Návod krok za krokem, jak postavit kamennou zídkou bez jakéhokoli pojivového materiálu.
Kontrolní seznam
Materiál
- kamenné desky z andezitu
- jemná zemina nebo písek na zásyp
- nopová (kupolková) fólie
Nářadí
- gumové kladivo
- dřevěná lať
- vodováha
- ořezávač
- rukavice
- hrábě
- válec
Postup práce
Zemní masiv dotvarujeme rýčem tak, aby měl mírný záklon, budeme o něj totiž „opírat“ zídku z kamene. Hrany by měly být zaoblené.
U paty svahu vytyčíme linii budoucí zídky – asi na šířku lopaty. Snažíme se o oblé křivky, aby zídka vypadala přirozeně.
Do rýhy začneme klást větší kameny, čímž vytvoříme základ. Pokud nepracujeme na navezené zemině, podsypeme základ kamennou drtí.
Pokud máme v trávníku zavlažovací systém, jeho trysky musíme při stavbě zídky obejít, nebo u nich skončíme, abychom nenarušili jejich funkci.
První řady položených kamenných desek přisypáváme zezadu zeminou, kterou průběžně udusáváme. Zeminu přisypáváme po každé druhé řadě.
Zídka se kladením kamene postupně zvedá do výšky. Dbáme na to, aby se kameny provazovaly podobně, jako když zdíme z cihel.
Doplňování
Ne vždy se podaří klást řady bez mezer. Průběžně zídku kontrolujeme i zepředu a do velkých mezer doplňujeme kousky kamene.
U zdiva ukončíme kamennou zídku tzv. nopovou (kupolkovou) fólií. Ta zabezpečí drenáž a zabrání kontaktu zděného základu terasy s půdní vláhou.
Pozor, zídku budujeme tak, že kameny klademe průběžně po celé délce! Zídka se musí zvedat v jedné rovině.
Záklon
Při budování zídky nezapomínáme na jemný záklon. Po ukončení práce se musí zídka „opírat“ o zemní val za ní, tím zabezpečíme její stabilitu.
Na terénní vlně bude růst trávník, takže i zde počítáme se zavlažovacím systémem. I v tomto případě vodní trysky obcházíme.
Hotovou zídku prohlédneme a do velkých spár doplníme kousky kamene. Časem zemní těleso za zídkou „sedne“ a zafixuje i zídku.
Zeminu za zídkou ještě důkladně ušlapeme, ideální by bylo, kdyby přišly deště, případně můžeme zeminu nad zídkou polít hadicí.
Po utužení některé partie kamene vybočí ven, protože jsme kámen ukládali bez pojivového materiálu. Stačí ho dřevěnou latí zatlačit zpět.
Kamennou zídkou bez jakéhokoli pojivového materiálu dáte své zahradě zcela jiný rozměr. Stačí dodržet jen pár pravidel.
Dobré rady
Využijte bagr
Při práci s půdou je nejlepší spolehnout se na techniku. Pokud necháte bagr vymodelovat terén, zůstane vám už jen jemné dotvarování. Celé budování zídky se tak stane příjemným sobotním relaxem. Jinak se budete trápit s těžkou prací při terénních úpravách a na budování zídky vám nezbyde čas.
Výběr kamene
Důležitou věcí je výběr lámaného kamene. Neměl by být příliš tenký, určitě nepoužívejte obkladový kámen. Měl by být dobře podélně štípatelný, proto je vhodný andezit, ale i břidlice či pískovec, ačkoli jde o rozdílné horniny. Andezit je však velmi trvanlivý a cenově nejdostupnější.
Nespěchejte
Budování zídky skutečně vnímejte jako relax, není dobré něco uspěchat. Po každém řádku položených kamenů přisypte malou vrstvu hlíny, kterou hned udusejte – raději si takto „hrát“ s celou zídkou, než by měl po prvním vydatném dešti nastat posun zeminy, který celou zídku zdeformuje, a tím naruší její stabilitu.
Náš tip
Andezitová zídka se buduje snáze než například břidlicová, protože kamenné desky se kladou navzájem na sebe na rovné plochy. Nepotřebujete přitom žádnou izolaci ani pojivový materiál. Zídka do výšky jednoho metru dokáže být zcela samonosnou konstrukcí, i když kameny kladete nasucho.
Andezitový záhon
Chemicky velmi stálý andezit je vhodný na vyvýšené záhony, které potřebují mít zachovanou konkrétní chemickou reakci půdy. Ideální je vřesoviště v andezitovém vyvýšeném záhoně, kde musíme udržovat nízké pH půdy, tedy kyselou chemickou reakci. Zasadit sem potom můžeme vedle sebe azalky, rododendrony, brsleny, hortenzie a borůvky.
Pískovcový záhon
Vyvýšený záhon z pískovce nebo vápence je zase ideální v případě slunečných poloh – na výsadbu druhů, které snesou i trochu alkalickou chemickou reakci půdy. V zásadě sem však můžeme vysadit většinu trvalek (rudbekie, plamenky), skalničky (rozchodník) nebo kvetoucí polodřevité keře (perovskie, levandule, rozmarýn, tavolník, ořechokřídlec a tavola).
Text a foto: Andrej Šottník
Zdroj: časopis Zahrada prima nápadů
