Zahrady u domů jsou kouskem země, která patří jenom nám, jakýmsi malým královstvím, které si můžeme vytvořit přesně podle svých představ. Pokud máte rádi pravidelnost a vzhled, připomínající zámeckou zahradu někde u italského domu, jsou tzv. formální zahrady pro vás tím pravým.
Zahrada
Dáváte přednost květinám a rostlinám v co nejpřirozenější podobě před složitými moderními aranžmá? Nenecháváte se ovlivňovat módními trendy, ale máte raději, když pokojové rostliny působí naprosto přirozeně? Pokud se vám líbí tradiční a jednoduché pojetí květinových dekorací, nechte se inspirovat našimi tipy…
Venkovní krby jsou často již v projektu plánovány jako součást domu či terasy. Stejně zajímavé jsou však volně stojící zahradní krby, kde oheň vnímáme ze všech stran. V zahradě si můžeme postavit i pícku a udírnu.
Nebaví vás zdlouhavé, namáhavé a často málo efektivní obdělávání zahrady motykou? Pak se nabízí možnost pořídit si rotavátor nebo rotační plečku. Tyto velké pomocníky oceníme hlavně při zpracování půd středně těžkých a těžších, kde použití bran nebo pasivního kultivátoru nepřináší očekávaný výsledek v podobě jemně rozmělněných hrud. Dokonalé využití rotavátoru nebo rotační plečky však vyžaduje držet se několika důležitých zásad.
Pokud jste si na zahradě zřídili jezírko nebo rybníček, budete potřebovat i vodní rostliny. Rybníček bez zeleně by připomínal spíše betonovou nádržku než malý biotop. A ruku v ruce s rostlinami k vodě neodmyslitelně patří i živočichové, které voda za krátký čas sama přiláká. Na své zahrádce tak můžete vytvořit domov nejen larvám nejrůznějšího hmyzu, ale také žabám a čolkům. Vděční však budou za vodu i ptáci, kteří se sem budou chodit koupat a pít.
Ještě je čas najít si tu svoji růži, kterou budete chtít vysadit letos na podzim. Růže se sice začínají u zahradníků a v růžařských školkách obvykle nakupovat od 1. října, ale v té době už nekvetou, ani nevoní.
Bambusy řadíme mezi vytrvalé traviny z čeledi. Jejich domovinou jsou zejména tropy a subtropy jižní Asie a Ameriky. Patří mezi velmi starobylé rostliny a na planetě Zemi se objevovaly již v období druhohor.
Kdo stojí o co nejlepší výpěstky, musí dodat rostlinám potřebnou výživu, chránit je před chorobami a škůdci a postarat se o dostatečnou zálivku. Víme ale, jakou vodou zaléváme a jak je či není pro zálivku vhodná?
U jedné z nejrušnějších křižovatek v Praze 4 si před nedávnem postavili členové Českého Svazu ochránců přírody svůj stánek. Byl už dávno zapotřebí, konají se tu výstavy, přednášky, konference…
Na střechu většího rodinného domu spadne v našich podmínkách ročně až šedesát krychlových metrů dešťové vody. Jejím zachycením a využitím lze pokrýt významnou část spotřeby užitkové vody v zahradě i domácnosti.
Přesnější by bylo napsat – rostlina dvojího listí. Protože kdo by znal pouze eukalypty neboli blahovičníky mladé s oválnými, světle modro-šedo-stříbřitými, jakoby ojíněnými protistojnými listy s „voskovým“ povlakem, sotva by je ztotožnil s eukalypty vzrostlými; jejich listy jsou totiž sytě zelené, střídavé a mají kožovitý charakter a tvar výrazně podlouhlý.
Většinou si přejeme mít zahrádku rozkvetlou co nejdéle. Právě skupina dvouletek patří mezi pěstitelsky velmi významné květiny, přinášející květy od května do června, kdy již odkvétají cibuloviny, ale ještě nekvetou letničky. Tato skupina obsahuje druhy nízké i vysoké, využitelné i k řezu. Patří sem macešky, sedmikrásky, pomněnky, karafiáty, zvonky, zimní fialy, slézové růže a náprstník.