Proč ptáci ubývají a jak můžeme pomoci
Je těžké si představit zahradu bez ptáků. Zejména jejich zpěv bereme jako každodenní samozřejmost, když jsme venku. V zahradách našich prarodičů a praprarodičů jich ve většině lokalit v minulosti žilo výrazně více co do počtu i druhů.
Výrazný úbytek je způsobený více faktory. Nejvíce se zmiňuje mizení tradičního hospodaření člověka v krajině. Na pestrou paletu pěstovaných plodin v kombinaci s množstvím doma chovaných hospodářských zvířat byly navázány stovky druhů hmyzu, které ptáci následně požírali.
Dnes jsme ve většině případů tyto tradiční a fyzicky často náročné způsoby hospodaření nahradili zahradami s převážně okrasnou funkcí. Naštěstí si mnozí z nás, i když jak se říká v hodině dvanácté, uvědomují výraznou kvalitu doma vypěstovaných surovin. A se zdravou úrodou souvisí i zdravá krajina.
Okolní krajinu jako jednotlivci ovlivníme těžko, malými změnami však můžeme upravit vlastní zahradu tak, aby byla kromě zdroje zdravých plodin zároveň rájem pro opeřence a jiné živočichy. Sterilní trávník neposkytuje téměř žádnou ekologickou hodnotu, naopak sekaná louka už může být útočištěm pro různý hmyz.
Ten společně s produkovanými semeny požírají ptáci, kteří tak mají důvod zahradu navštívit a v jejím okolí i úspěšně zahnízdit. Naší motivací, proč zvýšit pestrost, může být snaha o poznání obyvatel krajiny a dělení se o tyto znalosti s našimi dětmi a vnoučaty.
V zásadě platí, že čím více původních druhů rostlin a živočichů obývá zahradu, tím je ekologicky stabilnější. Takové prostředí zamezuje nadměrnému průniku různých škůdců, protože je v něm dostatek různorodých predátorů, kteří jejich vysoký počet včas eliminují.
Pestrá paleta nápomocných ptáků v přímém okolí by měla být cílem každého přírodně uvědomělého zahrádkáře. Odvděčí se možností jejich pozorování, líbezným zpěvem, a často i nenápadnou pomocí při pěstování rostlin.
Zabraňme zbytečným úmrtím ptáků
V okolí lidských příbytků číhají na ptáky nečekané nástrahy. Mnohé z nich jsou pro ně tak nebezpečné, že ovlivňují velikost celých populací. Člověk se často i nevědomky podílí na jejich usmrcování.
Jedním z největších problémů jsou různé typy čirých skleněných tabulí, které využíváme jako výplně oken, zábradlí teras, ale i jiných prvků staveb. Běžná sýkorka létá rychlostí okolo 30 km/h, hrdlička až 70 km/h.
Při těchto rychlostech je náraz do nečekané průhledné překážky často fatální. Pták umírá buď ihned (asi polovina případů), nebo postupně – na vykrvácení či otřes mozku. Odhaduje se, že i u nás takto zahynou desítky tisíc ptáků ročně.
Důsledky nárazů jsou často skryté. Než člověk objeví pod sklem uhynulé ptactvo, stihnou ho často sežrat lišky, kuny, potkani či jiní savci. K výrazné redukci tohoto jevu přitom stačí málo.
V současnosti je dostupné velké množství různých vzorů nálepek, které se v dostatečné hustotě na skla nalepí tak, aby je ptáci při přeletu mohli včas zpozorovat. Koupit je možné i průhledné fólie či fixy, které jsou pro člověka téměř neviditelné, opeřenci je však díky odlišnému zraku vidí velmi zřetelně.
Aby úspěšně zahnízdili. Parametry budky jsou důležité
Mnohé druhy ptáků se naučily žít v blízkosti člověka. Ve stavbách našly dostatek prostoru, které nahrazují jejich původní přírodní domov, jakým jsou skalní štěrbiny či dutiny ve stromech. Moderním stavbám však takové nepotřebné dutiny chybějí, proto má v kulturní krajině smysl instalovat pro opeřence různé typy budek.
Kromě modelů s typickou konstrukcí, které se upevňují o kmen stromu, existují i jiné typy budek vyhovující různým ptačím druhům. Typické budky ve tvaru domku si v zahradě oblíbí zejména vrabci, brhlíci a sýkorky.
Dřevěná konstrukce s rozměry přibližně 15 × 15 × 30 cm by měla být otevíratelná, aby se dala během zimy vyčistit. Čištění je důležité, protože se ve starém materiálu hnízda shromažďují různí paraziti, kteří mohou negativně ovlivnit vývin mláďat.
I velikost vletového otvoru je důležitá, výrazně na ní závisí ochota ptáků v budce zahnízdit. Příliš velký otvor mnohé druhy odrazuje kvůli obavě z vniknutí predátorů. Jeho doporučená velikost je 32 až 40 milimetrů.
Přední stěnu, nebo alespoň okolí vletového otvoru mají tvořit dvě desky, které prodlouží vstupní chodbu dovnitř, a výrazně tak znemožní krádež ptačího potomstva kočkám a kunám. Zahradu můžeme vybavit i takzvanými polobudkami, které mají část přední stěny úplně otevřenou.
Obsazují je zejména rehci, konipasi a lejsci. Na mohutný strom můžeme upevnit budku pro menší sovy a kavky s rozměry přibližně 20 × 20 × 50 cm a s tvarem domku. Velikost vletového otvoru má být 80 mm. Klíčová je výška, do které ji umístíme, neměla by být nižší než 5 metrů.
Na fasádu budov jsou určené speciální typy pro jiřičky a vlaštovky. Ve všech případech platí, že budky umisťujeme na chráněná stanoviště a mimo dosah volně žijících koček. Zvolíme pro ně dostatečnou výšku a málo rušný kout zahrady.
Při výrobě svépomocí se vyvarujeme tvorbě bidýlka pod otvorem hnízda, ten ve skutečnosti ptákům spíš vadí, než vyhovuje.
Podpořme přirozené zdroje potravy
Krmítka pro ptáky jsou nepochybně skvělým nástrojem, jak pomoci ptákům, a to zejména v zimním období. V období hnízdění se jim snažíme poskytnout výrazně širší spektrum nabídky potravy, která zajistí jejich potomstvu dostatek živin pro zdravý růst.
Podobně jako se lidé snaží dávat svým dětem kvalitní potraviny, i ptačí rodiče selektují, kterou potravu snědí sami a kterou poskytnou svým mláďatům. Například hmyzožraví ptáci krmí ptáčata různými samotářskými včelami, které na svých měkkých tělech nesou výživný pyl.
Naopak různé menší tvrdší brouky požírají sami. Aby opeřenci našli v zahradě dostatek vhodné potravy, můžeme to jako uvědomělí zahrádkáři zajistit zodpovědným přístupem k hospodaření. Začneme od zdravé živé půdy.
Mnoho druhů ptáků si přilepšuje pojídáním dešťovek. Jejich počet v půdě pozitivně ovlivníme ručním zakopáním poctivého hnoje či setbou a následným zaoráním zeleného hnojiva, například tolice a jetele.
Dešťovky špatně snášejí chemizaci půdy a obnova jejich populace trvá i několik let. Podobné je to i s hmyzem, na který v nejkritičtějším období má negativní vliv jarní sekání zahrady. Asi nejhorší možný způsob je sekat přírodní travnatou plochu v největším rozkvětu a najednou.
Hmyz náhle ztratí svůj životní prostor a zdroje potravy, následkem čehož hyne. Ptáci, kteří si na tento zdroj během jara zvykli, vzápětí přijdou o svoje zdroje potravy, čímž mohou utrpět i jejich mláďata.
Na vyhrazených plochách zahrady proto sekáme mozaikovitě čili sekáme postupně menší plochy s odstupem několika týdnů. Takto příroda v zahradě nezažije šok. Kvetoucí byliny se zároveň stihnou vysemenit, což je zdroj potravy pro jiné druhy ptáků. Rozhodně se vyhýbáme plošným chemickým zásahům.
Jak rozpoznat ptačí druhy?
Studiu ptáků se věnuje ornitologie, která se mezi nadšenci přírody těší velké oblibě. Opeřenci jsou velmi rozmanití nejen z hlediska tvarů a barev těla, ale i hlasovými projevy. Jejich pozorování a poznávání tak může vyústit do zajímavé a poučné zábavy s nejbližšími.
Můžeme si zakoupit atlas ptáků; i na jejich identifikaci podle hlasu existuje množství mobilních aplikací, například BirdNET. Stačí nahrát zpěv a aplikace vyhodnotí druh. Často se totiž stává, že ptáky v hustém porostu ani není vidět, a tak je určování jinak než podle hlasu náročné.
Větší nadšenci se jistě neobejdou bez dalekohledu. Většina ptáků se kontaktu s člověkem vyhýbá. Zda a kolik druhů zpozorujeme ve vlastní zahradě, nezávisí jen na našem přístupu k hospodaření, ale i na stavu životního prostředí v okolí. Není proto na škodu do této záliby zasvětit i sousedy.
Galerie
Drozdi
Ještě nedávno byli výlučně obyvateli lesů, ale dnes patří k nejběžnějším ptákům na vesnicích i ve městech. Hnízdí v korunách stromů, ale i na balkonech domů. V období hnízdění se živí převážně hmyzem.
Jsou specialisté na lov dešťovek a hlemýžďů, proto je často vidíme na trávníku cosi vyzobávat. Stravu si zpestřují požíráním měkkých plodů, z tohoto důvodu zakrýváme úrodu v době dozrávání ochrannou sítí.
Vrabci
Vrabci rádi žijí v koloniích, které jim poskytují větší bezpečí před predátory. Dospělci se živí různorodou potravou. Požírají nejen hmyz, ale i semena rostlin či různé zbytky potravy po člověku. Mláďata se naopak živí téměř výhradně hmyzem.
V období hnízdění jsou nesporně vítanými společníky v zahradě. Za oběť jim padnou různé housenky, brouci, ale i pavouci, požírají je chytáním na zemi. Často je po zemědělských zásazích vidíme na polích, jak ve velkém množství něco ožírají. Lidé si tak myslí, že ničí úrodu, ale opak je pravdou – požírají hmyz unikající do bezpečí.
Sýkorky
Na našem území se vyskytuje až šest různých druhů sýkorek. Jsou to inteligentní a mimořádně přizpůsobiví ptáci. V okolí člověka se naučili získávat různorodou potravu. Primárně se zaměřují na lov pomalu lezoucí potravy – zejména housenek, pavouků či drobného hmyzu.
Jídelníček si zpestřují pojídáním olejnatých semen. Je to pro ně preferovaná strava zejména v zimním období. I proto jsou nejčastějšími návštěvníky krmítek.
Brhlíci
Velikostí jsou podobní vrabcům. Specializují se na pohyb v korunách stromů. Hnízdí dvakrát ročně v různých stromových dutinách. Ve snášce je 5 až 8 vajíček. Živí se larvami hmyzu, škvory, pavouky, ale i různými semeny a ořechy. S oblibou požírají obsah vlašských ořechů či bukvic.
Zajímaví jsou i tím, že si ve štěrbinách kůry vytvářejí zásoby semen, nejednou si je nanosí i přímo z krmítek. Na zemi je možné vidět je lovit potravu jen výjimečně. Jsou velmi teritoriální, přičemž svoje stanoviště neopouštějí ani během zimy.
Rehci
Rehek domácí a rehek zahradní patří k nejběžnějším ptákům v blízkosti člověka. Původně hnízdili ve skalních štěrbinách, dnes nacházejí útočiště v různých lidských stavbách a předmětech. Hnízdí dvakrát do roka. Samice klade 5 až 6 vajíček. Živí se zejména drobným hmyzem.
Konipasi
Konipasi jsou stěhovaví ptáci. Mimo zimy se řadí k nejběžnějším ptákům nížinné krajiny. Zde si tvoří hnízda z různých rostlinných materiálů na zemi, ale i v keřících. Hnízdí dvakrát až třikrát do roka. Živí se téměř výhradně různým hmyzem.
Lejsek bělokrký
Hnízdí zejména na okrajích lesů v dutinách stromů. Je to stěhovavý pták. Vytváří jednu snášku se 4 až 7 vajíčky. Mláďata krmí převážně housenkami. Často hnízdí v uzavřených budkách umístěných v blízkosti větších shluků stromů.
Vlaštovky, jiřičky a rorýsi
Vzhledově podobné ptačí druhy mají nejednu společnou vlastnost. Ve všech případech jde o stěhovavé a výhradně hmyzožravé ptáky. Specializují se na lov létavého hmyzu, jsou to obratní letci.
Zatímco vlaštovky a jiřičky si budují typická hnízda ze slin a bláta, rorýsi hnízdí v různých štěrbinách staveb a skal. Mívají jednu až dvě snášky. Jsou biologickou ochranou člověka proti mouchám a komárům. Z neopodstatněných důvodů jsou jejich hnízda často ničena, i když jsou zákonem chráněná.
Sovy
Život v zahradě neustává ani po západu slunce. Kromě netopýrů je možné pozorovat i různé druhy sov. Jde zejména o kalouse, sýčky, sýce či výrečky. Strach z neznámého vedl lidi k tvorbě různých mýtů a legend, které měly často za následek jejich cílené hubení.
I proto jsou čím dál tím více vzácnějšími návštěvníky zahrad. Hnízdění kalouse ušatého provází charakteristický pískot mláďat. Živí se nejen drobnými savci, ale i hmyzem.
Text: Mgr. Adrián Purkart, Phd. (autorský text)
Foto: isifa/Shutterstock, iStock
Zdroj: časopis Recepty prima nápadů
