Čeho se vyvarovat
Moderní materiály jsou natolik sofistikované, že většinou nesnesou drsné zacházení. Naopak ocení přípravky citlivé a pokud možno univerzální. Usnadníte si práci i čas, který byste museli strávit studiem návodů jednotlivých přípravků a jejich vhodným kombinováním.
Při čištění všech lesklých koupelnových povrchů, ať se již jedná o akrylát, litý mramor, sklo, plast nebo keramické obklady se vyvarujte abraziv, jako jsou nejrůznější písky. Povrchy čištěné přípravky s příměsí abraziv mohou časem nejen zmatnět, ale může dojít až k jejich sedření (například u akrylátu nebo u rámů sprchových koutů). Na mechanické poškození jsou nejnáchylnější barevně lakované rámy nebo ty kovově lesklé. Naopak, oděrek a poškození se nemusíte obávat u matně kovové úpravy satin.
Dalším nepřítelem koupelnového vybavení je chlor. Jeho chemické účinky býavjí natolik silné, že při neopatrném používání může zničit zejména hliníkové rámy sprchových koutů a chromové baterie, koupelnové žebříky nebo výpustě u van. Na bílém povrchu koutů a radiátorů zase umí vyrobit nehezké zažloutlé skvrny.
Ošetřit, ale neublížit
Podle jednoduché úklidové matematiky se proto řiďte nároky těch povrchů, které jsou v koupelně nejvíce namáhány, to znamená zejména požadavky na čištění van, sprchových vaniček a umyvadel. Zvolte na ně univerzální čistidlo a nejlépe takové, které vám doporučí prodejce v koupelnovém studiu přímo při jejich nákupu.
Opatrně i při čištění sifonu. Zanesené sifony van a sprchových vaniček nejlépe zprůchodníte některým z přípravků na bázi hydroxidu sodného. Avšak dávkujte opatrně, nejen se se týče množství, ale i místa aplikace; hydroxid sodný může nenávratně poškodit chromové součásti. Přípravek nabírejte nejlépe lžící a pomalu sypte do odpadu. Pokud byste granulát vsypali do odpadu najednou ve velkém množství, nedojde k jeho pozvolnému rozpuštění ve vodě, ale vytvoří naopak nepropustný slepenec, který odpad účinně ucpe.
Aby sklo neosleplo
Každá voda, s výjimkou dešťové či destilované, obsahuje určité množství rozpustných látek, tzv. solí. Složení vody se v každé lokalitě liší, ale pokud sedimenty solí železa, manganu či křemíku vytvoří se sklem chemickou vazbu, po čase ho ošklivě zabarví, až tzv. oslepne. Běžně dostupná chemie pak už ovšem nepomůže.
Přední výrobci své skleněné součásti sprchových koutů a zástěn už před cestou k zákazníkovi opatřují ochrannou anticalcovou vrstvou, a také pro další údržbu jsou tyto přípravky běžně k dostání. Ačkoli se už tento název stal označením pro celou jednu kategorii, nespoléhejte se však na každý „anticalc“, který dostanete při nákupu zdarma. Pouze patentovaný prostředek udrží sklo bez poškození se zárukou na 10 let. Před použitím přípravku ovšem sklo důkladně vyčistěte. Jedině tak získá sklo po ošetření vodoodpudivé vlastnosti, kapky se na něm nebudou usazovat a neumožní vodnímu kameni korozi koupelnových skel. Při běžné údržbě pak už stačí používat univerzální saponátové čistidlo a průměrně jednou za čtvrt roku obnovit působení technologie.
Ať se vana znovu leskne
Nechali na vaší vaně otisky drápků vaši domácí mazlíčci? Koupete děti po návštěvě pískovišť nebo jste vanu příliš důkladně drhli abrazivními prostředky? Drobné škrábance nebo matná místa můžete přeleštit i v domácích podmínkách. Nejprve se ujistěte, že je vaše vana z litého akrylátu (PMMA), protože levné sendvičové vany brousit nelze. Jemné škrábance můžete přeleštit jen brusnou pastou (třeba na autolaky) a následně filcovým kotoučem na vrtačce. Hlubší vrypy nejprve přebruste smirkovým papírem o zrnitosti 600 – 1400 (začněte hrubším a skončete jemnějším), bruste pod vodou. Dále opět použijte brusnou pastu a nakonec filc. Pozor – dno vany bruste do 0,5 mm, v lemech vany si můžete dovolit brousit zhruba do hloubky 3 mm.
Vyžeňte plísně
Jedním z nejúpornějších nepřátel každé koupelny je vlhkost, respektive s ní související plísně. Nejčastěji se s nimi setkáme ve spárách kolem vany, v nepřístupných místech u sprchových koutů a zástěn, ale mohou se nepříjemně rozvinout i uvnitř hydromasážních systémů. Nejúčinnější prevencí před vznikem plísní je systém odvětrávání v koupelně. Plesnivá místa ve spárách kolem vany se dají nejlépe odstranit volně prodejnými prostředky proti plísním. Koncepčním řešením celého problému však je použití vanových lišt, které nabízejí výrobci akrylátových van. Silikonový tmel je sice nutné do spáry použít v každém případě, ale lišta celou spáru překryje a utěsní. Její udržování je pak podstatně jednodušší, než čištění nestejnoměrně naneseného tmelu, který po usazení nečistot kazí vzhled celého díla.
Těžko přístupná místa
Problematickou oblastí, se kterou se potýká téměř každá koupelna, jsou plísně a nečistoty usazené v nepřístupných místech sprchových koutů. Už při nákupu se proto vyplatí zohlednit i kritérium jednoduché údržby a vybrat si sprchový kout s minimem svislých profilů (takzvané půlrámové nebo bezrámové). Na trhu bývají běžně k dostání i kouty, u kterých výrobce myslel i na praktické detaily a vyvinul u nich chytrý mechanismus na odklápění skla dveří. Odkloněním dveřního křídla se při údržbě dostanete i do jinak nepřístupných míst.
Hydromasáže, zabudované ve vanách, lze proti plísním chránit buď hned od začátku přikoupením automatického desinfekčního systému, nebo je třeba myslet na to, že bychom občas po hydromasáži měli do vany nalít desinfekční přípravek vyvinutý přímo výrobcem hydromasáží; t zbaví choroboplodných zárodků i trubky skryté pod povrchem vany.
Dobrá rada na závěr
Řiďte se „zdravým rozumem“, doporučením výrobců, kteří se specializují na koupelnu jako celek, a v neposlední řadě svou peněženkou. Pokud zvolíte univerzální čistič, doporučený výrobcem koupelnového vybavení, ušetříte čas, peníze i energii, nutnou ke shánění specializovaných produktů.
Text redakce Recepty prima nápadů
Ilustrační foto SIKO
