Svou popularitu získaly hortenzie zejména díky atraktivnímu květenství, které je charakteristické tím, že obsahuje dva druhy květů, drobné fertilní (plodné) kvítky jsou uprostřed a velké sterilní, neboli krycí, v kroužku kolem okraje. Některé druhy však mají pouze fertilní květy stejné velikosti. Květy jsou uspořádané v koncových chocholících, objevují se od jara až do podzimu. Květy mají dlouhou trvanlivost a na keři vydrží až do zimy.
Můžeme je dokonce ostříhat a použít do podzimních a zimních aranžmá a suchých květinových dekorací. Krásně drží svůj tvar a nerozpadají se. Květenství je u většiny druhů s bílými květy, ale u některých druhů (zejména H. macrophylla) mohou být modré, červené, růžové, světle fialové nebo tmavě fialové.
Pěstování
Jsou to vcelku nenáročné keře. Všechny druhy mají podobné nároky na stanoviště a na péči. Odlišnosti můžeme najít v řezu, případně v mrazuvzdornosti jednotlivých druhů. Keře obecně vyžadují světlé, případně lehce přistíněné stanoviště s bohatou, živnou půdou. Celodenní úpal škodí stejně jako hluboký stín.
Půdní reakce by měla být zásaditá, vápník rostlinám nesvědčí. Přídavek rašeliny a půdní vlhkost, zejména v průběhu letní sezóny, představují klíčové faktory úspěšného pěstování. Můžeme je pěstovat jako solitérní keře, výborně se hodí i do skupinových výsadeb. Mají podobné nároky jako japonské javory a pěnišníky, s nimi se také dobře kombinují. Hortenzie často dobře rostou i v podrostu vyšších listnáčů. Nesmíme ale zapomínat na to, že potřebují vlhkou půdu – pod korunami stromů může být sice stín, ale často i velké sucho. Pravidelná zálivka nebo instalovaná závlaha jsou skutečně nutností.
Přezimování
Hortenzie většinou dobře přezimují, ale v příliš tuhých zimách mohou hodně pomrznout. Proto raději vždy na podzim rostliny na zimu pečlivě připravíme. Nejvhodnější je bohatá přikrývka z tvrdšího listí, která nenese zárodky chorob. Aby listí vítr nerozfoukal, zajistíme je větévkami chvoje nebo bílou netkanou textilií.
Další možností zimní ochrany je i přirytí zeminy do středu keře nebo nahrnutí kůrového mulče. Velmi častou chybou je podzimní řez. Před tím, než hortenziím dopřejeme zimní kryt, odstraníme pouze suchá květenství, hlavní čas řezu je až na jaře, ve chvíli, kdy keře začínají rašit. V první řadě odstraníme všechny suché, zmrzlé, slaboučké a křížící se výhony.
V případě hortenzie velkolisté ponecháme všechny pěkné zdravé a silné výhony, které jsou ukončeny květním pupenem. Neřežeme je, ani je nezakracujeme, květy se zakládají v předcházejícím roce a takto bychom o ně přišly. Mladé výhony s nezaloženými květy řežeme nad 3. až 4. pupenem.
Druhy hortenzií
Hortenzie velkolistá
(Hydrangea macrophylla)
U této oblíbené a hojně rozšířené hortenzie je zajímavá otázka modré barvy květů, která je velmi atraktivní a každý by ji rád měl. Obvykle ale dojde po nějaké době ke zklamání, protože z blankytně modré rostliny se stane růžová. Modrá barva květů je v první řadě podmíněna kyselou půdní reakcí. Hodnota pH se pohybuje v rozmezí od 3,5 do 4,2, což je opravdu hodně nízko. Pokud půda kyselá nebude, přemění se modré květy v růžové nebo narůžovělé. V květináči i na zahradě se však dá optimální kyselé prostředí celkem dobře udržovat. Druhou podmínkou je zajištění dostatku volně přístupných iontů hliníku v půdě. Do substrátu musí přijít přídavek sloučeniny, která tyto ionty postupně uvolňuje. Zahradníci nejčastěji používají amonnohlinitý kamenec nebo síran hlinitý. Postačit by však mělo běžné hnojivo, které zmíněnou sloučeninu obsahuje – tím rostliny pravidelně přihnojujeme, jak venku, tak i doma.
Do popředí se také dostávají nové kultivary hortenzie velkolisté, které mají květy ve tvaru hvězdiček, nejčastěji na dlouhých stopkách. Květenství je nádherné a velmi netradiční. Zástupcem této skupiny je například Hydrangea macrophylla ‚Shooting Star‘. Mnoho jiných kultivarů pak vyniká ohromnými květy a zajímavými barvami, např. karmínově červený ‚Greenfire‘, fialovozelený ‚Magical amethyst‘, zelenobílorůžový ‚Noblesse‘.
Hortenzie latnatá
(Hydrangea paniculata)
Tvoří svá květenství v latách, které mohou být až 30 cm dlouhé. Květy jsou nejprve zelenobílé, postupně, jak se lata rozvíjí, barva přechází ve smetanovou. Podobný je i kultivar „Limelight“. Mohutnými sladce růžovými květy upoutá Hydrangea paniculata „Vanille Fraise“. Čistě bíle kvete krásný ‚Fire and Ice‘ a ‚Pinky Winky‘. Tento druh je otužilejší než hortenzie velkolistá, navíc kvete na novém dřevě, a proto ji ani velmi krutý mráz nepřipraví o květní pupeny, protože se nezakládají rok dopředu, ale vždy až v tom samém roce, kdy kvete. Jarní řez tedy naopak podporuje tvorbu květních výhonů. Další výhodou je i to, že si poradí i se silnějším osluněním a jako jediná hortenzie toleruje i vápenitou půdu.
Hortenzie stromečkovitá
(Hydrangea arborescens)
Byla údajně prvním druhem dovezeným do Evropy. Květy této hortenzie jsou smetanové, kultivary ‚Grandiflora‘, ‚Annabelle‘ jsou pak zelenobílé. Krasný a velmi populární je i růžovokvětý kultivar ‚Invincibelle Spirit‘. Do podrostu se hodí vitální vzpřímený kultivar s bílými květy ‚White Dome‘.
Tento druh celkem rychle roste a velký skok můžeme pozorovat již v druhém roce po zasazení. Kvetení je nesmírně bohaté a dlouhé. Po celé léto se rozvíjí nové a nové květy. Řez je stejný jako u hortenzie latnaté – každý rok v dubnu rostlinu seřízneme poměrně hluboko u země, slabší výhony zkrátíme více než výhony silné. Řez podnítí tvorbu nových výhonů, které nesou květy. Je to výborný druh i do okrajových oblastí, jako je třeba Podkrkonoší.
Hortenzie dubolistá
(Hydrangea quercifolia)
Tato si svůj název zasloužila díky podobnosti listů s dubem (Quercus). Listy jsou velké, špičatě laločnaté a stejně jako u severoamerických dubů se i listy této hortenzie zbarvují na podzim do červena. Tento otužilý druh tvoří sterilní i plodné květy, které se z bílé barvy mění do červené. Oproti hortenzii velkolisté snese sušší půdy, více slunce a je otužilejší.
Hortenzie Sargentova
(Hydrangea argentiana)
Dorůstá až do 2 metrů výšky, její výhony jsou silné a spolu s listy je pokrývají sametové chloupky. Sterilní květy, po obvodu květenství jsou bílé, plodné, středové květy pak fialové. Tento druh je o něco choulostivější. Vyžaduje zimní kryt a chráněné stanoviště. Její výhodou je, že nevyžaduje řez a bohatě kvete i bez něj.
Hortenzie kosmatá
(Hydrangea heteromalla)
Pochází z Číny a Tibetu a v průměru dorůstá do výšky kolem 2,5 m. Květenství jsou lehce vypouklá, až 15 cm široká, krémově bílá až s nádechem do purpurova. Kůra výhonů se zajímavě odlupuje.
Hortenzie pilovitá
(Hydrangea serrata)
Pochází z horských oblastí Koreje a Japonska. Dorůstá výšky okolo 1,2 m. Květy mají přirozeně růžovou a nafialovělou barvu. V průběhu dlouhého kvetení květy procházejí postupnou barevnou proměnou. Jemně fialové květy má kultivar ‚Spreading Beauty‘, namodralý či nafialovělý je kultivar ‚Blue Billow‘.
Hortenzie řapíkatá
(Hydrangea petiolaris)
Tento zajímavý druh je na rozdíl od ostatních popínavkou. Podobně jako břečťan se i ona chytá k podkladu pomocí drobných kořínků. Krásně vypadá na starých zdech nebo stromech, pokud jí nic nebrání, vyroste až do výšky 30 m. Dřevina je celkem mohutná, přezimuje dobře a nenamrzá, květy jsou velké, čistě bílé. Hortenzie řapíkatá je po všech stránkách krásná a hodnotná dřevina.
Hortenzie jsou krásné nižší, celosvětově oblíbené keře. Velkou tradici má jejich pěstování v Japonsku, Anglii, Německu, Holandsku, Kanadě a na Novém Zélandu. Celý rod hortenzií (Hydrangea) zahrnuje asi 75 druhů, jejich domovinou je východní Asie, Severní a Jižní Amerika.
Text: Daniela Dušková
Foto: autorka, isifa/Shutterstock
Titulná foto: Pixabay/A.Knop
