S Alenou Pončovou jsem se seznámila před rokem při vyhlašování Ocenění Země žen 2010. Ačkoli se umístila „až“ jako třetí, do paměti se mi zapsala nejvýrazněji právě ona. Mimořádně mě oslovil nejen její projekt minirezervace pro obojživelníky, ale i sama její osobnost. Nadšení, které umí v lidech pro své mloky, čolky, žáby a spol. vzbudit, je totiž opravdu příslovečně nakažlivé.