Na obsah živin v půdě má vliv několik faktorů a není to jen podloží a okolí. Například deštivé počasí, kromě zvýšené náchylnosti rostlin k houbovým chorobám, způsobuje vyplavování přístupných živin z vrchních vrstev buď do hloubky podloží, nebo spolu s nejjemnějšími částečkami půdy v malých potůčcích ven ze zahrady. Podobně se tak děje při nadměrné zálivce. I při přelévání rostlin v květináčích spolu s přebytečnou vodou odcházejí i živiny.
Když zahrádku už nějaký ten pátek obhospodařujeme a hnojení jsme příliš pozornost nevěnovali, může se stát, že úroda rok od roku klesá. Rostliny blednou, méně kvetou a mohou být častěji nemocné. To jsou základní symptomy nedostatku živin a vzkaz pro nás, že se máme začít věnovat jejich výživě. Jako první se příznaky objevují u rychle rostoucích rostlin, jako jsou zelenina (zejména jarní) a trvalky, které mají v tomto období růst obzvláště rychle. Dřevité rostliny – stromy a keře – vydrží o dost víc, protože některé minerály „skladují“ ve svých tělech v dřevitých vláknech.
Rostliny ve skutečnosti živiny „pijí“, protože neumí přijmout výživu v pevném stavu.
Aktuální nedostatek živin nezpozorujeme například na keřích kvetoucích na jaře, protože květní pupeny se vyvíjely už v minulém roce. Podobně ho neuvidíme na jarních cibulovinách, kde se projeví nejdříve za rok. Avšak na rostlinách, jako jsou růže, jiřiny, plaménky a lilie se „hlad“ ukáže poměrně rychle, když v půdě nastane problém.
I trávník, který roste rychle, absenci živin prozradí poměrně zavčasu, a to nejen na barvě – sytě zelená se zesvětluje, stébla jsou tenčí. Po zimě je též častější výskyt plísně sněžné. Když rostliny pohnojíme ve stadiu, kdy se jen začínají objevovat nedostatky živin, zlepšení nastane brzy. Naštěstí, pochopit základy rostlinné výživy není až tak těžké.
Proč v zahradě hnojit?
Lidé se často zamýšlejí, proč je vlastně potřebné v zahradě hnojit, když ve volné přírodě rostliny nikdo nehnojí a ony dobře prosperují. Dá se to zdůvodnit logicky a jednoduše. V přírodě přežívají jen ty nejsilnější druhy, zatímco v zahradě patří k nejodolnějším plevel. Kultivované rostliny jsou v porovnání s nimi „princezny na hrášku“, které jsme jako lidstvo postupně vyselektovali i vyšlechtili.
Venku též nikdo z plochy neodstraňuje odumřelý a rozkládající se materiál, který půdu obohacuje, na rozdíl od našich záhonů, které nejednou i pro škůdce „čistíme“ od zbytků. „Cíle“ našeho pěstování rostlin jsou jinde než řekněme v robustnosti a odolnosti. Spíš jde o krásu a o bohatou úrodu. Aby přežily a prosperovaly, potřebují naši péči.
Dalším z argumentů proti hnojení bývá, že rostliny si přece dokážou samy vyrábět různé látky, tak proč by měly dostávat něco navíc? To je do určité míry pravda. Rostliny využívají proces zvaný fotosyntéza na to, aby vyrobily uhlovodíky. Stačí jim na to sluneční záření, voda z půdy a oxid uhličitý ze vzduchu. Uhlovodíky jsou v podstatě jejich způsob akumulování energie. Avšak mít „jen“ ty by bylo jako mít baterii, ale bez rádia či hodin, které pohání.
Na vytvoření takových struktur, jako jsou kmeny, větve, květy, semena, ale i hormony, které řídí způsob růstu i termín kvetení či shazování listů, rostliny potřebují velké množství různých minerálů v nízkých koncentracích. „Berou“ si je z půdy, při pěstování v květináčích ze substrátu. Půdní živiny pocházejí kromě původních hornin z rozložených organických těl rostlin i živočichů, nebo i z hnojiv, která jako zahrádkáři půdě dopřejeme. Hnojiva mohou být organická (obsahové látky mají původ v přírodě) nebo syntetická (jsou často získávaná i z ropy).
Symptomy nedostatečné výživy
Když bychom se ponořili do pokusů v laboratoři, kde bychom pěstovali rostliny tak, že v každé nádobě by chyběla jedna ze živin, zjistili bychom různé výsledky, jak se na nich nedostatek toho kterého minerálu „podepisuje“. Šlo by o velmi přesný výsledek. Avšak v zahradě se málokdy vyskytnou podmínky jako v umělém prostředí laboratoře. Jsou i případy, kdy některé druhy potřebují konkrétního minerálu o něco více než všechny ostatní.
Například růže a rajčata vyžadují více hořčíku než většina jiných rostlin. Pokud ho mají nedostatek, listové pletivo žloutne, přičemž žilnatina zůstává zelená. Kyselomilné rostliny, jako jsou rododendrony, jsou zase „odpůrci“ vápníku. Ve vápenaté půdě jim žloutnou celé listy, což je v tomto případě typický nedostatek železa. Vápník v půdě totiž „uzamyká“ železo, čili i když je ho v ní dostatek, je pro rostliny nepřístupné.
V praxi se stává, že rostliny trpí deficitem kombinace prvků, ne jen jednoho, a projevy podvýživy potom nejsou stejné jako na obrázcích v knížkách. Rostliny působí vyhladověle, nemocně, a mohou být i zakrslé. Stává se to často na dobře propustných půdách, například písčitých, po delších obdobích deště, kdy voda živiny vyplaví. Naopak těžké jílovité půdy obsahují částečky, které dokážou živiny udržet, takže jsou všeobecně úrodnější.
Univerzálnost je správná cesta
Namísto toho, abychom se namáhavě pokoušeli zjistit, co kterou sezonu v půdě chybí, není chybou ji každý rok pohnojit univerzálním hnojivem, které obsahuje tři základní makroživiny: dusík, fosfor a draslík. Ty rostliny potřebují nejvíce. Spolu s přidáním dobře zetlelého organického materiálu, jako je kompost, je to dobrý start pro většinu rostlin, včetně jedlých druhů.
Nejlepších výsledků dosáhneme, když hnojíme tím správným hnojivem správnou rostlinu a ve správném čase.
Tak například trávníky potřebují od konce jara až do léta hnojivo s vyšším podílem dusíku pro intenzivní růst, na podzim naopak hnojivo s nižším podílem dusíku, aby jim zpevněly kořeny a vyzrála pletiva, což jim pomůže dobře přežít zimu. Notoricky „hladové“ druhy, jako jsou růže, jiřiny, plaménky a lilie, potřebují na začátku sezony hnojivo s relativně vyšším podílem draslíku (růže potřebují zároveň extra dávku hořčíku) a během růstu ještě jednou až dvakrát pohnojit.
V srpnu pohnojíme dobře zalité keře kvetoucí na jaře, a zejména rododendrony, hnojivem s vyšším podílem draslíku, protože tehdy iniciují své květní pupeny.Na cibuloviny a hlíznaté rostliny použijeme ke konci jejich růstového cyklu hnojivo s vyšší dávkou fosforu. Pomůže jim to vytvořit silné podzemní zásobní orgány, což je připraví na období mimo vegetaci. Vyšší úrodu zeleniny i ovoce získáme z dobře vyživených rostlin.
Hnojivo do půdy přidáváme už při jarní přípravě zeleninového záhonu, u ovocných stromů, keříků, malin a jahod před jejich namulčováním. Hnojení opakujeme několikrát za sezonu (nepřekračujeme však dávky určené výrobcem), tak nebudou mít rostliny žádné nedostatky. Speciální rajčatové hnojivo má vyšší podíl draslíku a používáme ho i na jinou plodovou zeleninu, jako je paprika či lilky. V praxi to znamená, že si během roku vystačíme s několika typy hnojiva, kterými udržíme svoje rostliny v bezvadné formě.
Protože rostliny živiny „pijí“, nedokážou je přijmout v pevné formě, mělo by hnojení jít ruku v ruce se závlahou.
Pevné, nebo tekuté hnojivo?
V prodejnách se setkáme se dvěma základními typy hnojiva: pevným a tekutým. Po kterém z nich sáhnout? Pevná hnojiva se dají koupit v podobě tabletek, prášku či drobných granulek. Na to, aby se z nich uvolnily živiny, potřebují čas. Hodí se k použití na půdu.
Základní hnojiva obsahují dusík, fosfor a draslík, což se hodí pro většinu zahradních rostlin. Živiny z nich vystačí obvykle na tři až čtyři měsíce. Směs s jiným poměrem živin nebo hnojivo obohacené o konkrétní složku vyžadují skupiny rostlin, jako jsou kaktusy, růže, citrusy, orchideje a rajčata. Existují i jednosložková hnojiva, která mají za úkol podpořit specifický typ růstu.
Takzvaná pomalu se uvolňující hnojiva „dělají“ to, co mají v názvu, čili živiny uvolňují postupně a na používání jsou pohodlnější než kapalná, protože nemusíme myslet na pravidelnou opakovanou aplikaci. Živiny v nich obsažené vystačí často až na rok.
Tekutá hnojiva rostliny přijímají prakticky okamžitě, a proto je aplikujeme v menších dávkách, zato častěji. Aplikujeme je zejména přímo na půdu a používáme je i pro rostliny pěstované v květináčích. Existují však i listová tekutá hnojiva, která postřikujeme přímo na listy. Účinkují nejrychleji ze všech zmíněných. Nejčastěji obsahují dusík a/nebo několik stopových prvků. Dají se použít jako první pomoc při konkrétním problému.
Fotogalerie
Text: Alan Titchmarsh
Foto: Shutterstock
Zdroj: Gardeners‘ World, Zahrada prima nápadů
