje na zahradě, zvelebuje dům a k její velké vášni patří i cestování. Navštívila Brazílii, Venezuelu, Galapágy… a nedávno se vrátila z třítýdenní cesty po Ekvádoru. „Je skvělé, že dnes můžeme cestovat po celém světě, poznávat na vlastní oči i exotické země, nádhernou přírodu, zvířata i jiný životní styl. To jsou zážitky na celý život, které vám už nikdo nevezme,“ říká Radka a když si společně prohlížíme úžasné fotografie, kterých na svých cestách pořídila tisíce, dodává: „Přestože jsem navštívila hodně zemí a míst, kde se mi líbilo a ráda bych se tam znovu podívala, neumím si představit, že bych žila někde jinde než tady. Jsem český patriot a i když samozřejmě jsou věci, které mi vadí a mrzí mne, já prostě patřím sem. Tady mám své zázemí, rodinu, přátele i práci a tak jako ráda cestuju, stejně ráda se i vracím.
Radka Fišarová
19. prosinec 1977
Známá muzikálová, jazzová a šansonová zpěvačka. Od pěti let zpívala v souboru Bambini di Praga, později ve folkové skupině Fišle. Založila skupinu Auris, se kterou vydala dvě CD. Vystudovala Konzervatoř Jaroslava Ježka. Koncertuje s Jazzovým triem s programem Malá pocta velké Edith a dále s Českým klarinetovým kvartetem.
Muzikálové role:
Vlasy – Leatha a Crissy
Evita – Evita
Edith: vrabčák z předměstí – Edith Piaf
Kleopatra – Fulvie, Kleopatra
Lucrezia Borgia – Lucrezia Borgia
Rebelové – Alžběta
Tři mušketýři – královna Anna, Mylady
Elixír života – Helena, Edita
Angelika – Contoire
Dracula – Lorraine
Kat Mydlář – Dorotka (viz foto zcela nahoře)
Diskografie:
2003 Pod pařížským nebem
[editovat] Kompilace
2000 Co láska si žádá – Fischer Entertainment, singl (píseň Co láska si žádá zpívá 10 zpěvaček mezi nima Radka Fišarová, Denisa Marková, Kateřina Mátlová, Kateřina Nováková, Alice Konečná, Daniela Šinkorová, Věra Špinarová, Markéta Vítková)
2001 Co láska si žádá – Fischer Entertainment, CD
(Zdroj: Wikipedie)
Článek z časopisu Recepty prima nápadů č. 3/2011
