Při realizaci kuchyně držela taktovku v rukou majitelka. Cihlový obklad na stěně byl kdysi budovou, která stála na jejich pozemku. Když ji zbourali, manželovi – jako výkonné složce manželského páru – připadlo čištění starých cihel. Už tehdy se totiž vědělo, jaké bude jejich další využití.
„Kuchyňská studia a komerční kuchyně mi neuměly nabídnout to, co jsem chtěla. Prošla jsem jich několik. Dlouho jsem hledala někoho, kdo by dokázal vyrobit přesně takovou kuchyň, jakou jsem chtěla,“ začne majitelka a u nohou se jí motá jorkšír Kasper. „Nakonec jsem někoho takového našla na výstavě v Nitře v koutku s originálním nábytkem.“ Ačkoliv ji zaujal jen jeden vystavený kus, věděla, jakým směrem se chce vydat při zařizování kuchyně, a oslovila pana Rybanského z firmy Ermar. „Když jsem mu jen přibližně načrtla, co si asi představuji, věděl přesně, o čem mluvím. Netrvalo dlouho a už za pár dní po prvním setkání mi nakreslil návrh kuchyně. Uměl mou představu dostat na papír. Pochopil, o co mi vlastně jde. A přitom když tu byl poprvé, byla tady jen cihlová stěna. Druhé setkání už bylo i s kresleným návrhem.“
Kuchyň z repasovaného dřeva nepotřebuje speciální údržbu. Výhodou je patina na povrchu. Když se náhodou kousek odře, dá se to snadno opravit. Dveře do spíže na kolejničkách nepřekážejí, ani když jsou otevřené.
Inspirací pro kuchyňská dvířka se stalo staré síto, jímž byl přesíván štěrk při stavbě domu.Místo skleněných výplní zdobí čela dvířek síta. Samozřejmě ne ta ze stavby, ale nová. „Nechtěla jsem sklo. To se v prostoru odráží, když se svítí“, říká majitelka.
KDYŽ MÁ DŘEVO DUŠI
Nejen přístup výrobce, ale i materiál, ze kterého je kuchyň vyrobena, je specifický. Jde o tzv. dřevo s duší – tak totiž nazývá pan Rybanský materiál na výrobu nábytku. V podstatě jde o staré dřevo, které skupuje a renovuje, aby z něj opět mohl vyrobit nové věci. Než se kuchyň začala vyrábět, nejprve bylo třeba dřevo naskladnit, sehnat materiál. Naštěstí domácí netlačil čas. Konečně, dům stavěli svépomocí a kuchyň začali řešit v dostatečném předstihu. Čistá realizace začala v listopadu loňského roku a do konečné fáze se přehoupli až v lednu – čekalo se na kamennou pracovní desku z Itálie. „Prostě to byl člověk, který viděl to, co jsem si já představovala, a pochopil, o co mi vlastně jde,“ dodává Monika a spokojeným pohledem pohladí kuchyňskou linku.
VENKOVSKÝ STYL VE MĚSTĚ
„Já jsem takový vetešník,“ přiznává paní domácí. „Mám ráda staré věci, líbí se mi.“ A jak se dovídáme, tomu plánuje přizpůsobit nejen interiér, ale i exteriér. Ten čekají terénní úpravy – taktéž za vydatné pomoci starých cihel, z nichž chce vytvořit vyvýšené, několikaúrovňové záhony propojené se starým plotem. Ten získala od souseda, který nedávno bořil starý dům, přičemž vyhazoval i plot. Paní Monika pro něj našla využití ve svých zahradních plánech.
Rustikálnímu stylu se přizpůsobily i spotřebiče.
„Asi jsem se měla narodit v některé z jižních zemí. Fascinuje mě cihla, kámen i kov,“ dodává rozhlížejíc se po kuchyni spojené s obývacím pokojem a jídelnou. I když naše návštěva netrvala dlouho, můžeme jen potvrdit, že majitelka dokázala svou touhu po jihu dokonale přetavit do příjemného otevřeného a světlého prostoru. Na těch několik minut jsme tak trochu zapomněli, že jsme na Slovensku. Jako bychom podvědomě čekali, že nám do ucha zaznějí zvuky nedalekého moře a do nosu udeří vůně čerstvě upečených baget.
Volba velkého keramického dřezu byla jednoznačná.
Doplňky v provensálském stylu navodí v interiéru dokonalou nostalgickou atmosféru s nádechem minulých dob.
Masivní kuchyňské lince dělá kulisu cihlový obklad. Oba prvky jsou dominantou společného prostoru kuchyně, jídelny a obývacího pokoje. Majitelé ve snaze ponechat interiéru vzdušnost zaplnili obývací a jídelní část střídmě, jen nutným nábytkem v neutrálních odstínech.
Text: Martina Deríková :: Foto Dano Veselský :: Odpovědná redaktorka: Monika Šestinová
