Navzdory vymoženostem kuchyňských studií se domácí rozhodli navrhnout si kuchyňskou linku sami: „Nechtěla jsem kuchyň jako z knížky, podle pravidel, takovou, jaká by měla být, ale takovou, která vyhovuje mně, vždyť já v ní vařím,“ zněl verdikt majitelky. Konečně, hospodyně je zručná – na kuchyňské půdě se umí otáčet, takže přesně věděla, kde co potřebuje, kde má být dřez, varná deska i lednička, i to, v jaké výšce. Také měla jasno v barvách. Nic přehnaného ani nesplnitelného. A co si domácí vymysleli, to šikovný stolař realizoval. Ačkoliv je kuchyňská linka jemně „říznutá retrem“, při vybavení hospodyně vsadila na moderní kování a způsoby ukládání. Místo klasických skříněk s dvířky se jako praktičtější jevily celovýsuvné hluboké zásuvky – když je otevřete, veškeré nádobí máte pěkně před očima. Navíc odpadá nepříjemné „kolénkování“ za hrnci, které se ukrývají úplně vzadu v nejspodnější polici.
Plochu obývacího pokoje a jídelny pokrývá stejná dlažba: „V kuchyňském koutě jsme volili sice dlažbu z téže série, ale jiný odstín a též jsme změnili způsob jejího kladení.“ Toto řešení se nakonec ukázalo jako dobré. Díky tmavší podlaze může vyniknout vanilková příchuť kuchyňské linky. Celý prostor je velmi slunný. Stěny si o olivovou zelenou přímo říkaly.
A BUDOU I POLICE!
Dvířka na horních skříňkách se otevírají nahoru, při vaření tak mohou být otevřená a nepřekážejí. Rohová skříňka pojme mnoho hrnců. Úzká skříňka skrývá hlavně oleje, jsou tak na dosah.
Co domácí paní ale vskutku potěšilo, byly dřevěné regály v komoře. Ta je jakoby pokračováním kuchyňské linky, jen je schovaná za dveřmi. „Dokud jsem neměla spíž hotovou, skladovala jsem, co se dalo, v lince. Samozřejmě na úkor pohodlí a praktičnosti. Dřevěné regály jsme vyrobili z hranolů 10 × 10 cm, které zbyly ze stavby domu. U dědy v garáži jsme je rozřezali na čtyři části, konstrukce získala pevný základ. A když jsme objevili nevyužité pilinové desky, které se také už delší dobu schovávaly po koutech, upřímně jsme se zaradovali. Budou i police!“
Skříňky z druhé strany kuchyňské linky jsou vlastně vestavěné příborníky a příruční knihovna.
I KDYŽ JE TRENDEM PONECHAT OKNA NAHÁ…
… domáci se je rozhodli obléci. „Věříme ve schopnost textilií zútulnit prostor. Jemná záclona poskytuje soukromí přes den a béžové závěsy zase po setmění. Nudu v jídelně (mluvíme o době, kdy se v ní nestoluje ani nepracuje) jsme se snažili zahnat barevnými židlemi. Uniformnost nebyla vítaná. I tak nám stále něco chybělo. Jídelna je díky obrovským francouzským oknům velmi světlá, taktéž i podlaha s pískovým odstínem. Potřebovali jsme něco, co provzdušněný prostor trochu uzemní a zároveň naruší jednolitost dlažby, kterou má jídelna společnou s obývací částí. Aby masivní dubový stůl, dominanta jídelny, nepůsobil opuštěně, šoupli jsme pod něj koberec s nízkým vlasem (aby nevadil při odsouvání židlí). Příjemně hladí nohy, ať už při stolování, nebo při práci. Křeslo s kožešinou jsme zařadili do sestavy úplně na poslední chvíli – známá se ho chtěla zbavit, tak jsme se ho ujali, oděli a usadili.“ Nejvíce si ho pochvaluje nová majitelka, která si v něm zpříjemňuje chvíle, kdy se jídelní stůl promění v pracovnu. „Jestli se vaří, pracuje, sleduje ‚telka? nebo přijde návštěva, díky otevřené dispozici jsme s rodinou spolu.“ Dobře v kuchyni, dobře doma.
Jemná záclona poskytuje soukromí přes den a béžové závěsy zase po setmění.
Koření a různá cukrářská dochucovadla jsou schovány do klasických zásobníků a „ručně-stručně“ popsané fixem na keramiku. Přehled musí být.
Díky velkému kolíku na zástěně jsou recepty při pečení a vaření na očích.
Bylinky jsou živou clonou na kuchyňském okně. Černý pás na keramickém květináči je namalovaný tabulovou barvou, lze na něj napsat, co je v něm vysazeno.
Kuchyň s jídelnou ještě „za syrova“, během proměny…
Text a produkce: Martina Deríková :: Foto Miro Pochyba
